Karel Čurda

Byl nejmladší z šesti dětí, vychodil obecnou a měšťanskou školu, živil se jako dělník. V roce 1933 nastoupil povinnou vojenskou službu k 29. pěšímu pluku, absolvoval poddůstojnické kurzy a zůstal jako délesloužící. V roce 1938 byl z armády propuštěn a sloužil ve finanční stráži. V červnu 1939 utekl do Polska, v srpnu do Francie, kde byl přijat do cizinecké legie. Do bojů kvůli rychlé porážce Francie už nezasáhl. V červenci 1940 unikl lodí do Anglie.[3]

V Anglii byl zařazen k automobilové rotě a přihlásil se pro speciální operace. Od září 1941 absolvoval výcvik a v lednu 1942 byl zařazen do skupiny Out Distance. Jako parašutista byl 27. března 1942 vysazen na území Protektorátu Čechy a Morava spolu s dalšími členy skupiny Opálkou a Kolaříkem. Po přistání se skupina zhroutila zraněním Opálky, částečným prozrazením a sebevraždou obklíčeného Kolaříka, ztrátou veškerého materiálu. Úkryt Opálka a Čurda hledali v Praze. Čurda onemocněl a přesunul se 28. května 1942 za matkou do obce Nová Hlína. Zde se také dozvěděl o atentátu na Heydricha a následné heydrichiádě. Nevydržel psychický tlak způsobený jeho matkou a sestrou, a tím, že si každý den četl seznamy mrtvých v novinách. Rozhodl se nejprve 13. června poslat na četnickou stanici v Benešově anonymní udání, které však zůstalo bez odezvy. A tak 16. června vyrazil do Prahy vyhledat spolubojovníky, které v krycím bytě rodiny Svatošových nenašel. Odešel na gestapo, kterému poskytl zásadní informace o rodinách, které spolupracovaly s parašutisty, což ve výsledku vedlo k odhalení atentátníků skrývajících se v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje. Neúspěšně se pokusil o sebevraždu.[3][4]

Později mu byla po částech vyplacena odměna, avšak zdaleka ne v plné slibované výši půl milionu říšských marek (část mu zabavovalo samo gestapo), neboli čtvrtina celkové nacisty vypsané odměny dva miliony říšských marek (stejná suma čekala dalšího zrádce – parašutistu Viliama Gerika – zbytek se rozdělil mezi sedm občanů Říše a 53 menších udavačů z Protektorátu). Žil pak v Praze pod změněným jménem Karl Jerhot a oženil se s Němkou, s níž měl syna.[4] Pražské gestapo jej později využívalo jako agenta-provokatéra, kdy se prohlašoval za parašutistu a předstíral snahu se ukrývat. Karel Čurda má hlavní vinu na tragickém osudu paraskupiny Antimony a na zatčení Františka Pospíšila ze skupiny Bivouac. Z Čurdy se později stal alkoholik,^[zdroj?] pročež ho gestapo využívalo čím dál tím méně.

Po konci války byl Čurda dopaden 19. května 1945 při pokusu o útěk v Manětíně.[5] Byl zatčen, později odsouzen k trestu smrti a 29. dubna 1947 oběšen v Pankrácké věznici. Čurda ve svém závěrečném prohlášení odmítl žádat o milost. Jeho žena a syn byli odsunuti do Rakouska.[6]