Jamné

Název se vyvíjel od varianty v Yamnym (1590), Jamny (1601, 1678, 1718, 1720), Jamni (1751), Jamny (1846), Jamny a Jamné (1872) až ke konečné podobě Jamné v roce 1924. Místní jméno vzniklo z přídavného jména ke slovu jáma. Mohlo se jednat o výrazné a prudké zvlnění terénu či o skutečné jámy (vlčí či rudné).[4]

Jamné pravděpodobně založili již v druhé polovině 13. století v rámci osidlování kraje benediktýnským klášterem v Třebíči, ovšem toto tvrzení nelze spolehlivě doložit.[5] Jamné se připomíná v listinách z roku 1444 (kardinálem Františkem z Dietrichštejna).[6][7] Název obec dostala podle okolních četných dolin a jam.[6][7] Další zmínka pochází z roku 1484, kdy se o Jamném zmiňuje v pečetní listině o zemském smíru, kde se jako svědek objevuje Jiřík z Řehořova a Jamného.[5] V 15. století obec převzali bývalí klášteřní mani. Poté obec vlastnili Jan Jetřich Černohorský z Boskovic (od roku 1535), poté lénem Jindřich Bořita z Budče (1540-1548).[8]

V roce 1556 třebíčské panství i s Jamným král Ferdinand I. přepsal na Vratislava z Pernštejna,[8] ten obec přenechal Janu staršímu Stráneckému ze Stránec, jenž ji v roce 1565 prodal Janu Chroustenskému, který ji přičlenil k Rudolci. Od roku 1580 se za vlastníka považoval Karel Hložek ze Žampachu.[5] Roku 1590 tu stál svobodný dvůr, foitství, mlýn a tvrz s pěknou zahradou.[9] V roce 1591 Jan Šléglovský ze Šicendorfu ves postoupil za 2 tisíce zlatých Zuzaně Lvově z Lisova, od které Jamné v roce 1601 přebral Matouš Grýn ze Štircnperku a na Lukách, jehož syn Karel Grýn ves prodal v roce 1609 Janu Šejkovskému ze Šendorfu, ten osadu prodal po roce jihlavskému občanovi Danielu Neumeierovi z Wintenberku.

Roku 1620 byl majitelem tohoto zboží Hynek, syn Karla Grüna ze Štürcenberka, kterému byl majetek po Bílé hoře kvůli jeho protestantství zkonfiskován.[7] Komora císařská prodala zkonfiskovaný statek za 20 000 tolarů Šmilauerovi ze Smilova,[6] který statek roku 1622 daroval jihlavské jezuitské koleji, po jejímž zrušení byl statek roku 1773 přenechán studijnímu spolku a dědičně pronajat polenskému primátorovi Václavu Kalcherovi za roční nájem 3 126 zlatých,[8] který ji v roce 1864 předal bývalému vojenskému felčarovi Janu Nussbaumovi,[8] který v místě založil sirotčinec.[5] Po třicetileté válce tu stálo 8 obydlených domů a čtyři pusté.[6] Do roku 1848 bylo Jamné sídlem vrchnostenského úřadu panství Meziříčka, jehož archiv je dodnes uložen na panských sýpkách.[6]

V roce 1849 koupil Jamné vnuk Jana Nussbauma za 26 tisíc zlatých a po jehož smrti v roce 1899 ji zdědil Karel Schiller z Lanškrouna,[8] rod obec následně vlastnil až do roku 1945, kdy mu byl zkonfiskován.[5] V letech 1850–1867 pod správu Jamného spadalo i Rybné.[3] Od roku 1869 sem přísluší vesnice Lipina.[10] V letech 1869–1950 spadalo Jamné pod okres Jihlava, v letech 1950–1961 pod okres Jihlava-okolí a od roku 1961 opět pod okres Jihlava.[11] Od roku 1950 sem přísluší Rytířsko.[12] Původně se jednalo o čistě moravskou obec, ale k 7. dubnu 2010 k ní byly od obcí Zhoře a Dobroutova připojeny pozemky a domy urbanisticky splývající s osadou Lipinou, takže nyní obec zasahuje i do Čech.

Jamné leží v okrese Jihlava v Kraji Vysočina. Nachází se na mírném návrší 8 km jižně od Polné, 3 km jihozápadně od Lipiny, 4,5 km jihozápadně od Zhoře, 2 km západně od Rybného a 4 km západně od Nadějova, 3,5 km severně od Kozlova, 5,5 km severovýchodně od Velkého Beranova a 11 km severovýchodně od Jihlavy. Geomorfologicky je oblast součástí Česko-moravské subprovincie, konkrétně na rozmezí Křižanovské vrchoviny a Hornosázavské pahorkatiny a jejich podcelků Brtnická vrchovina a Jihlavsko-sázavská brázda, v jejichž rámci spadá pod geomorfologické okrsky Řehořovská pahorkatina a Beranovský práh.[13] Průměrná nadmořská výška činí 530 metrů.[14] Nejvyšší bod o nadmořské výšce 542 metrů se nachází jižně od obce a východně od Rytířska. Obcí protéká řeka Šlapanka, do které se z jihu vlévá Rybenský potok. Na Šlapance se severovýchodně od vsi nachází řada rybníků – Horní Trouba, Býčina, Skopaný rybník a Kovárna. Na návsi se nachází dva veliké rybníky, Selský rybník a Barbora a jihozápadně od Jamného se rozkládá Mlýnský rybník.[15] V obci rostou tři památné lípy. Památná lípa malolistá stojí u kostela a pochází z poloviny 18. století. Dosahuje výšky 30 metrů a obvod kmene činí 485 centimetrů.[7] Další dvě památné lípy na hřbitově pochází zhruba z přelomu 18. a 19. století. Jsou vysoké 27 metrů, obvody kmenů jsou 393 a 416 cm.[7]

220 obyvatel je ekonomicky aktivních, podle posledního sčítání obyvatelstva v roce 2001 je v obci 302 věřících.[5] V roce 1900 zde žilo 596 katolíků, 5 Židů a 1 evangelík, podle sčítání obyvatelstva v roce 1930 tu bylo 614 katolíků a 1 člověk jiného vyznání.[3] V roce 1890 tu žilo 503 českých obyvatel v 73 domech,[9] tři občané se hlásili k židovství.[6] Podle sčítání 1930 zde žilo v 108 domech 571 obyvatel. 564 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 4 k německé. Žilo zde 570 římských katolíků.[16] V roce 2002 byla obec plynofikována.

Působí zde zhořská zemědělská společnost, půdu dále obhospodařují 2 soukromí zemědělci. Sídlí tu firma vyrábějící kontaktní a kabelové systémy a společnost zabývající se výrobou zápustkových výkovků a kovoobráběním. Služby tu poskytuje zdravotní středisko, kulturní dům, dva obchody s potravinami (jeden je firmy LAPEK, a.s.), dva hostince a pobočka České pošty. Dále tu sídlí firmy SWR JIHLAVA, spol. s r.o., Realinvest, spol. s r.o., Galya style, s.r.o., A.G.J. - produktion, s.r.o., KOSYKA, s.r.o., PBK a.s. a ABC ZET CZ, s.r.o.[24]

Jižní částí katastru obce prochází dálnice D1 s exitem 119 - Velký Beranov. Po východní hranici katastru a částí Lipina prochází silnice II/351 v úseku Polná - Třebíč. Dále územím prochází silnice II/353 v úseku Žďár nad Sázavou - Jamné - Rytířsko - D1 - Jihlava a silnice III. třídy č. 3532 Rytířsko - Kozlov a č. 3533 Jamné - Rybné.[25] Dopravní obslužnost zajišťují dopravci ICOM transport a ZDAR. Autobusy jezdí ve směrech Jihlava, Arnolec, Věžnice, Kamenice, Nadějov, Bohdalov, Žďár nad Sázavou, Polná a Měřín.[26]

Školu zde založili v roce 1785,[5] školní budovu vystavěli po zrušení jezuitského řádu na místě shořelých statků, na dvě třídy byla přestavěna v roce 1890. Před výstavbou školní budovy se vyučovalo tzv. pořídkou, tedy každý den v jiném domě. Později vyučoval nějaký tkadlec v pastouškách (dnes čp. 42).[6] V roce 1901 školu navštěvovalo 96 žáků. V současnosti zde funguje základní škola se dvěma třídami 1.–5. ročník s kapacitou 35 dětí a mateřská škola pro 25 dětí.[27] Základní školu v roce 2012/2013 navštěvovalo 24 žáků. Na druhý stupeň dojíždějí žáci do škol v Jihlavě.[28] Do školky docházejí také děti z Rybného, Věžnic a Nadějova.[29] Místní knihovna spadá pod Městskou knihovnu v Jihlavě.[30]

Fotbalové hřiště a víceúčelové hřiště nechala obec vybudovat v roce 2009. Tělocvičná jednota Sokol Jamné,[31] která je součástí župy Plk. Švece, má 55 členů, kteří se věnují turistice a volejbalu.[32] Fotbalový tým A hraje v sezoně 2014/2015 okresní přebor[33] a družstvo B IV. třídu mužů, skupina A v okrese Jihlava.[34] Působí zde Sbor dobrovolných hasičů Jamné.[35]

Pověst se šíří o kříži stojícím v kostele, který byl údajně postaven v místech, kde došlo k několika vraždám a loupežím. Na původním stanovišti v polích jím měli lidé otáčet jako ochranou před bouřkami a krupobitím.

• Zámeček Jamné – původní pozdně renesanční[7] tvrz pocházející z roku 1591 přestavěli jihlavští jezuité v druhé polovině 17. století[36] na raně barokní zámeček s vlašskou střechou a věžičkou, v roce 1890 proběhla novogotická přestavba.[36] V roce 2010 by měla být dokončena celková rekonstrukce, interiér byl v minulosti rozkraden. V současnosti zde sídlí knihovna, obřadní síň, pošta a několik bytů. Půda budovy po opravě dostala původní podobu, kterou měla po přestavbě jezuity během 17. století.[37]
• Kostel Nalezení svatého Kříže – v barokním stylu s osmibokým půdorysem postavili na místě původní kaple v letech 1702–1705.[5] Roku 1838 přistavěli sakristii a v roce 1859 novou věž.[7] Zdejší zvony a varhany pocházejí ze zrušeného znojemského kostela,[6] na oltáři umístili otočný kříž, který dříve stával pod stříškou v poli a lidé jím otáčeli jako ochranou před bouřkami a krupobitím. Obrazy z hlavního oltáře vznikly v polovině 19. století.[7] Socha Madony pochází z druhé čtvrtiny 18. století.[7] Roku 1784 byl kostel povýšen na lokální, ovšem kněz tu kvůli nedostatku finančních prostředků nesídlil a farníci chodili stále do Zhoře. Kněz tu působil až od 1. února 1826 díky financím zdejšího majitele Kalchera. Od té doby se také vede farní matrika.[6] V roce 1889 tu položili novou kamennou dlažbu.[6] Bohoslužby se zde konají ve středu a v neděli.
• Fara, jež byla postavena v roce 1818. Tento dům čp. 67 stojí na místě někdejších panských stodol, které zničil požár.[7]
• Hřbitov z 18. století.[7] Na hřbitově stojí architektonicky zajímavá Nussbaumova hrobka (Pseudogotická stavba z počátku 20. století. Na obdélníkovém půdorysu čtyřboká stavba z kamenných kvádrů a bosovanými nárožími). Pohřbívají se zde lidé z Jamného a Rybného.[6]
• Socha sv. Jana Nepomuckého – pocházejí z roku 1736[3] od Jana Jiřího Willanda, dříve stávala před hrází návesních rybníků, v současnosti se nachází u kostela
• Suchá kašna z 19. století přístupná jedním kamenným stupněm. Dnes slouží jako okrasná zahrádka a je umístěna v parku před kostelem.
• Hraniční kámen – stojí na hranici mezi Jamným a Dobroutovem při tzv. Forotní cestě, je nahrubo otesaný se zahloubenými křížky[38]
• Pomník obětem I. světové války stojící v parku na návsi. Vybudován v roce 1924.
• Sýpka z roku 1734[6][7]
• Přírodně krajinářský park byl založen v polovině 19. století.[7]
• 13 křížů v katastru obce[7]

V obci se narodila Marie Stejskalová, jež se později stala hospodyní v rodině skladatele Leoše Janáčka a jejíž vzpomínky přepsala Marie Trkanová do knihy U Janáčků (ISBN 80-86137-11-2)

Merzligen – jedná se o malou obec ve Švýcarsku