Ludvík I. Bavorský

Ludvík se narodil jako nejstarší syn Maxmiliána I. Josefa, pozdějšího bavorského krále, a jeho první manželky Augusty Vilemíny Hesensko-Darmstadtské, která dala život ještě dalším čtyřem dětem: Augustě Amálii (1788–1851), Amálii Marii (1790–1794), Karolině Augustě (1792–1873) a synovi Karlovi Teodorovi (1795–1875).
V době, kdy se Ludvík narodil, byl ale jeho otec jako člen vedlejší rodové linie Wittelsbachů pouze důstojníkem francouzské armády ve Štrasburku a nic nenasvědčovalo tomu, že by někdy mohl v Bavorsku vládnout. Kmotrem malého Ludvíka Bavorského byl ovšem sám francouzský král Ludvík XVI. a dítěti byl už tehdy přislíben čestný titul plukovníka francouzské armády.

Ludvíkova starší sestra Augusta Amálie se provdala za Napoleonova nevlastního syna Evžena Beauharnais (syn první ženy Napoleona Bonaparta Josefiny). Mladší sestra Karolina Augusta se provdala za württemberského krále Viléma I. a po rozvodu za rakouského císaře Františka I.

Matka zemřela, když bylo Ludvíkovi necelých deset let a jeho otec se po roce oženil s princeznou Karolínou Frederikou Bádenskou (1776–1841). Z tohoto manželství přišlo na svět několik dětí, ale dospělosti se dožilo pouze pět dcer: Alžběta Ludovika (1801–1873), Amálie Augusta (1801–1877), Marie Anna Leopoldina (1805–1877), Žofie Frederika Dorothea Vilemína (1805–1872) a Ludovika Vilemína (1808–1892). Poslední dvě Ludvíkovy polorodé sestry se staly matkami rakouského císařského páru, Františka Josefa I. a Sissi.

17. října 1810 se Ludvík oženil s Terezou Sasko-Hildburghausenskou (s níž žil 44 let). Svatba Ludvíka a Terezy vstoupila do historie především mohutnými oslavami, které se staly základem pro dodnes se opakující slavnost známou jako Oktoberfest. Po smrti svého otce, krále Maxmiliána I. Josefa, se stal Ludvík bavorským králem a přijal jméno Ludvík I.
Do historie vstoupil tento Wittelsbach především jako velký mecenáš umění a iniciátor mnoha významných staveb. Ludvík se zasloužil především o to, že se Mnichov stal za jeho vlády jedním z center kultury a umění v Evropě. Ludvíkovo kulturní a národní vědomí bylo zároveň německé i bavorské a v tomto duchu byla projektována i většina jeho staveb, které měly svou symbolikou odrážet Ludvíkovo politické smýšlení – jako příklad uveďme třeba Halu osvobození u Kelheimu, která byla věnována boji Německa proti Napoleonovi (přičemž paradoxně Wittelsbachové vděčili za svou korunu právě Napoleonovi – viz Maxmilián I. Josef).
Původně liberálně smýšlející Ludvík I. přehodnotil své názory a v době pařížské revoluce v roce 1830 se stal nekompromisním zastáncem konzervativních politických myšlenek. Nebyl v žádném případě ochoten omezit své královské výsady ve prospěch myšlenek konstituce. Tvrdě nechal potrestat účastníky demokraticko-republikánských demonstrací v roce 1832 (tzv. hambašská slavnost) a osobně se zasadil o přísné potrestání známého liberálního politika Wilhelma Josefa Behra a publicisty Gottfrieda Eisenmanna. Ludvík I. zavedl v Bavorsku také cenzuru a silně podporoval katolickou církev a její práva. Kritických hlasů proti králově absolutistické politice bylo slyšet stále více.

O trůn jej ale nakonec připravil milostný skandál. V roce 1846 se Ludvík I. seznámil s irskou tanečnicí Lolou Montezovou, která si říkala "španělská tanečnice" a kterou na její cestě po Evropě provázel nespočet historek o jejím dobrodružném životě naplněném množstvím sexuálních afér. I stárnoucí král Ludvík I. měl tehdy za sebou celou řadu milostných dobrodružství – se svou dlouholetou milenkou Mariannou Florenziovou měl například dvě nemanželské děti. Král se do Montezové bezhlavě zamiloval a ta s ním navázala intimní vztah. Rok po seznámení Ludvík I. Lolu Montezovou povýšil do šlechtického stavu jako hraběnku Landsfeldovou. Montezová stále více ovlivňovala politická rozhodnutí Ludvíka I. a ten nad ní držel ochrannou ruku. Proti Lole Montezové a jejímu vlivu na krále se opakovaně konaly studentské demonstrace. Ludvík zareagoval tak, že nechal zavřít univerzitu, což musel zanedlouho odvolat kvůli stále narůstajícímu hněvu lidu. Lola Montezová nakonec musela pod policejní ochranou opustit Mnichov. Od Ludvíka se však již tehdy odvrátili konzervativci, církev i šlechta. Revoluční hnutí navíc zachvátilo v roce 1848 celou Evropu a Bavorsko nebylo v tomto směru výjimkou. 20. 3. 1848 se král Ludvík I. vzdal trůnu. Moci v zemi se ujal jeho syn Maxmilián II. Bavorský.

Ludvíkovou manželkou se 12. října 1810 v Mnichově stala princezna Tereza Sasko-Hildburghausenská (1792–1854), dcera saského vévody Fridricha a jeho manželky Šarloty Meklenburské, s níž měl devět dětí:

• Maxmilian (1811–1864), bavorský král ∞ 1842 pruská princezna Marie Frederika (1825–1899)
• Matilda Karolína (1813–1862) ∞ 1833 hesenský velkovévoda Ludvík III. (1806–1877)
• Ota I. (1815–1867), řecký král 1832–1862 ∞ 1836 princezna Amálie Oldenburská (1818–1875)
• Theodolinde Charlotte Luise (1816–1817)
• Luitpold (1821–1912), princ regent ∞ 1844 arcivévodkyně Augusta Ferdinanda (1825–1864)
• Adéla Augusta Šarlota (1823–1914) ∞ 1842 arcivévoda František V. (1819–1875)
• Hildegarda Luisa Šarlota (1825–1864) ∞ 1844 rakouský arcivévoda Albrecht (1817–1895)
• Alexandra Amálie (1826–1875), abatyše královského ženského kláštera sv. Anny v Mnichově. Byla považována za šílenou, jisté barvy či pachy prý u ní vyvolávaly dočasné pominutí smyslů. Byla také chorobně posedlá čistotou. Trpěla utkvělou představou, že spolkla skleněný klavír a v hlavě nosí lenošku. Na příkaz svého otce byla v klášteře ukryta pod cizím jménem a pečlivým dozorem.
• Adalbert Vilém (1828–1875) ∞ 1856 španělská infantka Amálie Filipa del Pilar (1834–1905)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludvík I. Bavorský na Wikimedia Commons
• Galerie Ludvík I. Bavorský na Wikimedia Commons

Předchůdce: Maxmilián I. Josef

Bavorský král 1825–1848

Nástupce: Maxmilián II.