Miniatura (malířství)

Slovo miniatura, původně „to, co se má vybarvit červeně“, je odvozené od slovesa minio, „kreslit červeně“, podle olovnatého červeného barviva zvaného minium[1] podle řeky Minius, dnešní Minho. Podobně je slovo rubrika od rubrum, červeně.[2] Písaři rukopisů vynechávali místo pro iniciály, které se psaly ozdobným písmem a červeným inkoustem. Ještě první tiskaři v 15. století vynechávali místo pro začáteční písmena knih a kapitol, kam se pak ručně malovaly většinou červené iniciály. Do těchto iniciál se už v raném středověku malovaly různé ozdoby, ornamenty a výjevy – miniatury.

J.-B. Augustin: Bacchantka (Medailon, 1799)

Miniatury se malovaly krycími temperovými barvami na pergamen, a to až po napsání rukopisu. Pozadí bývalo někdy i zlacené. Nejstarší miniatury pozdní antiky a raného středověku jsou celostránkové obrázky a ilustrace, většinou v biblích nebo bohoslužebných knihách. Později převládají ornamentální iniciály jen s jednotlivými postavami, až v pozdním středověku se i v knižních miniaturách opět objevují celé výjevy a krajiny.

S rozšířením knihtisku v 16. století knižní miniatury zanikají, v téže době však vzniká jiný typ miniatur, teď už výhradně ve smyslu „malých obrazů“. Jsou to většinou portréty, kruhové, elipsovité nebo čtverhranné, malované na dřevě, na kovu, na skle a později i na porcelánu. Velké oblibě se miniatury těšily v 16. století a pak opět v 18. a 19. století, než je vytlačily fotografie.

Miniatury byly velmi oblíbeny také v Asii, zejména v Indii, Persii a Osmanské říši, kde rovněž doprovázejí rukopisy. Velmi známé jsou perské miniatury, vzniklé v dnešním Íránu a Střední Asii především v období 12.-18. století. Nejvíce se cení miniatury z doby dynastie Sáfíjovců v 16. a 17. století. V Indii vznikaly v 16.-19. století miniatury zobrazující dvorský život panovníků nebo výjevy z hinduistické mytologie. Časem se v Indii utvořilo několik škol miniatur. Nejznámější je škola mughalská, spojená se dvorem mughalských panovníků v Dillí a Ágře, vynikající úroveň však měly i regionální školy miniatur, především u dvorů rádžputských a kašmírských rádžů. Známé jsou i kángerské miniatury, hodně ovlivněné mughalskými vzory, naproti tomu miniatury mévarské a bašolské čerpají ze starších tradic indického malířství.

Tak jako se sbírají obrazy či jiná umělecká díla, jsou i mnozí sběratelé miniatur. V roce 1971 byla na aukci vydražena miniatura portrétu od Isaaca Olivera za 65 000 liber[2].

• 
  Svatý Lukáš (Evangeliář sv. Augustina, 6. stol, Itálie; dnes v cambridge)
• 
  Sv. Václav (Kodex Vyšehradský, kolem 1080)
• 
  Dioskuridés, Bylinář (Irák, 13. stol.)
• 
  Vojenské ležení (Dalimilova kronika, kolem 1330)
• 
  Abatyše Kunhuta (Kolem 1310)
• 
  Bible Václava IV. (Vídeň, 1400)