Elco van der Geest

S judem začal v útlém dětství společně se starším bratrem Dennisem pod vedením svého otce Cora. Připravoval se v tréninkovém centru Kenamju v Haarlemu. V Nizozemské seniorské reprezentaci se pohyboval od roku 1999 ve střední váze do 90 kg, ale na pozici reprezentační jedničky se prosadil až s přestupem do polotěžké váhy v roce 2001.[1] V roce 2004 se kvalifikoval na olympijské hry v Athénách, kde ve čtvrtfinále svedl životní zápas s japonským fenoménem polotěžké váhy Kóseiem Inouem. Po bezchybném taktickém výkonu vedl minutu před koncem po kontratechnikách na dvě juka a v závěrečných sekundách, kdy Inoue riskoval ho hodil technikou seoi-nage na ippon.[2] V semifinále však svůj čtvrtfinálový výkon v zápase s Igorem Makarove z Běloruska nezopakoval a v boji o třetí místo nestačil na svého neoblíbeného soupeře z Izraele Ariela Ze'eviho. Obsadil páté místo.

V roce 2005 si na mistrovství světa v Káhiře v zápase s Bělorusem Jurijem Rybakem vážně poranil levé koleno. Bylo to podruhé v jeho kariéře (poprvé v roce 2000) a toto zranění podepsalo na jeho další kariéře. Ztráta sebedůvěry se nejvíce projevila s příchodem krajana Henka Grola do jeho polotěžké váhy v olympijském roce 2008. Vzájemné konfrontaci přišel o post reprezentační jedničky a start na olympijských hrách v Pekingu.[3] Po olympijských hrách se se svým psychologem a mentorem Louisem Wijdenboschem rozhodl jít cestou menšího odporu a startovat za jinou zemi.[4] Belgie neměla dlouhodobě v polotěžké váze zastoupení a po kontaktu s vlivným belgickým politikem a bývalým špičkovým judistickým trenérem Jean-Marie Dedeckerem obdržel v létě 2009 belgický pas. Nizozemci mu k odchodu nebránili a na podzim 2009 startoval poprvé na mistrovství světa v nových barvách.

V roce 2010 vybojoval svůj druhý titul mistra Evropy.[5] V roce 2012 se kvalifikoval na olympijské hry v Londýně, ale nevyladil optimálně formu a prohrál v úvodním kole s Tagirem Chajbulajevem z Ruska. Sportovní kariérů ukončil v roce 2013.

Elco van der Geest byl pravoruký judista, který často bojoval z opačného gardu. Jeho osobní technikou bylo nízké seoi-nage a o-guruma.