Jiří Bavorský

Jiří Bavorský se narodil v Mnichově v Bavorsku jako starší syn prince Leopolda Bavorského a jeho manželky arcivévodkyně Gisely Habsbursko-Lotrinské. Dle The New York Times byl nejoblíbenějším vnukem jak rakouského císaře Františka Josefa, tak i bavorského regenta Luitpolda.[1]

Vstoupil do bavorské armády jako poručík (německy: Leutnant) den před svými 17. narozeninami, 1. dubna 1897 a byl přidělen k elítnimu Infanterie-Leib-Regimentu v Mnichově. Dne 8. února 1903 byl povýšen do hodnosti nadporučíka (německy: Oberleutnant) a poté převelen k těžkému jezdeckemu pluku „Princ Charles Bavorský“. O dva roky později, 27. října 1905, byl povýšen na rytmistra (německy: Rittmeister) a 26. října 1906 na majora. Od 17. srpna 1908 byl také rytmistrem a později majorem v jedenáctém, takzvaném „Moravském“ pluku rakousko-uherských dragounů.[2]

Během první světové války bojoval jak na západní frontě (včetně první bitvy u Arrasu a první bitvy u Ypru), tak na východní frontě. Válku zahájil jako velitel bavorských mechanizovaných jednotek a nakonec sloužil pod generálem Erichem von Falkenhaynem v Palestině. Byl vyznamenán Železným křížem I. i II. třídy a 14. prosince 1917 dosáhl hodnosti plukovníka (německy: Oberst).

V prosinci 1911 se Jiří Bavorský zasnoubil s arcivévodkyní Isabelou Rakousko–Těšínskou. Svatba se konala 10. února 1912 v zámku Schönbrunn ve Vídni.

Pár prožíval líbánky ve Walesu, Paříži a Alžírsku, ale rozešel se před jejich koncem. Došlo k několika neúspěšným pokusům o smíření. Dne 17. ledna 1913 bylo manželství rozloučeno bavorským nejvyšším soudem; dne 5. března 1913 sňatek anuloval Svatý stolec z důvodu nenaplnění.[3]

Dle několika zdrojů princ Jiří měl po vice než 20 let vztah se stejně starou dívkou, kterou si pro rozdílnost postavení nesměl vzít. Kvůli této nenaplněné lásce se rozpadlo i princovo manželství. S touto ženou zplodil po první světové válce syna Františka (1919–1999).[4][5] V důsledku toho Jiří opustil svou vlast a do jisté míry i bavorskou královskou rodinu a začal studovat teologii. Zda tento příběh odpovídá skutečnosti, lze jen stěží objasnit bez nahlédnutí do spisů v archivu rodu Wittelsbachů, který není volně přístupný. Jak je však vidět na přiložené fotografii, jeho cestovní pas z roku 1925 uvádí v kolonce pro děti syna Františka.

Cestovní pas z roku 1925

V roce 1919 Jiří odešel z armády a začal studovat teologii v rakouském Innsbrucku. Na katolického kněze byl vysvěcen 19. března 1921 a krátce nato získal doktorát z kanonického práva na Katolické teologické fakultě Univerzity v Innsbrucku. V náboženských studiích pokračoval v Římě a v roce 1925 absolvoval Papežskou církevní akademii.[6]

Dne 18. listopadu 1926 jmenoval papež Pius XI. prince Jiřího prelátem s titulem Monsignor.[7] Ve 30. letech 20. století byl Jiří jmenován kanovníkem v Bazilice svatého Petra v Římě a 12. listopadu 1941 jej papež Pius XII. jmenoval apoštolským protonotářem de numero Participium (což je jedna z nejvyšších hodností Monsignora).[8]

Dne 31. května 1943 Jiří zemřel ve Vile San Francesco v Římě. Je pohřben na Campo Santo Teutonico, německém hřbitově ve Vatikánu.[9] Ve své závěti nechal peníze na zaplacení nových bronzových dveří pro baziliku sv. Petra; mezi ně patří „Dveře mrtvých“ od Giacoma Manzù a „Dveře svátostí“ od Venanza Crocettiho.[10]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Georg von Bayern na německé Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Bavorský na Wikimedia Commons