Viliam Gerik

Narodil se 28. prosince 1920 ve Slovenském Mederu. Otec Peter byl kolář, matka Aloisie, za svobodna Havlenová, byla v domácnosti. Měl čtyři sourozence.

V letech 1927 až 1936 absolvoval ve Slovenském Mederu lidovou a občanskou školu. Vyučil se obchodním příručím a pracoval v hotelu Luxor v Bratislavě. V roce 1939 se pokoušel získat práci ve Francii, ale nedostal pracovní povolení.

Slovensko opustil 28. října 1939. Vlakem se přes Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko, Sýrii a Bejrút v Libanonu dostal do francouzského přístavu Marseille. Dne 16. prosince 1939 byl v Agde odveden do československého zahraničního vojska[pozn. 1] a krátce nato zařazen do poddůstojnické školy pro radiotelegrafisty. Zúčastnil se bojů o Francii. Po francouzské porážce odplul dne 12. července 1940 lodí do Anglie.

V Anglii byl zařazen do spojovací čety 2. praporu. Po vytipování byl zařazen k výcviku pro plnění zvláštních úkolů. Od 25. října 1940 do 26. března 1942 absolvoval sabotážní, parašutistický a radiotelegrafistický kurz. Počátkem roku 1942 působil jako telegrafista ve vojenské radiové ústředně ve Woldinghamu, kde přijímal a vysílal radiodepeše do okupovaného Československa. Dne 1. února 1942 byl povýšen do hodnosti svobodníka. Výcvik zakončil v šifrovacím kurzu a byl zařazen do operace Zinc jako radiotelegrafista. Nadřízenými byl charakterizován jako pozorný, vnímavý a inteligentní, se vzorným chováním.

Skupina Zinc byla vysazena v noci z 27. na 28. března 1942 na území protektorátu Čechy a Morava. Skupina byla kvůli navigační chybě vysazena místo na úpatí moravských Chřibů na moravsko-slovenském pomezí u slovenské obce Gbely. Před přechodem hranice s protektorátem se skupina rozdělila, Gerik spolu s Arnoštem Mikšem přešli u Rohatce hranici a vlakem odjeli do obce Buchlovice na záchytnou adresu. Zde se pokusili o vysílání, radiová stanice však nebyla v pořádku a vysílání se nezdařilo. Po setkání s velitelem Pechalem bylo rozhodnuto, že Gerik s Mikšem odjedou do Prahy. V Praze se Gerik ocitl v neznámém prostředí, nepodařilo se mu navázat kontakt s představiteli domácího odboje a po dvoudenním čekání na Arnošta Mikše se 4. dubna 1942 přihlásil na Policejním ředitelství v Praze, odkud byl okamžitě předán pražské úřadovně gestapa. Gestapu poskytl informace o složení skupiny Zinc i skupiny Out Distance. Prozradil také úkryt vysílacích stanic na Slovensku. Gerik předpokládal, že jako Slovák bude vydán úřadům Slovenského státu, to se ale nestalo a Gerik se stal konfidentem gestapa.

Jako spolupracovník gestapa se podílel na identifikaci těla Arnošta Mikše, který se zastřelil po přestřelce s protektorátními četníky. Udal také téměř všechny osoby, které mu poskytly pomoc. Z popudu gestapa prověřoval některé adresy, na kterých se mohli skrývat parašutisté. Účastnil se dobývání kostela sv. Cyrila a Metoděje a následné identifikace těl, za což mu byla vyplacena odměna.

Později se snažil vymanit ze spolupráce s gestapem a navázat kontakt s odbojem. Jeho snaha byla odhalena (mj. ho udal jeho spolukonfident Augustin Přeučil[4]), dne 6. dubna 1943 byl zatčen a odeslán do samovazby na Pankráci, poté do Terezína a odtud do koncentračního tábora Dachau.

Dne 29. dubna 1945 byl osvobozen americkou armádou. Poté, co se přihlásil na Ministerstvu národní obrany v Praze, byl zatčen a uvězněn ve vězení na Hradčanech. Odtud se mu podařilo uprchnout, ale krátce nato byl znovu zadržen. Mimořádným lidovým soudem byl 29. dubna 1947 uznán vinným ze zločinu vojenské zrady a odsouzen k trestu smrti. Téhož dne v 11.45 byl společně s Karlem Čurdou popraven.

Čestmír Šikola, příslušník paraskupiny Clay, který jako zpravodajský důstojník 2. oddělení Hlavního štábu ČSA v březnu 1947 vyslýchal Gerika a Čurdu ve věznici na Pankráci, označil trest smrti pro Gerika (nikoliv však pro Čurdu) za nepřiměřený kvůli okolnostem, ve kterých se Gerik po seskoku nalézal.[5]

• 1944 – Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie a Velká Británie