František Lobkowicz (politik)

Narodil se jako syn zakladatele křimické větve rodu Jana Nepomuka Karla Filipa z Lobkowicz (1799–1878), mladšího syna knížete Josefa Františka Maxmiliána, a jeho ženy hraběnky Karolíny z Vrbna a Bruntálu (1815–1843). Absolvoval vojenskou službu a dosáhl hodnosti rytmistra. Byl majitelem statku Nekmíř, který roku 1875 prodal rodu Schönbornů, a Konopiště, který roku 1887 prodal Františku Ferdinandovi d'Este. Zůstal mu pak statek v Křimicích.

Zastával pozici předsedy obchodní a živnostenské komory v Českých Budějovicích, prvního Čecha v této funkci.[2] V roce 1881 získal titul komořího.[3] V 70. letech působil jako okresní starosta v Benešově.[5]

Patřil mezi ty šlechtice, kteří se identifikovali s českým národním hnutím.[2]

Zapojil se i do vysoké politiky. V zemských volbách v roce 1870 byl zvolen na Český zemský sněm, kde zastupoval kurii velkostatkářskou, svěřenecké velkostatky.[6] Patřil ke Straně konzervativního velkostatku. Později se kvůli neshodám s ostatními velkostatkáři s touto skupinou rozešel a následně se politicky angažoval jinak.[2] Na sněm se vrátil v zemských volbách v roce 1883, nyní za kurii obchodních a živnostenských komor, obvod České Budějovice.[7] Rezignoval roku 1887.[8] V roce 1883 se uváděl jako český kandidát.[9]

Od 19. ledna 1870 byla jeho manželkou hraběnka Kunhuta (Kunigunda) ze Šternberka (13. března 1847 Praha – 5. dubna 1916 Křimice), dcera císařského komořího Zdeňka ze Šternberka (1813–1873) a jeho manželky hraběnky Marie Žofie Stadionové (1819–1873). Měli šest dětí, pět z nich se dožilo dospělosti.[10][2][4]

Zemřel v srpnu 1898 na křimickém zámku ve věku 59 let.[4]