Joseph Severn

V roce 1815 byl přijat na Královskou akademii v Londýně. Své první dílo, olejomalbu Hermia a Helena, na téma Shakespearovy hry Sen noci svatojánské ( A Midsummer Night's Dream) spolu s miniaturou portrétu J. Keats, Esq zveřejnil v roce 1819 na výstavě Královské akademie. S básníkem Johnem Keatsem se pravděpodobně poprvé setkal na jaře 1816.

V roce 1819 získal Severn zlatou medaili Královské akademie za obraz Una a rytíř Červeného kříže v jeskyni zoufalství (Una and the Red Cross Knight in the Cave of Despair, který byl inspirován epickou básní The Faerie Queene (Královna víl) od Edmunda Spensera. Cena byla udělena poprvé po osmi letech, a obraz byl vystaven na Akademii v roce 1820. Toto ocenění také umožnilo Severnovi požádat o tříleté stipendium, které hradila Akademie. Peníze mu umožnily cestovat. Obraz koupil Lord Houghton (Richard Monckton Milnes), autor prvního životopisu básníka Keatse.[1] Prodej obrazu je zaznamenán v aukčním katalogu společností Christie's v červnu 1963.[2] Od té doby obraz zmizel, není zveřejňován a neexistují žádné dohledatelné reprodukce.

Podle nového vydání Severnových dopisů a pamětí měl Severn asi rok před odchodem z Anglie do Itálie nemanželské dítě jménem Henry (nar. 31. srpna 1819).[3] Bylo naplánováno, že se otec a syn v roce 1826 sejdou. Bohužel jeho syn Henry, dříve než se mohl vydat na cestu do Říma, ve věku 11 let zemřel.[4]

Dne 17. září 1820 vyplul Severn s Johnem Keatsem na palubě lodi Maria Crowther z Anglie do Itálie. Keats a Severn se znali už z Anglie, ale byli pouhými známými. Přesto to byl Severn, kdo souhlasil, že bude doprovázet básníka do Říma, když všichni ostatní buď nemohli a nebo nechtěli. Tato cesta měla vyléčit Keatovu dlouho trvající nemoc, o které se domníval, že je to tuberkulóza. Po trýznivé plavbě dorazili 21. října do Neapolského zálivu, kde zůstali deset dní v karanténě. Po týdnu v Neapoli odcestovali do Říma, kam dorazili v polovině listopadu 1820 a setkali se zde s Keatsovým lékařem Dr. Jamesem Clarkem. V Římě žili v bytě na náměstí Piazza di Spagna číslo 26, vpravo dole pod Španělskými schody, s výhledem na slavnou Berniniho fontánu Fontana della Barcaccia.

Severn opustil Anglii proti vůli svého otce a neměl příliš peněz. Jeho otec byl ve skutečnosti jeho odchodem tak rozzuřený, že, jak Severn uvedl později ve svých pamětech, „ve svém šíleném vzteku mě udeřil tak silně, že jsem spadl na zem.“[5] Už nikdy svého otce neviděl...Z pobytu v Římě v zimě roku 1820-21 Severn posílal jejich společným přátelům v Anglii četné zprávy o Keatsovi, zejména Williamovi Haslamovi a Charlesu Armitag Brownovi. Ti pak zprávy o básníkovi sdíleli s ostatními členy Keatsova okruhu, včetně básníkovy snoubenky, Fanny Brawne. Tyto dopisy ve formě deníků představují jedinou dochovanou zprávu o Keatsových posledních měsících a jsou důležitý primární historický zdroj pro životopisce o Keatsových posledních dnech.

Edward John Trelawny, Joseph Severn

Severn ošetřoval Keatse až do jeho smrti 23. února 1821, tři měsíce poté, co dorazili do Říma. Jak řekl novináři Johnu Taylorovi dva týdny poté: „Každý den pohlédl na lékaře a ptal se jak dlouho bude žít - jakoby říkal -„ jak dlouho můj život ještě vydrží “- to bylo víc, než jsme kdy mohli snést - extrémní jas jeho očí - jeho ubohá bledá tvář - už nebyla pozemská - “[6] I Keats uznal měsíc před svou smrtí Severnovo utrpení.[7] Později Severnovi za jeho oddanost Keatsovi poděkoval básník Percy Bysshe Shelley v předmluvě ke své elegii Adonais napsanou v roce 1821 pro Keatse. V té době se Severn setkal mimo jiné s významnými sochaři Antoniem Canovou a Johnem Gibsonem a přítelem lorda Byrona, dobrodruhem Edwardem Johnem Trelawnym. V roce 1838 Severn vytvořil náčrt Trelawnyho portrétu.

Dlouho se uvádělo, že Severnův život vyvrcholil jeho vztahem s Keatsem a že z této slávy žil po zbytek svého dlouhého života. Ve skutečnosti Severn zahájil svou vlastní úspěšnou uměleckou kariéru krátce po Keatsově smrti a stal se v Římě uznávaným malířem 20. a 30. let 19. století. Maloval miniatury a oltářní obrazy, krajiny a fresky, historické a náboženské obrazy a ztvárňoval biblická témata, čerpal inspiraci z řecké mytologie a Shakespeara. Jeho obrazy italských rolníků a pastorační žánrové scény se staly velmi oblíbenými u Britů navštěvujících kontinent a pomohly mu získat několik zakázek.[8]

Severn také pomohl založit Britskou akademii výtvarných umění v Římě. Získal pro tento projekt podporu takových vlivných osobností jako vévoda z Devonshiru, John Flaxman a Sir Thomas Lawrence. Severnův prostorný byt na Via di San Isidoro se stal rušným centrem života Akademie.[9] Mezi členy Akademie byli Charles Eastlake, Richard Westmacott (mladší), William Bewick a Thomas Uwins. Snad nejoddanějším patronem Severnovy práce ve 30. letech 19. století byl William Gladstone, který byl k Severnovi přitahován spíše pro jeho pověst malíře než Keatsova přítele.[10]

V roce 1841 se Severn vrátil do Anglie. Měl finanční potíže a zoufale se snažil vydělat dost peněz na podporu své rozrůstající se rodiny malováním portrétů. Už nikdy se ale nedostavil takový umělecký úspěch jako měl v Římě. Nakonec, v roce 1853, musel uprchnout před svými věřiteli na ostrov Jersey. Přesto v letech 1819 až 1857 na Královské akademii v Londýně vystavil 53 obrazů.[8]

V roce 1861 byl Severn jmenován britským konzulem v Římě během italského risorgimento, v době bojů za svobodu a sjednocení Itálie Několik měsíců před jeho příjezdem se Garibaldi zmocnil Neapolského království a celá jižní Itálie a Sicílie byla připojena k novému italskému království.[11] Mnoho království, knížectví a vévodství na italském poloostrově přešlo pod vedení Viktora Emanuela II., ale Řím a jeho okolí zůstali věrni papežskému státu. Tak to zůstalo po většinu doby Severnova působení ve funkci konzula, protože papež Pius IX. si dokázal udržet křehkou moc nad mocí světskou a spoléhal se na posádku francouzských vojsk, která ovládla Řím. Ačkoli oficiálním postojem britské vlády k „římské otázce“ byla neutralita a nezasahování, Severn často podnikal diplomatické kroky, které jeho nadřízení považovali za překračující jeho mandát konzula. Při několika příležitostech, například když v roce 1864 využil svého úřadu k osvobození italských politických vězňů, byl pokárán zahraničním úřadem.[12] Jeho znalost italského jazyka a jeho přívětivost a dobrá nálada však často pomohly při zprostředkování jednání mezi papežským režimem a britskou vládou a při mnoha dalších příležitostech dokázal nabídnout rady a ochranu britským občanům, kteří se ocitli v potížích.[13] Jako konzul skončil v roce 1872.

V roce 1828 si Severn vzal Elizabeth Montgomerie, nelegitimní dceru Archibalda, lorda Montgomerie (1773–1814). Společně měli sedm dětí, z nichž tři se stali pozoruhodnými umělci: Walter a Arthur Severn a Ann Mary Newton, která se provdala za archeologa a kustoda Britského muzea Charlese Thomase Newtona. Mary měla v Anglii úspěšnou malířskou kariéru, nějakou dobu rodinu podporovala a namalovala řadu portrétů královské rodiny. Její předčasná smrt na spalničky ve věku 32 let Severna těžce zasáhla. V roce 1871 se Arthur Severn oženil s Joan Ruskin Agnew, sestřenicí anglického spisovatele a literárního kritika Johna Ruskina. Měli spolu další dítě, Artura, který zemřel jako dítě při nehodě v postýlce. Je pohřben mezi Keatsem a Severnem na protestantském hřbitově v Římě.

Severn zemřel 3. srpna 1879 ve věku 85 let a byl pohřben na protestantském hřbitově po boku Johna Keatse. Oba náhrobky stojí dodnes. Shelley a Trelawny jsou také pohřbeni bok po boku na stejném hřbitově.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joseph Severn na anglické Wikipedii.

• Hyder E. Rollins, ed. The Keats Circle: Letters and Papers 1816-1878 (Cambridge, MA.: Harvard UP, 1948; rev. ed. 1965)
• Cecil Roberts, The Remarkable Young Man (London: Hodder & Stoughton, 1954)
• Sheila Birkenhead, Illustrious Friends: The Story of Joseph Severn and His Son Arthur (London: Hamish Hamilton, 1965)
• Noel Blakiston, "Joseph Severn, Consul in Rome, 1861-1871," History Today 18 (May 1968): 326-336.
• Sue Brown, "Fresh Light on the Friendship of Charles Brown and Joseph Severn," Keats-Shelley Review 18 (2004): 138-148.
• Sue Brown, "The Friend of Keats: The Reinvention of Joseph Severn," in Eugene Stelzig, ed., Romantic Autobiography (Aldershot, UK: Ashgate, 2009)
• Grant F. Scott, "After Keats: The Return of Joseph Severn to England in 1838," Romanticism on the Net 40 (November 2005). <http://www.erudit.org/revue/ron/2005/v/n40/012458ar.html>
• Grant F. Scott, "Sacred Relics: A Discovery of New Severn Letters," European Romantic Review 16:3 (2005): 283-295.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josep Severn na Wikimedia Commons
• Website of the Keats Shelley house museum in Rome, Italy where Severn lived 1820-1821
• Website of the Non Catholic cemetery in Rome, Italy where both Severn and Keats graves still stand today
• Transcripts of some of Severn's letters about Keats Archivováno 25. 2. 2015 na Wayback Machine
• Detailed history about Severn and Keats in the years 1819-1821 Archivováno 25. 2. 2015 na Wayback Machine
• Guardian newspaper article on Grant F. Scott's new book about Severn
• "'Once More the Poet': Keats, Severn and the Grecian Lyre". Article by John Curtis Franklin about Severn's role in the design of Keats's tombstone, Protestant Cemetery, Rome
• Joseph Severn in the Keats Collection at the Houghton Library, Harvard University
• Joseph Severn at the National Archives, Londýn