Česká heraldika

K pochopení problematiky české heraldiky a jejího vývoje je nutné se orientovat v historických souvislostech dějin českých zemí. Po vzniku českého státu v 9. století ještě heraldika na našem území neexistovala, ačkoliv se někteří historikové domnívají, že nejstarším znakem našich zemí v těch dobách byl hořící černý buben či koule na stříbrném poli.^[zdroj?] Tento znak však není nikde historicky doložen.

První skutečně heraldické dějiny naší země jsou spjaty s knížecí a posléze královskou vládnoucí rodinou Přemyslovců. V 9. a 10. století bylo české teritorium pod nadvládou několika kmenových rodin, z nichž nejslavnějšími byli právě Přemyslovci, Slavníkovci a Vršovci; Kosmas uvádí také staré rody Těpticů a Municů. Tyto rody pravděpodobně náležely k nejstarší české aristokracii a vedly s Přemyslovci boj o úplnou nadvládu nad českým teritoriem. Koncem 10. století byla většina těchto rodů podrobena Přemyslovci a tím bylo také celé české území sjednoceno pod vládou jednoho rodu. Zanikla tím ale vrstva nejstarší české aristokracie, jejíž erby ještě nejsou doloženy, ačkoliv například u Vršovců se předpokládá, že jejich tzv. mluvícím znamením byla zvláštně tvarovaná síť k lovu ryb, která se ve staročeštině označovala jako vrš – množné číslo vrše.

Aby bylo možné sjednocené a ovládnuté území kontrolovat, bylo nutné, aby si přemyslovská knížata vytvořila systém správních a opěrných bodů, jejichž řízením a správou byl pověřen člen panovníkova dvora, který se obvykle nazýval latinským slovem optimates, seniores, milites primi ordinis…, které se do češtiny překládá jako předák. Tito správci rozlehlých ploch země a správních bodů upevňovali své pozice během celého 11. století a postupně se z nich během 11. a 12. století vyvinula nejbohatší a nejvlivnější česká šlechta. Během tohoto procesu získali členové těchto rodin natolik silné postavení, že panovník s nimi musel diskutovat veškerá svá připravovaná nařízení a navíc tito předáci získávali svěřenou půdu do trvalého držení jako královské léno, za které byli panovníkovi poplatni svou poslušností.

V průběhu 12. a 13. století vznikla česká šlechta moderního pojetí a to především z několika významných rodů jako byli Vítkovci – znak pětilisté růže, Markvartici – znak jednoocasého lva, Hrabišici – znakem byly hrábě, Buzici – znak kančí hlavy, Šternberkové – znak osmicípé hvězdy, Ronovci – znakem byly ostrve – německy die Ronne (jméno tohoto rodu ukazuje, že česká heraldika byla od svého vzniku silně ovlivněna heraldikou německou a to jak erby – německý název pro dědictví či odkaz die Erbe, tak i jmény rodů). Z rozrodu těchto mocných klanů se postupně vykrystalizovala nejvýznamnější česká šlechta středověku.

V období posledních Přemyslovců již existovala rozvinutá heraldická kultura, která souvisela s úplným rozvojem české šlechty i v porovnání se zeměmi západní Evropy, kde na nejvyšším stupni heraldického vývoje byla šlechta ve Francii, Německu a Anglii. Po vymření Přemyslovců po meči roku 1306 se projevila moc šlechty tím, že rozhodovala o budoucím vládci českých zemí a navíc v době zmatků a chaosu po smrti Václava III. až do doby nastolení vlády Jana Lucemburského a potažmo až do vrácení většiny majetku, který si šlechta přisvojila, do rukou krále za vlády Karla IV., si přisvojila obrovský majetek nejen z vlastnictví krále, ale i církve a jiných zdrojů.

V době vlády Karla IV. začal proces, kdy se k vládě dostávali i lidé, kteří nebyli úplně nejvyššího původu (jako třeba páni z Pardubic, páni z Dražic), kteří své úřady zastávali díky schopnostem a ne díky původu. Jejich erby jsou společně s erby starých panských rodů vyobrazeny v erbovním síni hradu Lauf poblíž Norimberka. Doba Karla IV. byla vrcholem české heraldiky ve středověku. Po ní následovala vláda jeho syna krále Václava IV., kdy se do vlády dostávali už i lidé naprosoto nízkého původu, které král povyšoval do panského stavu, s čímž stará rodová šlechta nesouhlasila. Znaky těchto rodů byly vázány na osobu držitele z vůle panovníka a po smrti Václava IV. byla většina těchto jeho přátel buďto znaku zbavena, nebo ztratili na vážnosti a významu mezi skutečnou šlechtou. Pro pochopení situace v heraldice i toho, kdo měl v Čechách tehdy největší moc, je ideální znaková síň hradu Lauf u Norimberka, který, jak bylo zmíněno výše, znázorňuje erby nejstarších českých rodů a také těch, které se vzmohly právě za vlády císaře a krále Karla IV.

Mezi nejslavnější znalce heraldiky v českých zemích patřili takřka vždy lidé spojení a obeznámení s historií, ať už historici, učitelé dějepisu, kronikáři, genealogové nebo i nadšení laici. K nejznámějším českým heraldikům patří August Sedláček, Bartoloměj Paprocký z Hlohol a Paprocké Vůle, Václav Březan, Jan Dobřenský, Břetislav Štorm,Jiří Louda, Pavel R. Pokorný či Milan Buben.