Pärnu

Ve středověku se na území dnešního Pärnu nacházela dvě města. Starší z nich – Staré Pärnu (Vana-Pärnu) – bylo založeno roku 1251 při ústí řeky Saugy jako sídelní místo biskupství. Když však v roce 1263 město vypálili Litevci, přesunul se biskup na sever do Haapsalu. Staré Pärnu zůstalo samostatné až do roku 1599, kdy se sloučilo s Novým Pärnu.

Nové Pärnu (Uus-Pärnu) vzniklo v podhradí křižácké pevnosti prvně zmíněné roku 1265. Město se rychle rozvíjelo, neboť leželo na důležité obchodní cestě do Novgorodu. Městská práva získalo roku 1318. Bylo obehnáno hradbami a stalo se i členem hanzy.

Význam města neupadal ani v pozdním středověku. V období švédské nadvlády bylo sem na čas (1699–1710) přesídlila i Tartská univerzita. V 18. a 19. století bylo Pärnu důležitým obchodním přístavem vyvážejícím zejména len a dřevo, který co do důležitosti soupeřil s Tallinnem. Ve stejné době se město stalo významným centrem estonského národního osvobození. Dlouhá léta zde žil národní buditel Johann Voldemar Jannsen, který zde v letech 1857–1886 vydával první estonsky psané noviny Pärnu Postimees (v originále Perno Postimees ehk Näddalileht).

Další rozmach města v 2. polovině 18. století a meziválečném období byl spjat s rozvojem lázeňství. Roku 1996 získalo Pärnu čestný titul letního hlavního města.

Historie místních lázní se začala psát roku 1837, kdy se skupina místních podnikatelů rozhodla přeměnit osamělý hostinec stojící blízko pláže v lázeňské zařízení. Tato dřevěná budova byla poprvé otevřena v roce 1838. Bylo v ní 5–6 místností, ve kterých si hosté mohli v létě dopřát horkou lázeň v mořské vodě a v zimě tradiční estonskou saunu. Původní budova byla zničena během první světové války. V roce 1927 na jejím místě vyrostla současná budova bahenních lázní.

V současnosti se v bahenních lázních léčí zejména kloubní potíže, poruchy míchy, periferní a centrální nervové soustavy a gynekologická onemocnění. Lázeňské procedury zahrnují hydroterapii, bahenní koupele, léčbu zemním voskem, masáže, laserovou terapii, elektroterapii, lymfatickou a inhalační léčbu a aromaterapii.

V současnosti je Pärnu lázeňským centrem evropského významu a členem Evropské lázeňské asociace. Ročně se zde vystřídají desítky tisíc hostů z více než 50 zemí světa.

Nejstaršími architektonickými památkami jsou pozůstatky městského opevnění se zbytky bastionů a zejména pak Červená věž (Punane torn) z 15. století a Tallinnská brána (Tallinna värav) ze 17. století. Ve vilové čtvrti se nachází výstavná secesní vila Ammende z počátku 20. století. V době meziválečného rozkvětu byla ve městě postavena celá řada stylových funkcionalistických budov, z nichž nejznámější je hotel (1937) a kavárna (1940) u pláže (rannahotell a rannakohvik).

Kromě výše zmíněných lázní je pýchou Pärnu nádherná, několik kilometrů dlouhá písečná pláž, která je držitelem modré evropské vlajky. Uprostřed léta se teplota nepříliš slaného moře pohybuje kolem 20–25 °C. Většinu turistů tvoří Finové a Estonci.

Statutární město (jedna ze 79 samosprávných estonských obcí) sestává kromě samotného města z řady dalších sídel. Jedná se o městečka Audru, Tõstamaa, městysy Paikuse, Lavassaare a 49 obcí Ahaste, Alu, Aruvälja, Eassalu, Ermistu, Jõõpre, Kabriste, Kastna, Kavaru, Kihlepa, Kiraste, Kõima, Kõpu, Kärbu, Lao, Lemmetsa, Liiva, Lindi, Liu, Lõuka, Malda, Manija, Marksa, Männikuste, Oara, Papsaare, Peerni, Pootsi, Põhara, Põldeotsa, Põlendmaa, Päraküla, Rammuka, Ranniku, Ridalepa, Saari, Saulepa, Seliste, Seljametsa, Silla, Soeva, Soomra, Tammuru, Tuuraste, Tõhela, Tõlli, Valgeranna, Vaskrääma, Värati. Rozloha statutárního města je 857,9 km², v roce 2020 mělo 50 914 obyvatel.

• Gran, Norsko
• Helsingborg, Švédsko
• Helsingør, Dánsko
• Jelgava, Lotyšsko
• Narva, Estonsko
• Ocean City, USA
• Oskarshamn, Švédsko
• Portsmouth New Hampshire, USA
• Siófok, Maďarsko
• Soči, Rusko
• Södertälje, Švédsko
• Šiauliai, Litva
• Vaasa, Finsko

• Encyklopedické heslo Pernov v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pärnu na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky města (anglicky)
• Satelitní pohled na město z roku 2004