Jaroslav Flegr

V letech 1977–1982 vystudoval obecnou biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a získal titul RNDr. V letech 1984–1987 vystudoval na téže fakultě fyziologii a získal titul CSc. V roce 1999 byl jmenován docentem pro obor parazitologie, v roce 2008 profesorem pro obor ekologie.[4][12]

Jaroslav Flegr působí zejména v oblasti evoluční biologie, ekologie, evoluční psychologie, etologie a parazitologie. Znám je hlavně výzkumem parazita Toxoplasma gondii a souvisejícího onemocnění toxoplazmóza. Rovněž je autorem teoretického konceptu zamrzlé evoluce (tj. teorií zamrzlé evoluce a zamrzlé plasticity).

Tým Jaroslava Flegra od roku 1993 zkoumá psychiku a chování tisíců studentů, gravidních žen, dárců krve a desetitisíců vojáků. Výsledky publikované zatím asi v 60 studiích[13] ukázaly, že osoby infikované toxoplasmou se z hlediska svého chování a psychických projevů liší. Mimo jiné také ukázaly, že nakažené osoby mají například mírně zpomalené reakční doby (8 % rozptylu, asi 10–17 tisícin sekundy[14] a zhruba 2,7krát vyšší pravděpodobnost dopravní nehody.[15] Tým Jaroslava Flegra rovněž ukázal, že nakaženým ženám se v letech brzy po nákaze rodí výrazně více synů než dcer[16] a v dalších letech se tento poměr obrací. Dále na nezávislých datech potvrdil starší teorii, podle které toxoplasmosa výrazně zvyšuje riziko schizofrenie. Ukázal, že průběh tohoto onemocnění je podstatně závažnější[17] u osob nakažených než u osob nenakažených a že například specifické změny v morfologii mozku nastávají pouze u osob nakažených toxoplasmou.[18] Velká část jevů objevených pražským týmem již byla potvrzena v zahraničních studiích.^[zdroj?!] Za ověřenou se však zatím nedá pokládat hypotéza, že mnohé z pozorovaných změn v chování nakažených osob jsou výsledkem účelné manipulace parazita, směřující k jeho přenosu z nakaženého do nenakaženého hostitele, nikoli pouze vedlejšími efekty[19] chronického parazitárního onemocnění. Po roce 2008 publikoval tým Jaroslava Flegra v odborných časopisech asi 10 prací, ve kterých autoři ukázali, že osoby s krevní skupinou Rh+, zejména heterozygoti, jsou chráněny proti řadě negativních faktorů prostředí (včetně některých vlivů toxoplasmózy[20]), a že by tedy polymorfismus v Rh faktoru mohl být v populaci udržován selekcí ve prospěch heterozygotů. Některé z těchto publikací byly zveřejněny v tzv. otevřených časopisech. Ve všech případech se však jedná o vědecké časopisy zařazené do referenční databáze Web of Science[21] a hodnocené impakt faktorem (Scientific Reports 2020 IF = 4,379[22]; PLoS ONE 2014 IF = 3,234[23]; BMC Infectious Diseases 2014 IF = 2,613[24]), nikoli o časopisy zařazené na seznam tzv. predátorských časopisů porušujících pravidla odborného publikování.[25]

V oblasti evoluční biologie Jaroslav Flegr formuloval teorii zamrzlé plasticity, podle které se pohlavně se rozmnožující druhy mohou působením selekce měnit pouze 1–2 % doby své existence, a to pouze bezprostředně po svém vzniku určitým typem speciace. Rovněž navrhl mechanismus,[26] který je za střídání plastické a elastické fáze zodpovědný. Později formuloval teorii zamrzlé evoluce, podle níž se v jednotlivých evolučních větvích a taxonech v průběhu času neustále zužuje okruh znaků, ve kterých se druhy mohou (ve své plastické fázi) měnit, a rovněž navrhl příslušný mechanismus[27] (třídění z hlediska stability). Rovněž je autorem konceptu turbidostatické a chemostatické selekce, tj. selekce směrem k vyšší rychlosti nebo vyšší ekonomičnosti množení v závislosti na charakteru negativní zpětné vazby udržující z dlouhodobého hlediska konstantní velikost populace.[28] Jedna jeho teorie předpokládá, že eukaryotická buňka strukturuje své nitro, přesunuje jednotlivé molekuly a zapíná a vypíná jednotlivé metabolické dráhy pomocí procesu isoelektrické fokusace.[29]

Podle dvou Flegrových studií z oblasti evoluční psychologie jsou hnědoocí muži vnímáni jako důvěryhodnější než muži modroocí[30] a inteligenci mužů, nikoli však žen, je možné odhadnout podle fotografie obličeje.[31]

Jaroslav Flegr v roce 1993 založil Biologickou nadaci a až do ukončení její činnosti byl členem její správní rady. Od roku 1998 je členem redakční rady časopisu Vesmír a od roku 2009 časopisu Neuroendocrinology Letters, v letech 2011–2018 občasně přispíval do internetového magazínu popularizujícího vědu OSEL.cz.[32] Na Přírodovědecké fakultě UK v Praze přednáší předměty „úvod do evoluční biologie“, „praktická metodologie vědy“, „mikroevoluce a makroevoluce“, „metody experimentální a evoluční psychologie“[33][34] a „evoluční a ekologická parazitologie“, ale vyučoval také „molekulární fylogenetiku“, „evoluční biologii“ a „imunologii“.[8] V minulosti^[kdy?] působil jako výzkumný pracovník v Národním ústavu duševního zdraví.[3] Byl též členem České společnosti imunologické a stále je členem České parazitologické společnosti.[4]

V roce 2014 získal Ig Nobelovu cenu (udělovanou za „výsledky, které vás nejprve rozesmějí, a následně donutí k zamyšlení“) za zjištění související s výzkumem toxoplazmózy, a to, že vlastnictví koček ohrožuje duševní zdraví.[35] Počátkem roku 2016 mu v časopise Parasites & Vectors vyšel článek potvrzující, že korelace mezi duševním zdravím a zraněním způsobeným kočkou skutečně existuje, ovšem trochu jiným způsobem, nežli předpokládala studie amerického týmu,[36] který k tématu přivedl komisi Ig Nobela. Spíše než s pokousáním totiž výskyt unipolárních depresí souvisí s poškrábáním kočkou, což naznačuje, že za problémy spíše než Toxoplasma gondii může být zodpovědná bakterie Bartonella henselae.[37][38] Autoři však rovněž přiznávají, že v takovýchto studiích nelze definovat, co je příčina a co následek. A tudíž je možné, že lidé s unipolární depresí jsou oproti psychicky zdravé populaci častěji poškrábáni kočkami.[37]

Jaroslav Flegr je autorem více než 175 odborných prací evidovaných v databázích Scopus[39] a WOS[21] (k lednu 2022) a celkem 8 českých knih [40] – učebnic, monografií a knih populárně-naučného žánru. V roce 2019 se podle citovanosti prací umístil na 35. místě ze všech českých přírodovědců a na 27. místě ze zhruba 21000 světových parazitologů a mykologů (směsná kategorie).[41]

V roce 2020 se stal Jaroslav Flegr všeobecně známou osobou díky vyjadřování svých postojů a předpovědí k pandemii covidu-19. Vývoj často komentoval na svém blogu[10] a facebookové stránce Milý Micíku,[11] vystupoval v různých televizních a internetových pořadech.[42][43][44][45]. Některé své texty vztahující se k tématu shrnul a okomentoval v knize Milý Micíku, aneb Covid v Kocourkově[46]. Za své pravidelné komentování byl nominován na literární cenu Litera za rok 2021.[47] V důsledku této své aktivity se stal i terčem kritiky, například za nesprávnou práci s daty a manipulaci veřejností.[48][49][50][51][52] Spolu s dalšími proponenty opatrného přístupu k pandemii, extenzivního očkování a co nejobezřetnějšího rozvolňování protiepidemických opatření se stal terčem stalkingu a napadání odpůrci v místě bydliště, které řešila i policie[53].

Opakovaně byl též obviňován, že svými výroky o pandemii "straší lidi",[54][55] což mohlo vést až ke zhoršení jejich psychosomatického stavu a potažmo ke zhoršení průběhu epidemie v Česku. Toto se probíralo např. v pořadu „Co Čech, to politik!“ na CNN Prima News, kde se psychiatr Cyril Höschl a imunolog Karel Drbal vyjádřili, že strach a stres mohou vést k oslabení lidské imunity, a tím zhoršit průběh případného onemocnění covid-19. Flegr sám s tímto obviněním nesouhlasil. Podle jeho tvrzení odvolávajícího se na osobní komunikaci se zástupci veřejnosti nezvyšuje strach a stres informování o pandemii, ale naopak nejistota či strach z neznáma plynoucí z nedostatku informací. Dle něj nikoho nevystrašil a obvinění jsou jen obecnými tvrzeními bez konkrétního důkazu. Cyril Höschl však oponoval, že strach ve společnosti způsobuje kumulace tématu pandemie ve všech médiích, sdělovacích prostředcích i veřejném prostoru, na které se Flegr spolupodílí.[1]

Jaroslav Flegr je ženatý a má dvě dospělé děti.[56]

• 1994 – Evoluční biologie I. : Mechanismy mikroevoluce. Praha: Karolinum. ISBN 80-7066-849-0.
• 1995 – Evoluční biologie I. : Mechanismy mikroevoluce. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum. ISBN 80-7184-169-2.
• 2005 – Evoluční biologie. Praha: Academia. ISBN 80-200-1270-2.
• 2006 – Zamrzlá evoluce, aneb, Je to jinak, pane Darwin. Praha: Academia. ISBN 80-200-1453-5. [Cena Magnesia Litera za rok 2007 v kategorii naučná literatura[57]]
• 2007 – Úvod do evoluční biologie. Praha: Academia. ISBN 978-80-200-1539-6.
• 2008 – Základy evoluční biologie pro gymnázia : projekt JPD3 – Přírodovědná gramotnost. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta. ISBN 978-80-86561-68-4. [J. Flegr et al.]
• 2008 – Frozen evolution : or, that’s not the way it is, Mr. Darwin : farewell to selfish gene. Prague: Charles University in Prague, Faculty of Science. ISBN 978-80-86561-73-8.
• 2009 – Evoluční biologie. 2. oprav. a rozšíř. vyd. Praha: Academia. ISBN 978-80-200-1767-3.
• 2011 – Pozor, Toxo! : tajná učebnice praktické metodologie vědy. Praha: Academia. ISBN 978-80-200-2022-2.
• 2015 – Evoluční tání, aneb, O původu rodů. Praha: Academia. ISBN 978-80-200-2481-7.
• 2016 – Zamrzlá evoluce, aneb, Je to jinak, pane Darwin. 2., rozšíř. vyd. Praha: Academia. Edice Galileo, sv. 4. ISBN 978-80-200-2528-9.
• 2017 – Milí pokusní králíci. Praha: Academia. 1. vyd. ISBN 978-80-200-2701-6
• 2022 – Milý Micíku, aneb Covid v Kocourkově. Praha: Universum. 1. vyd. ISBN 978-80-242-7933-6

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Flegr na Wikimedia Commons
• Osoba Jaroslav Flegr ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Flegr
• Oficiální stránky
• Stránka na webu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy
• Zaznamenané přednášky na SlidesLive
• Jaroslav Flegr na Facebooku
• Jaroslav Flegr na Twitteru
• Jaroslav Flegr blog na portálu iDnes.cz
• Jaroslav Flegr blog na portálu Lidovky.cz (zrušený) Archivováno 15. 2. 2010 na Wayback Machine
• Přednášené předměty na UK