Dvůr Karlov

V polovině 18. století postihly opakovaně tamní lesy velké polomy. Panství se poté rozhodlo lesní porosty na některých místech polomů již neobnovovat a půdu ponechat pro zemědělské využití. Roku 1779 Karel Egon I. zu Fürstenberg na tomto místě založil dvůr Karlov (nazvaný jeho jménem). Na I. vojenské mapě z roku 1781 je zaznamenán dvůr ve zjevně rozestavěném stavu. Již při založení dvora bylo zřejmé, že se zde jednalo o nové neobvyklé, až monumentální pojetí objektu hospodářského dvora, pozdně barokního charakteru, které mělo být zřejmě v představách zakladatelů určitým typovým řešením i pro další dvory na panství. Podle popisu z roku 1785 dvůr Karlov pozůstával kromě části vlastního dvora, také z ovčína, sýpky, draslovny (flusárny) a malého rybníčku, který napájel Karlovský potok. V okolí dvora Karlov bylo po vykácení zbytků lesa k disposici okolo 750 ha půdy, která byla zemědělsky využitelná. Stavby uvnitř dvora (stodoly, chlévy), které byly stavěny nejdříve jako dřevěné, byly postupně nahrazovány zděnými objekty. Tak byl také roku 1815 postaven nový klenutý ovčín pro 600 ovcí, a chov ovcí se tím významně zintenzivnil. Mezi léty 1817 až 1820 byly postupně stavěny nové stodoly a stáje pro dobytek. V konečné podobě získal ve srovnání s tehdy běžnými zemědělskými objekty, trochu neobvyklý kruhový půdorys, který měl jistě řadu výhod. Protože provoz dvora vyžadoval více vody, byl posléze v roce 1842 vybudován pod flusárnou i další malý rybník, dnes nazvaný Lihovarský rybník. To bylo také nutno proto, že v roce 1872–1874 byl postaven ve dvoře lihovar (dnes zvaný norkárna).

Dvůr Karlov patří stavebně a architektonicky mezi nejpozoruhodnější stavby svého druhu v Čechách. Na I. vojenské mapě z roku 1781 byly vyznačeny dvě budovy, které již respektovaly kruhový půdorys a odpovídaly stodvacetistupňovým výsečím. Jednou z nich byl velký chlév s obytným domem (vrata do chléva naznačují, že původně možná šlo o ovčín). Druhou stavbou je pak stodola o čtyřech mlatech. Podle disposice objektu, jak ho zachycuje stabilní katastr v období kolem roku 1830 je zřejmé, že větší část dvora je již dostavěna ve zděné podobě, západně od dvora stojí ovčín s obydlím pro mistra ovčáka. Tím ovšem stavební práce na dvoře Karlov nekončily, následovaly další dílčí úpravy a dostavby ve druhé polovině 19. století i v dalších letech. Např. poblíž prvního ovčína, byl postaven patrně okolo roku 1870 další ovčín, který byl menší a zčásti podsklepený. Posléze byl také užíván jako chlév pro dobytek. Ne vždy ovšem tyto pozdější přístavby plně respektovaly původní představu zakladatelů dvora, také proto, že se postupně měnily provozní podmínky užívání celého objektu.

Celý objekt dvora i v dnešní podobě je velmi zajímavou a historicky významnou ukázkou dřívějších staveb hospodářského charakteru. V době zintenzivnění chodu statku se ale nestavěly domy pro bydlení pracovníků zaměstnaných na statku. Zaměstnanci proto museli v té době docházet na práci ve statku z okolních obcí. Tito zaměstnanci pak sepsali v roce 1823 petici a podali ji k vrchnosti. Požádali, aby jim vrchnost povolila postavit si pár chalup, z nichž by bylo blízko na práci do lesa i do dvora. Vybrali si místo, které je dodnes zvané "U Buku". Protože pozitivní vyřízení této petice trvalo pět let, tak výstavba domků byla schválena a zahájena teprve v roce 1828. Podmínkou povolení stavět ovšem bylo, že stavebníci budou kromě práce v lese pracovat také ve žních a seči sena, a rovněž i na statku Karlov. A tak vznikla malá osada, pozdější Karloves, nynější Karlova Ves (vzdálená od Karlova asi 2,5 km). Roku 1845 pak došlo ke stavbě obydlí pro zaměstnance pracující na statku a jejich rodiny v přímém sousedství statku. Důvodem patrně byla jednak obvyklá ekonomická úvaha a také vnější společenské podmínky, protože vznikala možnost vykoupit se z roboty. To by způsobovalo problémy se zajištěním chodu statku. Domky byly velmi skromné, jednalo se o chalupy o jedné, maximálně o dvou místnostech, jenom výjimečně šlo o jednopatrové obytné domy. Možnost nastěhování byla ovšem vázána na splnění řady podmínek, které museli osadníci plnit (práce celé rodiny na statku, mravný život), ale bez jakýchkoliv záruk v případě choroby a pracovní neschopnosti. S tím byly spojeny i nároky na určité malé podíly z chodu statku. Statek Karlov měl podle dokladů z Křivoklátského archivu svěřenu v průběhu druhé poloviny devatenáctého století také určitou pravomoc, pokud šlo o hospodaření, údržbu a opravy sousedících statků i některého souvisejícího majetku sousedících obcí. Z toho se dá soudit, že měl mezi svými zaměstnanci i určitý malý počet hospodářských a správních úředníků. Okolo roku 1900 tak pracovalo na statku okolo 45 zaměstnanců. Bylo tu i 45 školou povinných dětí. Děti chodily do školy do Karlovy Vsi, Broum a Jáchymova (dnes Nového Jáchymova), což bylo pro děti dost složité v zimě a ve špatném počasí. Na základě petice obyvatel Karlova pak byla povolena stavba vlastní malé a chudé školy, která byla s velkou slávou otevřena 13.7.1913.

Dnem 3.5.1958 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek.[1] V dokumentech, které byly zpracovány v souvislosti s prohlášením objektu dvora Karlov za kulturní památku (a i případných pozdějších revizích), je připojen také podrobný stavebně-technický popis objektu (Razim, 1986):

Dnešní široké veřejnosti bohužel není známo, že Karlov má i své slavné rodáky. Dne 4. července 1853 se v Karlově v domě mistra ovčáka narodil Ing. František Adolf Hering. Narodil se jako prvorozený syn „mistra ovčáka – vrchnostenského sluhy ovčáckého“. Stal se významným podnikatelem, sedmnáct let byl prokuristou a ředitelem Ringhofferových závodů na Smíchově, a členem rodinné rady Ringhofferů. Procestoval velkou část světa, byl vyznamenán v různých zemích, byl sběratelem umění a významnou osobou v tehdejší společnosti. V ovčíně se rovněž dne 16.4.1855 narodil i jeho bratr Maxmilián Hering, který absolvoval obdobnou dráhu a v Praze zastával funkci inženýra v Česko-moravské továrně v Libni. Jejich otec – mistr ovčák, v těch dobách patrně patřil mezi vedoucí zaměstnance (podobně jako správce a šafář), měl stálý plat a vyšší deputát, a tak si zřejmě mohl dovolit nechat tyto své dva syny vystudovat na těch nejlepších pražských školách, a dát jim tak základ pro jejich další úspěšnou osobní kariéru.

V Karlově se také dne 7. března 1884 narodil v rodině hospodářského úředníka Prof. MUDr. Antonín Trýb, lékař, básník a spisovatel. Svá dětská léta prožil v Požárech, do školy chodil v Rakovníku, gymnázium vystudoval v Příbrami a lékařskou fakultu na Karlově univerzitě v Praze. Specializoval se na kožní a venerické choroby. Kromě učebnic ze svého oboru psal také od mládí básně a povídky a posléze i romány. Za svoji vědeckou práci byl vyznamenán Řádem práce a medailí J. E. Purkyně.