Jindřich Ladislav Barvíř

Jindřich Ladislav Barvíř (15. července 1863, Choltice[1] – 26. května 1952, Praha) byl český geolog, báňský odborník a historik.

Jindřich Ladislav Barvíř
Jindřich Ladislav Barvíř
Narození15. července 1863
Choltice
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí26. května 1952 (ve věku 88 let)
Praha
Československo Československo
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánígeolog, mineralog, učitel a historik
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v rodině choltického mlynáře Josefa Barvíře a jeho manželky Anastazie, rozené Dvořákové.[1]

Studia

V letech 1873-1881 vystudoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou. Ve studiích pokračoval v letech 1881-1885 na Filozofické fakultě české university v Praze a poté v letech 1889-1890 a 1891-1892 studoval chemii, mineralogii a petrografii na universitě ve Vídni u profesorů Albrechta Schraufa a Gustava Tschermaka.

Doktorát získal roku 1890 za práci "O rychlosti světelné v krystalech různými směry" zároveň s aprobací pro výuku přírodních věd na středních školách.

Navázal studiem mikroskopických metod petrografického výzkumu na universitě v Greifswaldu u profesora Emila Cohena (1892-1893).

V roce 1894 se habilitoval jako docent petrografie prací "O některých serpentinitech západní Moravy".[2]

Rodinný život

V letech 1892-1893 studoval středověká ložiska zlata v Jílovém u Prahy. Často se sem vracel a vroce 1939 zde rodina postavila činžovní vilu, které se říkalo "Barvířova".[3] Zde se seznámil s Marií Kolihovou (nar. 24. 3. 1862), se kterou se 23. listopadu 1895 v Praze oženil.[4]

Manželé Barvířovi měli syna Jindřicha (1896-1896); ten však téhož roku zemřel.[5] Dcera Olga Barvířová (1898-1985) byla archeoložkou v muzeu v Jílovém u Prahy, autorka řady odborných prací.[3]

Pedagogická činnost

V letech 1885-1889 působil jako vychovatel dětí hraběte Jindřicha Haugwitze v Náměšti nad Oslavou. Poté (1890-1891) byl učitelem na gymnáziu v Litomyšli a od roku 1893 do roku 1894 asistentem u Karla Vrby na Mineralogickém ústavu české univerzity. Docentem na Mineralogickém ústavu se stal roku 1894 a tamtéž byl v roce 1902 jmenován mimořádným profesorem.

V letech 1893-1910 vyučoval na středních školách v Prazea na Žižkově.[6] Od roku 1910 byl ředitelem 1.české státní reálky v Plzni.[7][8] Návazně (1919-1926) učil na české reálce v Praze I., odkud odešel v roce 1926 do výsluhy.

K jeho známým žákům patřil Josef Kratochvíl, František Slavík, Vojtěch Rosický, Břetislav Zahálka a další.

Vědecká činnost

Členství v Akademii věd

Roku 1896 byl jmenován mimořádným členem Královské české společnosti nauk. V roce 1900 se stal dopisujícím členem České akademie věd a umění a v roce 1939 se tak stal členem s nejdelším členstvím (39 roků a 1 měsíc).[9]

Historie

V době studií na gymnáziu publikoval v Časopise Musea Království českého a Památkách archeologických výsledky svého archivního výzkumu. Zabýval se dějinami města Chocně a v roce 1896 vydal o své práci publikaci Děje města Chocně.[10] Zabýval se dějinami hornictví v Kutné Hoře a Jílovém u Prahy a okolí.

Petrografie a příbuzné vědy

Byl autorem řady odborných publikací.[11] Ve Vídni publikoval práce o morfologické krystalografii korundu z Cejlonu a Pokojovic. Prováděl mikroskopický výzkum metamorfovaných hornin - granulitů, eklogitů a serpentinitů západní Moravy, granulitů z jihočeského moldanubika od Prachatic, Křišťanova a Adolfova a rul z Černé (ložisko grafitu).

Byl průkopníkem výzkumu horninotvorných minerálů, v letech 1896 a 1902 publikoval návod pro mikroskopické určování živců. Též popsal v Čechách dosud neznámý dumortierit a zpracoval morfologickou krystalografii cerusitu ze Stříbra, srostlic augitu z ostrova Stromboli.

Od roku 1893 se zabýval geologickým a báňskohistorickým výzkumem středočeských ložisek zlata u Jílového, Štěchovic a Nového Knína.

V Národním muzeu instaloval v devadesátých letech 19. století petrografickou sbírku.[12]

Posmrtné pocty

Zajímavost

O úctě, s jakou se setkával v rodné Choltici svědčí výjimečný zápis v matrice narozených, kde k údaji o jeho narození a křtu připsal farář v roce poznámku, že v roce 1932 slavil Jindřich Barvíř své 70. narozeniny mší, slouženou v místním kostele.[1]

Odkazy

Reference
  1. Matrika N Choltice, 1851-1868, s.81, Záznam o narození a křtu
  2. Prager Abendblatt, 3.8.1894, s.3 (německy)
  3. Jílovské noviny 40/2008, s. 15-16, Olga Barvířová. www.jilove.cz [online]. [cit. 2016-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-13.
  4. Matrika oddaných, kostel sv. Tomáše 1893-1912, snímek 35
  5. Soupis pražských obyvatel, Barvíř Jindřich, 1863
  6. Prager Abendblatt, 31.8.1897, s.2: Erneunungen in Schulwesen (německy)
  7. Neues Wiener Journal, 31.10.1910, s.2 (německy)
  8. Český denník, 24.10.1915, s.5 (dostupné online v NK ČR)
  9. Věstník České akademie věd a umění, 12/1940, s. 80 (dostupné online v NK ČR)
  10. Databáze NK ČR, úplné zobrazení záznamu: Děje města Chocně
  11. Databáze NK ČR, Autor: Barvíř, Jindřich Ladislav
  12. KAHOVCOVÁ, Marcela. Přírodní vědy v Národním muzeu v Praze v letech 1918-193. Plzeň, 2013. Diplomová práce. Západočeská univerzita. Vedoucí práce Jan Janko. s. 17. Dostupné online. Archivováno 13. 10. 2016 na Wayback Machine

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.