Marie Gabriela z Rottenhanu

Marie Gabriela se narodila 16. ledna 1784 ve Vídni. Jejími rodiči byli hrabě Jindřich František z Rottenhanu a Marie Gabriela Černínová. Měla jedinou sestru Marii Isabelu (1774–1718), která se provdala za hraběte Jana Nepomuka Chotka.[2] Po smrti rodičů spolu obě sestry vedly řadu právních sporů o majetek, které pokračovaly i po smrti Marie Isabely a definitivně vyřešeny byly až roku 1828.[3]

Erb Rottenhanů

Gabrielin manžel Jiří František Buquoy

Dne 15. července 1806 se Marie Gabriela provdala za hraběte Jiřího Františka Buquoye.[4] Narodilo se jim pět dětí:

• Marie Tereza Isabela Buquoyová (20. září 1807 Nové Hrady – 20. prosince 1859 Dobříčany), provdaná za Vincenze Zessnera ze Spitzbergu[5]
• Marie Gabriela Isabela Buquoyová (3. března 1809 Praha – 17. března 1841 Červený hrádek)[5]
• Marie Anna Karolína (18. května 1811 Červený hrádek – 15. května 1898 Praha), provdaná za hraběte Bedřicha Josefa Deyma ze Stříteže[5]
• Marie Isabela (18. srpna 1812 – 9. září 1893), provdaná za Johanna Nepomuka Trauttmansdorff-Weinsberga[5]
• Jiří Jan Jindřich Buquoy (2. srpna 1814 Červený Hrádek – 2. září 1882 Baden-Baden)

Marie Gabriela zemřela dne 21. března 1863 v Praze.[6]

Správu červenohrádeckého panství převzala Marie Gabriela po své sestře někdy v letech 1809–1810 a legitimní majitelkou se stala nejpozději roku 1811. Aby se sestry majetkově vyrovnaly, převedla na Marii Isabelu svůj podíl zámku Jemniště.[4] V roce 1832 rozšířila červenohrádecké panství o Přísečnici, kterou koupila od knížete Otty ze Šumburka, a roku 1839 přikoupila od královské komory panství Hauenštejn s Měděncem.[7]

Hospodářskou situaci v té době komplikovaly napoleonské války a s nimi spojené přesuny vojsk. Roku 1809 okolí Jirkova sužoval oddíl vojáků z Vestfálska, ale nejhorší dobou se stal rok 1813 poznamenaný nájezdy Rusů, které vedl Alexandr I. Pavlovič, a nemoci, jež rozšířili vojáci utáboření ve Vinařicích.[4]

Kromě správy panství se Marie Gabriela účastnila veřejného života a podporovala řadu organizací, jako byly Spolek přátel umění pro církevní hudbu v Čechách, Klárův slepecký ústav a Český umělecký spolek.[5] Nejen na svém panství pořádala sbírky na podporu chudých. Dne 22. dubna 1848 osobně na svém panství zrušila poddanství.[7]

Na Červeném hrádku hraběnka nechala výrazně upravit přilehlý krajinářský park, ve kterém založila nebo upravila řadu drobných staveb. V bezprostředním sousedství zámku zřídila klasicistní besídku ve stylu sala terreny, bažantnici nebo užitkovou zahradu se sady.[8]

Náklady spojené s úpravami zámku nebo filantropií mohla Marie Gabriela financovat díky rozvinutému hospodářství, kterému se věnoval už její otec. Jádrem hospodaření byly železárny v Kalku a Gabrielině Huti. Spolu s Přísečnickým panstvím získala také Kovářskou a načas zachránila tamější železárnu před úpadkem.[9] Podřídila ji většímu podniku v Kalku a roku 1834 oba provozy spojila přes Přísečnici nově postavenou silnicí. Jinou silnici nechala nákladem 170 tisíc zlatých vybudovat z Červeného Hrádku přes Boleboř do Kalku. V letech 1834–1849 vlastnila v březeneckou papírnu. Papírnu v Jirkově v obavách způsobených výhrůžkami zapálením raději v neklidné době po roce 1848 uzavřela. Podnikala také v uhelném průmyslu. V Horní Vsi v letech 1857–1865 provozovala hnědouhelný důl Milosrdenství Boží a od roku 1853 jí patřil většinový podíl v černouhelných dolech u Brandova.[7]

K menším zakladatelským počinům patří například hospoda v Červeném Hrádku, Telšská myslivna nad údolím Bíliny nebo jirkovská škola přestavěná roku 1906 na spořitelnu.[7]