Toxoplazmóza

Po perorální infekci pronikají sporozoiti (z oocyst) a bradyzoiti (z tkáňových cyst) do střevní sliznice, zde se mění v tachyzoity, intenzivně se množí a pronikají do ostatních tkání, kde mohou způsobit zánět. Většina zdravých jedinců (80 %–90 %) překoná toto stadium asymptomaticky nebo jen s mírnými příznaky (mírné chřipkové příznaky) a infekce přejde do latentní formy.[10] Tachyzoiti mizí z krve a přeměňují se v bradyzoity. Jejich skupiny (tkáňové cysty) jsou lokalizované nejčastěji v nervové tkáni (v mozku) a přežívají zde několik měsíců až celý život hostitele.

Někteří autoři uvádějí souvislost mezi latentní toxoplasmózou a působením T. gondii na nervový systém člověka. Ve všech případech jde o nepřímé důkazy[11] a většina těchto výsledků pochází ze studií provedených týmem Jaroslava Flegra. Například jde o:

• zvýšení produkce dopaminu v mozku[12]
• prohloubení schizofrenie[13]
• zvýšení podrážděnosti a agresivity; příznaky tzv. mozkové alergie^[zdroj?!]
• zvýšení sexuální aktivity při snížení sociální a emocionální hloubky vztahu (povrchní vztahy)^[zdroj?!]
• zpomalení reakcí^[zdroj?!]
• zvýšení egoismu a vztahovačnosti^[zdroj?!]
• snížení sociální inteligence (poruchy v komunikaci, nedostatek spol. taktu)^[zdroj?!]
• snížení pudu sebezáchovy^[zdroj?!]
• zvýšení pravděpodobnosti dopravní nehody[14][15][16]
• zvýšená hladina testosteronu^[zdroj?!], dopaminu^[zdroj?!], zánětlivých markerů [17] a další reakce mozku na nákazu toxoplazmózou mohou také zvýšit agresivitu nakažených ^[zdroj?!] nebo u nich odstartovat schizofrenii, pokud k ní mají predispozice.[18]

Jiné studie však souvislost s rizikem dopravní nehody, schizofrenií, násilným i nenásilným trestním chováním, sebevražedných pokusů, sníženým reakčním časem či krátkodobou pamětí a dalšími symptomy s toxoplazmozou neprokázaly, a to při longitudinálním výzkumu[19], na který se nevztahují níže uvedené výhrady. Výsledky dalších studií pak byly negativní z větší části.[20]

Podle Jaroslava Flegra ve většině současných studií (2013), ve kterých byly nalezeny pozitivní korelace mezi T. gondii a určitými rysy chování nebo neurologickými poruchami, byly pozitivní testy na T. gondii prováděny na počátku zkoumaného onemocnění nebo pokud subjekt měl již hledaný rys. To znamená, že často není jasné, zda infekce parazitem zvyšuje pravděpodobnost výskytu hledaného znaku nebo poruchy, nebo zda nějaký znak nebo porucha zvyšuje pravděpodobnost nákazy parazitem. Skupiny jedinců s určitými behaviorálními znaky nebo neurologickými poruchami mohou sdílet určité tendence v chování, které zvyšují pravděpodobnost expozice a infekce T. gondii; v důsledku toho je obtížné potvrdit příčinné vztahy mezi T. gondii a neurologickou poruchou nebo znaky chování.[21] Studie [19], která Flégrovu hypotézu o rozdílech mezi nakaženými a nenakaženými vyvrací byla prováděny v rámci longitudinálního výzkumu. Byla provedena na náhodném, místně reprezentativním vzorku. Kritika, která se vztahuje ke studiím z nichž manipulační hypotéza vzešla pro ni tedy neplatí.

U pacientů s oslabeným imunitním systémem (HIV, pacienti po ozáření, některá nádorová onemocnění, pacienti po transplantaci orgánů) může toxoplazmóza mít závažnější průběh. U HIV pozitivních jedinců je T. gondii hlavním infekčním původcem zánětu mozku a míchy s často fatálním průběhem.[3]

V případě vrozené infekce plodů může dojít k potratům, zvýšené úmrtnosti, slepotě, hydrocephalu či dalším vývojovým vadám novorozenců.[3] Nicméně pouze v polovině případů akutní primoinfekce u žen v prvním a druhém trimestru dochází k přenosu T. gondii na plod.[10] Proto ani primoinfekce u těhotných žen v raném stadiu gravidity nemusí mít nutně negativní dopad na plod.

Ke kongenitální formě může u lidí dojít jen v případě nákazy akutní infekce matky v období těhotenství. Vrozená toxoplazmóza má velký význam, jelikož může způsobit velké poškození plodu. Jestli byla žena infikována již před tím, než otěhotněla, k přenosu nemoci na plod nedochází. Ale pokud se žena nakazila během období těhotenství, tak ve 40 % případů se narodí dítě kongenitálně infikované. Pokud se žena nakazila v čase otěhotnění je riziko nákazy menší než 5 % a ve 13. týdnu to je 15 %, při infekci ve 26. týdnu těhotenství hrozí kongenitální toxoplazmóza u 44 % nakažených a ve 36. týdnu je riziko až 71 %. Z toho vyplývá, že rozsah postižení plodu závisí na tom, v jaké době gravidity se osoba nakazila. Ženy, které byly toxoplazmózou nakaženy v minulosti, jsou chráněny proti znovu nakažení přítomnými paměťovými buňkami.

Ženy nakažené v prvním trimestru těhotenství mají riziko přenosu nejmenší, avšak pokud k němu dojde, je postižení plodu nejtěžší a nejčastěji, bohužel končí potratem. Pokud se těhotná žena nakazí ve druhém trimestru, plod už chrání placenta, obaly a plodová voda. Jestliže se infekce projeví, následky bývají rozmanité. Může se stát, že dojde k hypotrofii plodu (porodní hmotnost dítěte je nižší než 2800 gramů) nebo k předčasnému porodu a u novorozence se může projevit široká škála symptomů, jako je například mentální a psychomotorická retardace, epilepsie, anémie a mnoho dalších.

Největší pravděpodobnost, že se plod nakazí nemocí, je ve třetím trimestru, ale následky jsou většinou nejmírnější. Pokud však pacient, který je nakažen kongenitálně, není včas diagnostikován a léčen, může se mu za několik let od narození rozvinout zánět cévnatky a sítnice oka či náznaky psychomotorické retardace (mentální a tělesné postižení). Tato retardace se v současnosti nemůže terapeuticky léčit, tudíž je terapeuticky neovlivnitelná.

Monitoring toxoplazmózy u těhotných žen a kongenitální toxoplamózy se výrazně liší v rámci zemí Evropské Unie. Pouze v 18 zemích Evropy, např. v Německu, Francii, Slovensku, Rakousku... se provádí povinné vyšetření na toxoplazmózu u těhotných žen. Ve Velké Británii a Španělsku je vyšetření dobrovolné. V České republice není vyšetření zařazeno mezi povinná. V Belgii, Dánsku, Řecku, Itálii, Holandsku, Portugalsku, Švédsku, Norsku a Švýcarsku se toxoplazmóza u těhotných nesleduje vůbec. Pouze Česko, Slovensko a Francie mají zaveden celonárodní systém hlášení kongenitální toxoplazmózy.[23] Mezi lety 2007–2015 se celkový počet výskytu kongenitální toxoplazmózy v EU pohyboval mezi 21 až 288 případy za rok. Z toho na Českou republiku připadají pouze 1–2 případy vrozené toxoplazmózy ročně.[24]