Václav Špála
Václav Špála (24. srpna 1885, Žlunice[1] – 13. května 1946, Praha[2][p 1]) byl český akademický malíř, grafik a ilustrátor. Mezi sběrateli je jedním z nejvyhledávanějších českých umělců moderního umění.
Václav Špála | |
---|---|
Václav Špála s dcerou Evou, asi 1928 | |
Narození | 24. srpna 1885 Žlunice Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 12. května 1946 (ve věku 60 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
Alma mater | Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (1903) Akademie výtvarných umění v Praze (1903–1909) |
Povolání | malíř, ilustrátor, grafik a učitel |
Děti | Jan Špála |
Příbuzní | Milada Špálová (švagrová) |
Ocenění | národní umělec (1945) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Václav Špála se narodil ve Žlunicích u Nového Bydžova jako jedno z devíti dětí cihlářského mistra Jana Špály a matky Barbory, rozené Jandové[1]. Studoval školu uměleckého zámečnictví v Hradci Králové, v soukromé škole Ferdinanda Engelmüllera (1902), kurs ornamentální kresby na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (1903, Emanuel Krescenc Liška) a v letech 1903–1909 Akademii výtvarných umění (Vlaho Bukovac, Franz Thiele). Dostal pokyn odejít, neboť „pracoval po celý rok mimo školu a směřoval k odchylným, v rámci školy neležícím uměleckým cílům“.[zdroj?]
V letech 1909-1911 byl členem SVU Mánes. Roku 1911 vystoupil a byl spoluzakladatelem Skupiny výtvarných umělců. Byl vojákem v první světové válce v letech 1915-1916. Od roku 1918 byl členem skupiny Tvrdošíjní, od roku 1925 byl dopisujícím členem vídeňského Hagenbundu. V letech 1921-1946 byl znovu členem SVU Mánes, v letech 1938-1939 byl předsedou. Jako teoretik a publicista přispíval články do časopisů a novin (Přítomnost, Rozpravy Aventina, Pokroková revue, České slovo, aj.). V roce 1945 byl jmenován Národním umělcem.
Dne 19. listopadu 1918 se v Praze oženil s Johannou Rychlíkovou (1888—??).[3] Jejich syn Jan Špála (1920—1970) byl též malířem.[4] Malířství se věnovala i Špálova švagrová Milada Špálová.
Dílo
V počátcích své tvorby se nechal ovlivňovat především zahraničními umělci. Pod dojmem Munchovy výstavy v roce 1905 vznikla Skica venkovského děvčete (1907), obraz Baruše je inspirován Cézannem, Kvetoucí jabloň pak van Goghem. Následující léta bychom mohli označit za hledání osobitého stylu tvorby, v kresbách tuší si osvojoval umění fauvismu.
V roce 1911 v obraze Idyla (Dvě dívky při koupeli) poprvé použil typickou kombinaci dvou barev: navzájem se vyvažující teplé červené a studené modré, která se v jeho tvorbě objevuje až do roku 1923 (později v návratech ke starším dílům). Motiv lze hledat v jeho vzpomínkách z dětství, kdy ženy na venkově nosily červené spodničky a modré blůzy. V témže roce se v Paříži setkal s kubismem a jeho další tvorba byla tímto střetem silně ovlivněna.
- Pod stromem (1911)
- Koupání (1912) – samostatné rozpracování pravé části obrazu Pod stromem
- Venkovanka (1912)
- Tři pradleny (1913) – analytický kubismus, chladná kombinace červené a fialové
- Duha II (Procitnutí) (1913) – nejabstraktnější
- Píseň venkova (1914–1915)
- Píseň jara (1915)
Vystavoval společně se skupinou Tvrdošíjní, patřil do Spolku výtvarných umělců Mánes.
Po roce 1923 začal hledat nové téma a maluje krajiny. Toto období Špálovy tvorby se nazývá zelené období (až do roku 1926).
- Údolí Sázavy (1922)
- Na Berounce u Srbska (1925)
- Přístav v Marseille (1926)
Vrcholem jeho malování přírody je však tzv. modré období, kdy používal v mnoha odstínech jedinou barvu. Malování přírody – jak sám říkal – využíval k vyjádření sebe sama.
- Dřevěný most přes Orlici u Potštejna (1928)
- Na Otavě (1929)
- Na Otavě (1930)
Po roce 1930 se uchýlil k méně osobité, honosnější malbě kytic a zátiší.
Bibliografie (výběr)
- Mikuláš Aleš, Lumír 41, 1912, s. 97-100
- Poznámky o umění a přírodě, Volné směry 21, 1921-22, s. 137-140
- Josef Čapek, Aventinum (Otakar Štorch-Marien) Praha 1924 (s K. Čapkem)
- Ještě o vlivu umění, Volné směry 30, 1933-34, s. 64-65
- Vzpomínka na Edvarda Muncha, Volné směry 35, 1938-40, s. 15-16
- Něco o kresbě, Volné směry 38, 1942-44, s. 221-222
Galerie
- Bílý hyacint a anemóny ve váze, v pozadí Sázava s Otavou; z majetku Dr. Karla Trapla
- Peřeje na Orlici
- Dvě ženy u vody
- Ženský akt
- Zátiší s hruškami
- Konvalinky ve džbánku
Reference
- SOA Zámrsk, Matrika narozených v Žlunicích , sign.190-3492, ukn 11148, str.50. Dostupné online.
- Václav Špála: foto náhrobní desky na Slavíně. www.mojezeme.cz [online]. [cit. 2017-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-01-07.
- Matrika oddaných, sv. Vojtěch, 1913-1921, snímek 178
- Galerie Kodl: Jan Špála
Poznámky
- Na náhrobní desce je uvedeno, že zemřel 13. května 1946. Literatura též někdy uvádí datum úmrtí 12. 5. 1946.
Související články
Literatura
- Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 2, s. 1464-1465, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
- BERGER, Tomáš. Václav Špála : mezi avantgardou a živobytím. Praha: Národní galerie, 2005. 274 s. ISBN 80-7035-299-X. (česky)
- BURGET, Eduard; MUSIL, Roman. Václav Špála : soupis díla. Praha: Nadace Karla Svolinského a Vlasty Kubátové, 2002. 236 s. ISBN 80-238-9687-3.
- DRURY, Richard. Václav Špála (1885–1946). Praha: České muzeum výtvarných umění v Praze, 2004. 83 s. (česky, anglicky)
- KOTALÍK Jiří. Václav Špála. Praha: Odeon, 1972.
- LAMAČ, Miroslav. Osma a Skupina výtvarných umělců : 1907–1917. Praha: Odeon, 1988. 540 s. (České dějiny; sv. 66). (česky)
- Antonín Matějček, Václav Špála, Praha 1935, 1948
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Špála na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Špála
- Václav Špála v informačním systému abART
- Osoba Václav Špála ve Wikicitátech
- Díla Václava Špály ve sbírkách Českého muzea výtvarných umění v Praze
Předseda SVU Mánes | ||
---|---|---|
Předchůdce: Josef Gočár |
1938–1939 Václav Špála |
Nástupce: Jaroslav Fragner |