Alfréd Justitz
Alfréd Justitz (19. července 1879 Nová Cerekev[1] – 9. února 1934 Bratislava) byl český malíř, grafik, ilustrátor, kynolog a představitel zakladatelské generace českého moderního malířství.
Alfréd Justitz | |
---|---|
Alfréd Justitz | |
Narození | 19. července 1879 Nová Cerekev, Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 9. února 1934 (ve věku 54 let) Bratislava, Československo |
Místo pohřbení | Židovský hřbitov v Nové Cerekvi |
Povolání | malíř, grafik a ilustrátor |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život a činnost
Alfréd Justitz se narodil v Nové Cerekvi u Pelhřimova v rodině lékaře jako jeden ze tří jeho synů. První kontakt s malířstvím zažil v Jihlavě, kde se setkal s malířem Romanem Havelkou a jeho práce mu učarovala. Cestu za uměním začal studiem architektury na České vysoké škole technické v Praze u profesora Kotěry, pak přešel na pražskou akademii k profesorům Pirnerovi a Thielemu. Pokračoval v Karlsruhe u profesora Ludwiga Schmid-Reutteho a v Berlíně u Wilhelma Trübnera. Roku 1910 odešel do Paříže, kde jej okouzlila díla Cézanna, Derainova, Daumiérova a dalších velikánů. V roce 1928 vstoupil do SVU Mánes,[2] vystavoval se skupinou Tvrdošíjných. Byl také významným grafikem a ilustrátorem. Jeho ilustrace zdobí například román V. Huga Chrám Matky Boží v Paříži, vydaný roku 1927. Mnoho galerií uchovává i jeho plakátovou tvorbu.
Byl také významným kynologem a nadšeným propagátorem plemene boxerů. V klubu chovatelů boxerů znamenal jeho příchod novou etapu vzestupu chovu. Justitz byl zvolen správcem chovu a pověřen vedením plemenných knih.
Justitz byl rovněž aktivním svobodným zednářem, členem lóže Sibi et Posteris v Praze. Náhrobek na hřbitově v Nové Cerekvi byl věnován právě jeho lóží a nese zednářskou symboliku. Po jeho skonu se lóže snažila zabezpečit materiálně i jeho ženu Annu Justitzovou, která však skonala brzy po něm.
Zemřel v únoru 1934 po téměř ročním onemocnění v Bratislavě. Poslední rozloučení se konalo v Brně. Jeho popel je uložen v urnovém hrobě na židovském hřbitově v rodné Nové Cerekvi, kde je uložen také popel jeho ženy, která nesnesla osamění a rok po manželovi zvolila dobrovolnou smrt.
Život okolo obrazu "Jákob, Ráchel, Lea a Zilpe s malým Josefem"
Se spolkem Deutsch-böhmischer Kunstlerbund vystavoval jako jeho člen v letech 1912–1914.[3] Od roku 1928 do své smrti v roce 1934 byl členem SVU Mánes.[4] Byl také svobodným zednářem.[zdroj?]
Bral si vzor z německého malíře Josefa Israelse (1824–1911).[zdroj?] Alfred Justitz zbohatl v Paříži a Berlíně mezi lety 1921 až 1924, kdy pracoval pro Moderní galerii (1902–19042). Zde, jako akvizitor, si nejlepší díla mistrů moderní Paříže vybíral pro sebe.[zdroj?]
Pro své obrazy si bral inspiraci z jihočeské krajiny nebo ze ztracených židovských rodů.[zdroj?] Obraz “Jákob, Lea, Ráchel a Zilpe s malým Josefem“ namaloval na zakázku před Velkou válkou (ovlivněn Renoirem). "Kvalitní umělecké dílo přece nepotřebuje autorizovat", tvrdil o obrazu V. V. Štech.[zdroj?] Naplno jej pak ovlivnili pařížští mistři po roce 1924.[kdo?] Nejvýstižněji ho charakterizoval kritik umění František Kovárna, a zastal se ho taky malíř František Muzika.[kde?] Následuje český kubismus a účast v karlovarské výstavě malířů s německými kořeny v roce 1931. V roce 1934 zemřel a posléze jeho žena Anny spáchala sebevraždu.
Galerie
- Alfréd Justitz – Máchovo jezero - číslo katalogu 104.
- Alfréd Justitz – Alej ve slunci - číslo katalogu 154.
- Alfréd Justitz – Bathsheba (před 1934)
- Alfréd Justitz – V přírodě (1914)
- Alfréd Justitz – Samaritán (před 1934)
- Alfréd Justitz – Toaleta (1928)
- Alfréd Justitz – Autoportrét
- Alfréd Justitz – Ležící ženský akt
- Alfréd Justitz – Anna Justitzová
- Cesta v lese 1928 - číslo katalogu 83.
Odkazy
Reference
- Matriční záznam o narození a obřízce. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2015-09-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04.
- Seznam členů SVU Mánes
- RUMÍŠKOVÁ, Marie. Deutsch-böhmischer Künstlerbund, jeho výstavy a kritiky. Brno, 2009. Bakalářská. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Alena Pomajzová. s. 40.
- SVU Mánes: Historický seznam členů. www.svumanes.cz [online]. [cit. 2017-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-19.
Literatura
- TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Svazek 1. Praha: Rudolf Ryšavý, 1947. Heslo Justitz, Alfréd, s. 446–447.
- In: Vojtěch Lahoda. Dějiny českého výtvarného umění. Praha: Academia, 1998. ISBN 80-200-0623-0. Svazek IV / 1. S. 286–287.
- František Kovárna. Pojednání z kalendáře česko-židovského : 1934-1935
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Alfréd Justitz na Wikimedia Commons
- Osoba Alfréd Justitz ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alfréd Justitz
- A. Justitz na stránkách Českého muzea výtvarných umění
- Alfréd Justitz v informačním systému abART