František Dvořák (historik umění)

Maturoval na gymnasiu v Litovli a poté absolvoval učitelský ústav v Kroměříži. Po válce v letech 1945 až 1949 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obor dějiny umění (Antonín Matějček, Josef Cibulka, Jan Květ, Jaromír Pečírka) a estetika (Jan Mukařovský). V letech 1950 až 1958 působil jako asistent prof. Václava Viléma Štecha na Akademii výtvarných umění.

V poválečných letech se přátelil s Jiřím Karáskem ze Lvovic.[3] Roku 1949 byl přijat do SVU Mánes (členem obnoveného spolku byl pak od roku 1990). Od roku 1952 byl členem, od roku 1989 místopředsedou SČUG Hollar. V roce 1956 byl teoretikem a spoluzakladatelem tvůrčí skupiny Máj. Od roku 1960 byl členem, v letech 1977–96 předsedou Spolku českých bibliofilů.

V roce 1960 byl přijat jako odborný pracovník do grafické sbírky Národní galerie a v dalších letech vyučoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze (1963–1969). V roce 1969 se stal docentem dějin umění a přednášel 16 let na Palackého univerzitě v Olomouci. Od roku 1950 působil také na Filmové fakultě AMU v Praze. V roce 1993 byl jmenován profesorem dějin umění na Filozofické fakultě University Karlovy. Od roku 1995 byl členem, od r. 2003 prezidentem Masarykovy akademie umění.

Je autorem 35 monografií výtvarníků, z nichž některé vyšly v několika světových jazycích. Do historie českého výtvarného umění se zapsal monografickými studiemi věnovanými především tvorbě umělců, se kterými se znal osobně – Františka Tichého, Jana Zrzavého, Cyrila Boudy, Zdeňka Hajného, Kamila Lhotáka, Adolfa Borna nebo Václava Špály.

Instalace výstavy v Galérii Fronta 1. 2. 1976 – zleva František Dvořák, Karel Sýs, Kamil Lhoták, Jaromír Pelc a jeho manželka Tamara

Profesora Dvořáka charakterizuje mnohostranná činnost vědecká, recenzentská, přednášková, publikační, organizátorská. Je autorem uměleckohistorických studií, stovek příspěvků v periodikách a příležitostných textů (jen abART uvádí přes 350 záznamů katalogů autorských výstav a přes 50 záznamů katalogů kolektivních výstav, jež opatřil fundovaným textem) atp.

Do povědomí širší veřejnosti se zapsal jako autor a zasvěcený průvodce televizních dokumentů o historii Prahy v několikadílných pořadech Po Karlově mostě s prof. Františkem Dvořákem (2003), Po Královské cestě (2014). V knižní podobě, stejně jako připravované pořady Po Pražském hradě a okolí, Po Pohořelci, je vydává nakladatelství Lidové noviny. V rámci televizního pořadu Toulky za uměním (2008) vznikl dokument Za generací Národního divadla s prof. Františkem Dvořákem a v roce 2010 televize natočila sérii dokumentů Moderní čeští malíři ve vzpomínkách prof. F. Dvořáka.

• Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 1, s. 261–263, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
• Bibliografie Františka Dvořáka, in: Jan Dvořák (ed.), František Dvořák, Divadlo a já, Praha 2010, s. 142–146

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Dvořák na Wikimedia Commons
• Osoba František Dvořák ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Dvořák (historik umění)
• František Dvořák v informačním systému abART
• Po Karlově mostě s prof. Františkem Dvořákem, ČT 2002
• Toulky za uměním. Po Královské cestě s profesorem Františkem Dvořákem, ČT 2008
• Toulky za uměním. Moderní čeští malíři ve vzpomínkách prof. F. Dvořáka, ČT 2008
• ČT 24, Profil: Prof. František Dvořák, 2011
• Marek Eben uvádí Na plovárně s Františkem Dvořákem
• Rozhlas.cz
• Radiožurnál
• Videorozhovor s Františkem Dvořákem Archivováno 6. 5. 2008 na Wayback Machine