Balerína

Výhodou je vysoký výnos z 1m² , stejně jako je tomu u palmet a ovocných stěn a možnost pěstovat ovocné dřeviny (spíše ale jako okrasu) v nádobách nebo i na velmi malých zahradách. Potřeba ruční práce je malá není-li třeba probírky, neprovádí se jarní řez. Provádění chemické ochrany je snazší.

Podle tvrzení prodejců jsou plody některých odrůd již chuťově srovnatelné s plody běžných (průměrných) ovocných odrůd.

Mezi nevýhody jsou řazeny vysoké náklady na výsadbu na 1m², ovšem i podstatně vyšší cena 1 ks dřeviny módní formy dřeviny. Nutná je probírka plodů a je známa vyšší náchylnost k chorobám a škůdcům, především k padlí. Další nevýhodou jsou problémy s bočními výhony, které je třeba řezat nebo vyvazovat podobně jako u kordónů (palmeta). Jinou nevýhodou je problematické zmlazování. Namrzlé nebo starší dřeviny může být lépe vyměnit.[4] Je také uváděno že lze namrzlé dřeviny řezat v předjaří ale pro laiky může být nejen tvarování po takovém řezu ale i po poškození hlavního výhonu nebo běžné tvarování náročnější. Poměrně významnou nevýhodou je nezbytnost zálivky vyplývající z malého kořenového systému[5], takže zlivka je v době sucha zcela nezbytná pro přežití dřeviny ale běžně důležitá i pro dosažení očekávané sklizně.

Je prodejci uváděno že optimální sklizně (15–20 kg z rostliny) sloupovité jabloně dosáhnou až za 10 let, „Výnos u těchto jabloní se uvádí až 1500q z hektaru, při výnosu 15–20 kg jablek z jednoho stromku. Tento výnos bývá dosažen min po 8–10 letech pěstování.“[6] tedy v době kdy je většina běžně pěstovaných ovocných dřevin v intenzivních tvarech již považována za přestárlé, odrůdy za dávno překonané, sad je promořen chorobami a výkon klesá. Faktem je že na téže stránce prodejce uvádí „Celkový výnos v době plné plodnosti (asi v 7–10 letech) může být 8–12 kg i více jablek z jednoho stromku.“[6]

Nezbytností je údržba bezplevelného pásu okolo dřevin.[6]

U některých druhů, jako jsou například meruňka nebo slivoň může také velmi snadno dojít k úhynu celé dřeviny, nebo celé plantáže vlivem běžných a obvykle méně závažných houbových chorob (monilióza). Při vysoké násadě plůdků může docházet ke snížení kvality ovoce a zcela běžně k napadání plodů moniliózou. V takovém případě je preventivní probírka plůdků nezbytná.[7] Probírka plůdků běžně patří mezi časově nejnáročnější operace u ovocných dřevin. Někteří prodejci uvádějí pravidelnou probírku vždy jako zcela nezbytnou operaci u sloupovitých odrůd.[6]

S ohledem na menší kořenový systém mohou dřeviny snáze trpět fyziologickými chorobami způsobenými nedostatečnou výživou (chlorózy, kalciózy, nedostatek dusíku, fosforu, mikroprvků atp). Přinejmenším s ohledem na nároky na výživu a závlahu může být pěstování sloupovitých kultivarů podstatně náročnější a nákladnější než u běžných druhů.

Sloupovité formy jiných druhů než jabloní – třešně, hrušně, slivoně, broskvoně a meruňky je třeba zpočátku udržovat řezem, pravidelně zakracovat postranní větvičky: „…obrázky, které prezentují některé zásilkové firmy ve svém katalogu, jsou graficky upravované, stromky takto ve skutečnosti nevypadají.“[8] Tyto druhy jsou tedy na pravidelný řez velmi náročné.

Sloupovité jabloně jsou někdy štěpovány na bujně rostoucí podnože,s tím, že jde o pěstování ovoce bez opory. Za vhodnou tak školkaři není považována podnož M 9, kdy pak méně vzrůstná dřevina potřebuje oporu.[9] Jindy jsou sloupovité jabloně štěpovány na středně vzrůstné odrůdy. Vzniklé dřeviny je třeba upravovat řezem.[6]

Sloupovitý angrešt a rybíz a další drobné ovoce není v 21. století kultivar s přirozeně sloupovitým zahuštěným růstem, ale tvarovaná ovocná dřevina, podobně jako palmeta. Jde o druh tvarování řezem a ohýbáním, podobný jako je používán při pěstování bonsají. Podobně lze tvarovat třeba i rakytník, kdouloň nebo černý bez.[2]