Josef Němec (finanční komisař)

Narodil se do rodiny kloboučníka Václava Němce a jeho ženy Anny v Novém Bydžově nedaleko Hradce Králové, v etnicky silně českém regionu. Studoval gymnázium v Hradci, odkud byl však kvůli kázeňskému incidentu vyloučen a nastoupil na Staroměstské gymnázium v Praze. Zde jej vyučoval jako zdejší pedagog také Josef Jungmann, který v Němcovi ještě více posílil české vlastenectví a lásku k jazyku. Po gymnáziu začal navštěvovat Karlo-Ferdinandovu univerzitu.

Roku 1826 neprospěl z náboženství a zároveň byl spolu s dalšími téměř dvěma sty pražskými studenty, kteří úspěšně nesložili ročník, paušálně potrestán kvůli neukázněnému shromáždění při návštěvě císaře Františka I. v Praze, kterého se zdaleka ne všichni dotčení zúčastnili. Byl mu nařízen odvod do armády s povinnou službou na 14 let. Němec utekl z Prahy k rodině do Nového Bydžova, byl zde však zadržen a dopraven k nástupu služby v Jičíně. Vojenskou přísahu složil v pevnosti v Josefově, s riskem postihu tak učinil v češtině, a nikoli v němčině. Dobrovolně se přihlásil ke službě v rakouských državách v Itálii.

Počátkem 30. let 19. století byl povýšen na šikovatele a převelen ke granátníkům do Prahy. Byl navržen na důstojnické povýšení, ale po změně délky povinné služby ze 14 na 8 let se roku 1832 rozhodl armádu opustit a nechal se zaměstnat jako komisař finanční stráže. Zde začal mít Němec další problémy způsobené jeho vlasteneckými sympatiemi. Často se kvůli svému zaměstnání stěhoval.

Podobizna Boženy Němcové (datum vzniku není známo)

Roku 1836 byl přeložen do Červeného Kostelce, kde se seznámil s Barborou Panklovou. V roce 1837 přijal nabídku Panklových k sňatku s jejich o patnáct let mladší dcerou Barborou. Ještě téhož roku byla slavena svatba, která proběhla v úterý 12. září v kostelíku Nanebevzetí Panny Marie ve Skaličce. Nevěstu vedl k oltáři Johann Pankl, matka Terezie Panklová se svatby nezúčastnila.

Jeho nadřízení s ostražitostí sledovali jeho projevy češství a někdy malou služební horlivost. V souvislosti s tím byl často služebně překládán, a s ním se musela stěhovat i jeho rodina. Manželství nebylo od počátku šťastné. Rok po svatbě byl Josef Němec přeložen do Josefova, kde se manželům narodilo první dítě – syn Hynek. Poté rodina odešla do Litomyšle, kde se roku 1839 narodil druhý syn, Karel, následně žila v Lanškrouně.

Díky manželově vlivu začala původně v německém prostředí vychovávaná Božena získávat náklonnost k české kultuře, dále podpořené přátelstvím s lékařem Josefem Čejkou. V roce 1840 se celá rodina přestěhovala do Polné, 14 km severovýchodně od Jihlavy, kde byl Němec jmenován respicientem finanční expozitury.[3] Rodina se mužovým prostřednictvím sblížila s místními obrozenci, v čele s hostinským a starostou města Antonínem Pittnerem. Navštěvovali ochotnické divadlo, četli české noviny Květy a Českou včelu. Podle dopisu, který Božena Němcová napsala Ludvíku rytíři z Rittersberka, v Polné poprvé dostala do ruky české knihy, pravděpodobně překlad díla amerického romantického spisovatele Washingtona Irvinga Tales of the Alhambra.[3] Němcovým se v Polné narodila dcera Theodora, která byla pokřtěna 19. června 1841.[3][4] V polovině roku 1842 se přestěhovali do Prahy, kam byl Josef Němec přeložen a povýšen do vyšší funkce. V Praze se 2. října 1842 narodil třetí syn Jaroslav.[3]

V Praze začala Božena Němcová poprvé psát česky. Manželství s Josefem pro ni nebylo citově uspokojivé, v průběhu jejich vztahu proběhlo několik citových vzplanutí Němcové k jiným mužům. Roku 1843 se Němcovi odstěhovali do Domažlic, kde Němcová působila jako prakticky první národní buditel. Bydleli v domě na náměstí Míru č. 120, roku 1847 se z Domažlic odstěhovali.

Roku 1848 byl Josef Němec obviněn ze spiknutí proti státu, došlo k nucenému stěhování z místa na místo, a počátkem roku 1850 byl, na vlastní žádost, přeložen do Uher. Němcová se pak společně se čtyřmi dětmi přestěhovala do Prahy a žili tak fakticky odloučeně. Němec pak dlouhodoběji sloužil v Balašských Ďarmotech. Zde se poprvé odhodlal k vlastní psané tvorbě, následně začal zaznamenávat své cestovní zkušenosti a zážitky v podobě novinových příspěvků a fejetonů, které posílal do českých novin.

Při jedné z návštěv Boženy v Uhrách onemocněl jejich syn Hynek, který s bratrem Karlem zůstal v Praze, tuberkulózou. O jeho nemoci se rodiče poprvé dozvěděli až v srpnu 1853, protože korespondence Němcové byla policií zdržována, či nebyla doručena. O Hynkově velmi vážném stavu se od dr. Lambla (dopis nezachován) dozvěděli rodiče opožděně. Němcová opustila v polovině října 1853 Balašské Ďarmoty, kde s manželem pobývala, stačila se však vrátit až k umírajícímu synovi. Ten zemřel 19. října 1853.[5]

Roku 1853 byl Josef Němec odvolán ze své funkce; nejprve mu byl plat snížen na polovinu, později byl zastaven úplně. Ocitl se tak bez práce, a jeho žena proto byla nucena hledat pomoc u známých v Praze, avšak často neúspěšně. Právě v této době (po smrti Hynka) napsala povídku Babička.

V roce 1856 obdržel Němec místo účetního oficiála ve Villachu v Korutanech. Když po čase požádal o povýšení, byl odmítnut, a navíc obviněn ze zpronevěry. Nakonec byl penzionován a vrátil se do Prahy, kde ho čekal ostrý spor s manželkou. Příčinou se tentokrát stala budoucnost dětí, na kterou měli manželé rozdílné názory. Němec po těchto rozporech sepsal koncept žádosti o rozvod.[6]

Děti nakonec, spolu se svou matkou, dosáhly svého, a otce neposlechly – syn Karel se šel učit zahradníkem do Rájce nad Svitavou, a Jaroslav odjel studovat do Mnichova na výtvarnou akademii. Den před jeho odjezdem zbil rozzuřený Josef Němec svoji manželku tak, že musela hledat pomoc na policii.[6] Manželé se poté opakovaně usmiřovali a zase hádali. K dalším hádkám došlo ve chvíli, kdy byl syn Jaroslav z Mnichova vypovězen, protože neměl žádné finanční prostředky. V Praze si sehnal místo u fotografa, ale když jednou nepřišel večer včas domů, vypukla mezi jeho rodiči další dramatická hádka, a Božena Němcová musela před svým manželem opět utéci. Od té chvíle už se Němcová odmítala s manželem znovu usmířit, a roku 1861 odešla do Litomyšle, kde se pokoušela živit prací pro nakladatele Antonína Augustu, když připravovala vydání svých spisů.[3] V té době ale byla již vážně nemocná (skutečná diagnóza nejasná; pravděpodobně gynekologická rakovina k níž se přidala tuberkulóza[7][8]), a finanční nouze a zdravotní stav ji donutily k návratu do Prahy, k manželovi, který ji převezl k sobě domů. První sešit II. vydání svého nejslavnějšího díla – Babičky (I. vydání vyšlo v roce 1855) dostala den před svou smrtí. Zemřela 21. ledna 1862, v bytě svého manžela v domě U Tří lip (dnešní ulice Na Příkopě čp. 854/14).[7] Doktor Josef Podlipský, uvedl jako příčinu smrti „všeobecnou vodnatelnost“.[7]

Josef Němec, portrét na pamětech, autor Antonín Majer, 1928

Němec následně odešel do penze. I přes osobní spory se velmi aktivně snažil o vydávání díla své manželky, zejména poté, co Augusta zpronevěřil peníze a utekl do USA. Němec tak výrazně přispěl k uchování jejího odkazu. V pozdních letech se přestěhoval do Tábora za synem Karlem, který zde vyučoval na zdejší hospodářské škole. Bydlel v domě „U Pleiveisů“ (čp. 491), na pozdějším náměstí Františka Křižíka. Věnoval se zde mimo jiné sepisování svých pamětí. Ty vyšly až v roce 1928.

Josef Němec zemřel 17. září 1879 v domě svého syna v Táboře na srdeční zástavu. Tělo bylo pak uloženo v hrobce na starém městském hřbitově v Táboře.

• Autor Josef Němec ve Wikizdrojích
• Josef Němec (finanční komisař) v Encyklopedii dějin města Brna
• Ottův slovník naučný