George Gordon Byron

George Gordon Noel Byron, lord Byron (22. ledna 1788 Londýn – 19. dubna 1824 Messolonghi, Řecko) byl anglický básník, filhelén a přední představitel romantismu v literatuře. Mezi jeho nejznámější díla patří Childe Haroldova pouť, žánrově byronská povídka, která zůstala nedokončena. Je považován za jednoho z největších evropských básníků.

George Gordon Byron
Rodné jménoGeorge Gordon Byron
Narození22. ledna 1788
Londýn
Úmrtí19. dubna 1824 (ve věku 36 let)
Mesolongi
Příčina úmrtísepse
Místo pohřbeníNottinghamshire
NárodnostAngličané
Alma materHarrow School (od 1801)
Univerzita v Cambridgi
Trinity College
Aberdeen Grammar School
Povoláníbásník, textař, politik, dramatik, autor autobiografie, překladatel, voják, autor deníků, spisovatel, libretista a aristokrat
Oceněníčlen Královské společnosti
ChoťAnne Isabella Byron (1815–1816)
Claire Clairmont
Partner(ka)Claire Clairmont
Augusta Leighová
DětiAda Lovelace
Elizabeth Medora Leighová
Allegra Byron
RodičeJohn Byron a Catherine Gordon Byron
PříbuzníAugusta Leighová (sourozenec)
Anne Blunt, patnáctá baronka Wentworth[1], Ralph King-Milbanke, druhý hrabě z Lovelace[1] a Byron King-Noel, vikomt Ockham[2][1] (vnoučata)
Funkcečlen Sněmovny lordů
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lord Byron proslul nejen svým dílem, ale i svým způsobem života, který zahrnoval extravagantní výstřelky, mnoho milostných skandálů, dluhy, rozvod a obvinění z incestu a sodomie. Jeho bývalá milenka lady Caroline Lambová o Byronovi prohlásila, že je „šílený, zlovolný a je nebezpečné ho znát“. Byron působil jako vůdce jedné ze skupin italských karbonářů během bojů s Rakouskem. Později se účastnil bojů proti Turkům během řecké války o nezávislost, pročež je považován za řeckého národního hrdinu. Zde hojně přispíval svými financemi, aby podpořil hnutí odporu proti turecké nadvládě. Svou obětí dopomohl Řecku získat svobodu po staletém područenství v rámci Osmanské říše. Zemřel v Messolonghi na řecké půdě.

Byl skotského původu a původně se jmenoval George Gordon Byron. V roce 1809 zdědil titul anglického barona a stal se 6. baronem Byronem z Rochdale. Od roku 1822 se na základě poslední vůle své zemřelé tchyně lady Milbanke jmenoval George Gordon Noel, 6. baron Byron.

Jeho dcera Ada Lovelace byla matematička a spolupracovala s Charlesem Babbagem na sestrojení analytického stroje, což byl předchůdce dnešních počítačů.

Dětství

Celý Byronův život byl silně ovlivněn vrozenou nemocí nohy, která ho velmi trápila. Jeho chůva jej jako malého chlapce vedla k náboženství. Rád četl historické a rytířské romány, odtud zřejmě pocházejí rytířské ideály pozdějšího básníka. Okolo třináctého roku zdědil po prastrýci titul barona a pozemky a brzy na to se přestěhoval do Newstadského opatství. Starost nad ním převzala sestra jeho původní chůvy. Nová chůva byla původkyní jeho předčasné pohlavní iniciace. Do domu vodila různé hosty z okolních krčem. Odtud pramení některé zvláštnosti v jeho chování. Tehdy získal silný odpor k pokryteckému náboženskému moralismu.

V roce 1801 nastoupil do prestižní soukromé školy v Harrow, kde zůstal do roku 1805. Mezi spolužáky se prosadil sportovními výkony, sečtělostí a duševními schopnostmi. Zamiloval se do dívky ze sousedního panství. Tato naprosto čistá a platonická láska zůstala nenaplněná. Ještě dlouho jej neopouštělo zklamání z této první velké lásky. Jeho dílo poznamenal střet snů a představ s tvrdou realitou.

Mládí a dospělost

Později studoval Byron na slavné univerzitě v Cambridgi, a to na Trinity College. Zde našel nové přátele. Na pokoji žil s dívkou převlečenou za chlapce (inspirace pro poemu Lara). Seznámil se se svou nevlastní sestrou Augustou Mary Leigh, k níž měl velice úzký vztah. Po studiích v Cambridgi na koleji Trinity se vrátil do Newsteadského opatství. Zde se setkal se svou láskou z dětství, tehdy již vdanou a zklamanou. Nic ho ve Velké Británii nedrželo, a tak se zadlužil a odcestoval. Již při plavbě Lamanšským kanálem začal psát poému Childe Haroldova pouť. První jeho zastávkou bylo portugalské hlavní město Lisabon. Dále pokračoval do španělské Sevilly, na ostrov Maltu, do Janova. Byl v této době vegetarián.[3]

Poté, co po vzdáleném příbuzném zdědil titul baron Byron z Rochdale, se básník mohl účastnit zasedání ve Sněmovně lordů. Zde také několikrát vystoupil. Hájil práva dělníků, jejichž práce byla tehdy nahrazována stroji. Ti se proti těmto snahám bouřili a stroje ničili. Byli nazýváni luddité (luddité – od muže jménem Ludd, jenž byl prvním, kdo začal stroje ničit). Byron také bojoval proti trestu smrti. Mezi jeho nejlepší přátele patřil mladý básník Percy Bysshe Shelley.

Roku 1823 z Janova odjel do Albánie a Řecka, kde se zúčastnil osvobozeneckého boje Řeků proti nadvládě Osmanské říše. Sídlil ve městě Missolonghi, kde onemocněl, pravděpodobně malárií. Jeho vleklé horečky spojené s kašlem se lékaři snažili léčit pouštěním žilou, což básníka ještě více oslabilo. Fyzicky zchátralý, předčasně zestárlý básník nakonec zemřel ve věku 36 let na sepsi.

Dílo
Lord Byron u Messolonghi

Poezie
  • Hodiny zahálky – první Byronova básnická sbírka. Vytvořil ji během studia ještě předtím, než dosáhl plnoletosti. Sklidila ne příliš lichotivou kritiku.
  • Skotští bardi a angličtí recenzenti (satira) – toto dílo vzniklo jako reakce na drsnou kritiku jeho prvotiny. Napadá zde šéfredaktora, o kterém se domníval, že byl autorem oné recenze. Padla zde jména i mnohých vážených tehdejších autorů. Později, až se Byron uklidnil, omluvil se za svůj výpad. Touto satirou se zviditelnil.
  • Childe Haroldova pouť (vydávána postupně v letech 1812–1818) – rozsáhlá, volně komponovaná, lyricko-epická skladba o čtyřech zpěvech. Popisuje jeho putování z Anglie přes Portugalsko, Španělsko, Albánii, Turecko, Řecko a další země. Za nejlepší bývá označován zpěv třetí a čtvrtý (při psaní těchto zpěvů se setkal s Percym B. Shelleym). Dílo je do značné míry autobiografické. Hlavní hrdina je zahořklý a má k lidem odpor. Jediné, co mu ulehčuje jeho život, je neustálé putování. Romantik odešel z jistoty, putoval přírodou; začíná jako satira na rytířské romány a pokračuje jako básníkův deník. Původně se hlavní hrdina měl jmenovat Childe Burun. Tímto dílem si vydobyl slávu v literárních kruzích. Childe znamená česky panic, což byl středověký titul pro čekatele rytířství.

Básnické povídky
  • Korzár (1814)
  • Vězeň chillonský – poéma, pro kterou se Byron inspiroval ve Švýcarsku, kde navštívil hrad Chillon. Zde byli vězněni političtí odpůrci. Velice působivá báseň o bratrech zmírajících za své názory a přesvědčení ve vězení. Jsou nepoddajní a nekají se, stojí si za svými činy. Postupně všichni umírají. Tato poema inspirovala K. H. Máchu.
  • Lara (1814) – lyricko-epická poéma, mladý šlechtic Lara se vrací do své vlasti po dlouhých letech v cizině. Jeho minulost je zahalena tajemstvím. Na zámeckém plese dojde k hádce a vyzvání na souboj. Rozhoří se spor mezi dvěma královstvími. Lara je nepřístupný svému okolí, ale pomáhá ve svém království, např. poskytuje utlačovaným lidem příbytek. Bojuje se znepřáteleným šlechticem za svobodu nevolníků. Umírá v boji mimo svou vlast.
  • Džaur (1813) – posmrtná zpověď mnicha, který prožíval milostná dobrodružství, pomstil smrt své dívky Laily, kterou utopil její pán (byla otrokyně), potom vešel do kláštera.
  • Nevěsta z Abydu – poema
  • Obléhání Korintu
  • Beppo
  • Ivan Mazepa

Filosofické básně
  • Kain – na biblické téma. Drama ve formě dialogu. Hlavní hrdina je Kain, který vyslovuje své pochybnosti, ale téměř u nikoho nenalézá pochopení, krom své sestry a své ženy Ady. Objevuje se Lucifer. Dá mu nahlédnout mezi hvězdy, diskutují spolu o různých otázkách života. Jedna z ústředních myšlenek je: Proč Bůh, který chce od lidí dobro, stvořil zlo a vystavuje člověka tomuto nebezpečí.
  • Manfréd (1817) – báseň na faustovské téma. Hlavní postava Manfréd žijící na svém hradě ve švýcarských Alpách o půlnoci využije svých tajemných duševních schopností a přivolá vesmírné duchy, kteří mu nabídnou dlouhý věk a sílu. To Manfréd odmítá a žádá duchy, aby mu dali zapomnění, takovou moc však nemají, a proto mu vykouzlí překrásnou ženu. Manfréd při jejím spatření omdlévá a je nad ním pronesena kletba. Poté hluboce prociťuje úděl člověka. Manfréd je titánský hrdina, který nepodléhá osudu, naopak mu do posledního dechu vzdoruje. Snaží se povznést nad své lidství.

Na motivy Byronovy poémy Manfréd napsal Petr Iljič Čajkovskij v roce 1885 stejnojmennou symfonii (Symfonie Manfred h moll, op. 58).

Epika
  • Don Juan – veršovaný satirický román (epos), ve kterém provádí hrdinu po celém světě, nedopsán. Původně měl obsahovat 12 zpěvů, ale Lord Byron zemřel dříve, než se mu povedlo dílo dokončit. Končí jedenáctým zpěvem. Ve 3. zpěvu s láskyplnou ironií popsal svého přítele a básníka P. B. Shelleyho.

Lyrika
  • Hebrejské melodie
  • Nebesa a země

Divadelní hry
  • Marino Faliero
  • Dva Foscariové
  • Werner
  • Sardanapal

Inspirace

V díle Lorda Byrona se inspirovalo mnoho pozdějších spisovatelů, zejména slovanských, například: Adam Mickiewicz, Alexandr Sergejevič Puškin, Michail Jurjevič Lermontov, Karel Hynek Mácha, z mimoslovanských Heinrich Heine, Edgar Allan Poe. Karel Hynek Mácha se inspiroval jeho poemou Vězeň chillonský a napsal své nejslavnější dílo Máj.

Odkazy

Reference
  1. Kindred Britain.
  2. Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. http://www.ivu.org/history/england19a/byron.html

Literatura

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.