Theodora Němcová

Theodora (domácky Dora) se narodila 19. června 1841 v Polné do rodiny spisovatelky Boženy Němcové a komisaře finanční stráže Josefa Němce jako třetí dítě a jediná dcera. Ve třech letech onemocněla skrofulózou, tuberkulózním zánětem mízních uzlin a na tváři i těle se jí objevily boule, po kterých zůstaly jizvy.[4] V osmi letech jí kvůli boulím znehybněla ruka.[5] V chudé rodině neměla Dora příliš štěstí – byla opomíjena a v popředí byli její bratři (nejprve Hynek a po jeho smrti roku 1853 mladší Jaroslav). Vyrostla z ní velmi šikovná a zručná žena, docházela do mnoha domácností jako švadlena a vedla i rodinné účetnictví, neboť Božena Němcová s penězi pracovat neuměla.[6] I přesto její schopnosti matka často shazovala.

Svou matku ošetřovala až do její smrti roku 1862. Díky mecenášům mohla vystudovat na soukromé škole sester Clottyových a stala se učitelkou v Jičíně. V roce 1883 se jí během „zdravotní dovolené“ v Praze narodil nemanželský syn Alfred Theodor (22. března 1883 Praha – 13. prosince 1886 Slaný[7]). Za otce byl v matrice narozených označen jičínský rodák Alfred Beneš (*1854). Učitelské povolání bylo vázáno na celibát učitelek, tedy na jejich bezdětnost. Theodora Němcová nechala syna odvézt k příbuzným Alfreda Beneše do Slaného, kde předčasně zemřel na záškrt. Někteří badatelé označují za otce jičínského starostu (a děda spisovatele Václava Čtvrtka) Václava Fejfara.[8] Muzeum Boženy Němcové považuje verzi o otcovství Václava Fejfara za méně pravděpodobnou.[9]

Vyučovala téměř 40 let v Jičíně, kde v roce 1911 odešla do výslužby.[10]

Čím více stárla, tím více času věnovala zahrádkaření. Úředně uznaný otec jejího dítěte Alfréd Beneš jí prodal levně velkou zahradu u sobotecké silnice. Zahradu Dora koupila na dluh, neboť se ale jednalo o pozemek poměrně rozlehlý, část okamžitě odprodala a získala tak peníze na stavbu.[6] To bylo nejspíš podnětem ke stavbě její vily v Jičíně, kterou navrhl architekt Dušan Jurkovič. Kolaudace tohoto domu se uskutečnila 21. června 1911.[11] Jakmile se do domu přestěhovala, odešla do důchodu.

Ve vile ještě přežila první světovou válku. Koncem ledna 1920 odjela do Prahy oslavit sté výročí narození své matky, avšak postihla jí srdeční mrtvice a 6. února 1920 zemřela ve Vinohradské nemocnici.