Jiřina Šejbalová

Pocházela z úřednické rodiny, nicméně oba rodiče byli velmi hudbymilovní a kulturně založení lidé. Jako šestnáctiletá šla na studia na Pražskou konzervatoř, kde studovala nejprve operní zpěv (1920–1925), teprve později i dramatický obor (1925–1927). Po studiích nastoupila jako pěvkyně do operního souboru Státního divadla v Brně. Současně hostovala v pražském Národním divadle. V letech 1927 až 1928 si zahrála v avantgardním divadelním studiu Dada režiséra Jiřího Frejky. Od roku 1928 až do doby svého odchodu do důchodu v roce 1971[2] byla členkou činohry Národního divadla v Praze.

Ve filmu působila více než 50 let od roku 1929 až do roku 1980, zahrála si celou řadu pozoruhodných rolí, z nichž patrně nejznámější byla hlavní role ve filmu Vlčí jáma nebo o mnoho let pozdější film Zlatá svatba.

Na pražské HAMU vyučovala od roku 1967 jevištní řeč a hereckou výchovu, v roce 1968 byla jmenována profesorkou.[3]

Měla velmi charakteristický a nezaměnitelný hluboký hlas, jakož i osobitý civilní herecký projev. Byla velmi výraznou hereckou osobností. Pracovala rovněž v rozhlase, televizi a v dabingu.

Jejím manželem byl o něco mladší JUDr. Jaroslav Pipek. Měli spolu velmi harmonický vztah. Moc ráda vařila. Koncem šedesátých let vydala kuchařku Vaříme na chatě, která se stala bestsellerem a její náklad byl obrovský, vyšla několikrát ve více než 100 tisícovém vydání. Velmi úzce a pravidelně se stýkala se skupinou kolegů - umělců, herců. Do okruhu jejích blízkých přátel patřil Jan Werich, František Hrubín, Bohuš Záhorský, Vlasta Fabiánová...

V roce 1958 jmenována zasloužilou umělkyní a v roce 1965 národní umělkyní.[2] V roce 1981 zemřela na rakovinu.