Ig Nobelova cena

Ig Nobelova cena je americké ocenění parodující Nobelovu cenu. Ceny každý rok v říjnu uděluje časopis Annals of Improbable Research (česky Anály nepravděpodobného výzkumu) za neobvyklé nebo triviální výsledky vědeckého výzkumu.[1] Komise, která ceny uděluje, je složena z nositelů skutečných Nobelových cen.[2] Předávání cen probíhá na Harvardově univerzitě[1] a je následováno přednáškami nově oceněných na Massachusettském technologickém institutu.

Experiment s magnetickou levitací živé žáby zajistil Andremu Geimovi a Michaelovi Berrymu Ig Nobelovu cenu za fyziku za rok 2000. Geim v roce 2010 získal opravdovou Nobelovu cenu za fyziku za výzkum grafenu.

První Ig Nobelovy ceny byly uděleny v roce 1991 za objevy, které „nemohou nebo by neměly být opakovány“. Časopis ale později pozměnil definici ceny na ocenění za objevy, které mají lidi „nejdříve rozesmát a poté je donutit zamyslet se“,[3] s cílem poukázat na to, že i nejabsurdněji se jevící objevy mohou přinést užitečné poznatky. Ročně je udělováno 10 cen v mnoha kategoriích, mezi které patří např. nobelovská fyzika, chemie, fyziologie/medicína, literatura a mír.

Udělení některých cen vyjadřuje kritiku (např. dvě ceny za výzkum homeopatie, ceny za „vědecké vzdělávání“ Radě pro vzdělání států Kansas a Colorado kvůli jejich postoji k vyučování evoluce nebo cena pro proroky konce světa), ale častěji se snaží upozornit na vědecké výzkumy s humorným nebo nečekaným tématem. Mezi příklady patří výzkum pravidla pěti sekund,[4] objev, že lidská přítomnost sexuálně vzrušuje pštrosy,[5] nebo prohlášení, že černé díry splňují všechny technické požadavky, aby se v nich nacházelo peklo.[6]

Název ceny je odvozen od jména fiktivního bratra slavného Alfreda Nobela – Ignáce (Ignatia) Nobela.[7] Název „Ig Nobel prize“ je současně slovní hříčkou; stejně vyslovovaný anglický výraz ignoble znamená „potupný“, „sprostý“ či „nešlechetný“.[8] Při udílení ceny se ovšem užívá poněkud jiné výslovnosti /ˌɪɡnoʊˈbɛl/, tedy jako u názvu Nobelovy ceny (s /bɛl/bel/ v poslední slabice),[9] ne jako ignoble, které se vyslovuje /ɪɡˈnəʊ.bl̩/, v americké angličtině /ɪɡˈnoʊ.bl̩/.[10]

V roce 2010 se Andre Geim stal prvním člověkem, který získal jak Nobelovu cenu, tak Ig Nobelovu cenu.[11]

Z českých vědců získali v roce 1997 Jiří Wackermann (s dalšími spoluautory) „za měření mozkových vzorců lidí, když žvýkají různé příchutě žvýkaček“,[12], v roce 2014 Jaroslav Flegr, Jan Havlíček a Jitka Hanušová-Lindová (spolu s dalším zahraničním výzkumným týmem) za výzkum toxoplazmózy, respektive „za výzkum, zda vlastnictví koček ohrožuje duševní zdraví“ a ve stejném roce také Vlastimil Hart, Petra Nováková, Erich Pascal Malkemper, Sabine Begall, Vladimír Hanzal, Miloš Ježek, Tomáš Kušta, Veronika Němcová, Jana Adámková, Kateřina Benediktová, Jaroslav Červený a Hynek Burda za výzkum magnetorecepce živočichů, respektive „za důkladné zdokumentování toho, že když psi defekují nebo urinují, upřednostňují orientaci tělní osy podle siločár magnetického pole v severo-jižním směru“.[13] V roce 2021 pak cenu získal Pavlo Blavatskyy, absolvent CERGE-EI, „za objev, že obezita politiků z dané země může být dobrým indikátorem korupce v dané zemi“.[14]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ig Nobel Prize na anglické Wikipedii.

  1. Jana Olivová. Žertovné Ig Nobelovy ceny [online]. Český rozhlas, 2011-10-03 [cit. 2012-02-02]. Dostupné online. (česky)
  2. Martin Fürbach. Coca-Cola zabíjí spermie. Objev, který získal žertovnou Nobelovu cenu [online]. iDnes.cz, 2008-10-03 [cit. 2012-02-02]. Dostupné online. (česky)
  3. ČTK/Ondřej Vrtiška. Letošní Ig Nobelovy ceny: za blechy i brambůrky [online]. Tyden.cz, 2010-10-03 [cit. 2012-02-02]. Dostupné online. (česky)
  4. THIBAULT, Marie Y. Ig Nobel Winner Confirms Five-Second Rule. The Tech [online]. 2004-10-1. Roč. 124, čís. 41. Dostupné online. (anglicky)
  5. BROWN, Carolyn. IgNobel (2): Is that ostrich ogling me?. Canadian Medical Association Journal. 2000-12-10, roč. 167, čís. 12, s. 1348. Dostupné online. ISSN 0820-3946. (anglicky)
  6. CROMIE, William J. The science of bad taste: 2001 Ig Nobels marked by characteristic hijinks as scientists frolic. Harvard University Gazette [online]. 2001-10-11 [cit. 2012-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-17. (anglicky)
  7. IgBill 2006 [online]. 2006-09-18 [cit. 2020-10-19]. Kapitola About the Ig® Nobel Prizes, s. 2. PDF online pořízeném dne 2020-10-21. (anglicky)
  8. PAZDERA, Josef. Ocenění Ig Nobel. Osel.cz [online]. 2003-10-10. Dostupné online.
  9. http://dictionary.cambridge.org/pronunciation/british/nobel-prize#
  10. http://dictionary.cambridge.org/dictionary/british/ignoble
  11. Abrahams, M. Geim becomes first Nobel & Ig Nobel winner. Improbable Research [online]. 2010-10-05. Dostupné online. (anglicky)
  12. The 1997 Ig Nobel Prize Winners, Annals of Improbable Research
  13. The 2014 Ig Nobel Prize Winners, Annals of Improbable Research
  14. The 2021 Ig Nobel Prize Winners, Annals of Improbable Research

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.