Italská vlajka
Vlajka Itálie (italská trikolóra) má tři svislé pruhy v barvě zelené, bílé a červené.[1] Byla odvozena z francouzské vlajky, modrý pruh však byl nahrazen zeleným pruhem (tato barva byla od francouzské revoluce považovaná za symbol svobody, rovnosti a nového politického pořádku). V současné podobě se užívá od 19. června 1946 a byla oficiálně přijata k 1. lednu 1948.
Výklad barev je následující. Zelená reprezentuje zemi plání a kopců, bílá symbolizuje sníh z Alp a červená symbolizuje krev prolitou ve válkách za italskou nezávislost. O něco více náboženský výklad je, že zelená znamená naději, bílá představuje víru a červená představuje křesťanskou lásku, a to odkazuje na tři teologické ctnosti.
Oficiální odstíny jsou tyto: zeleň luční, běloba mléčná a červeň rajčatová.
- Italská lodní vlajka (Naval Jack)
Poměr stran: 1:1 - Rozdíly italské a mexické vlajky
Historie
Vlajka vznikla v roce 1796, když byla vytvořena lombardská národní garda a následně italská dobrovolná „lombardská“ legie. Barvy navrhl Napoleon, který měl v oblibě právě zelenou (podobná trikolóra se však objevila již při studentských demonstracích v Bologni roku 1795). V roce 1797 se stala vlajkou republiky Cisalpinské a roku 1802 republiky Italské (přeměněné v letech 1805–1814 na Italské království, které Napoleona zradilo). Restaurace se dočkala roku 1848, kdy ji učinil sardinský král Viktor Emanuel II. svou vlajkou a do jejího středu přidal znak savojského domu – bílý kříž na červeném, modře lemovaném štítě. V této podobě se trikolóra stala roku 1861 vlajkou sjednocené Itálie. V roce 1946, kdy se země stala republikou, byl královský znak z vlajky odstraněn. V současné podobě se používá od 19. června 1946 a byla oficiálně přijata k 1. lednu 1948.
- Vlajka Sardinského a posléze Italského království (1861–1946)
- Státní a válečná vlajka Italského království (1861–1946)
- Vlajka Království obojí Sicílie
- Vlajka Toskánského vévodství
- Italska vlajka (1946–2003)
- Válečná vlajka Italské sociální republiky
Vlajky italských regionů
Itálie se člení na 20 regionů, z nichž pět je autonomních.[2]
- Abruzzo
Poměr stran: 11:16 - Apulie
Poměr stran: 2:3 - Basilicata
Poměr stran: 2:3 - Benátsko
Poměr stran: 2:3 - Furlánsko-Julské Benátsko
Poměr stran: 2:3 - Kalábrie
Poměr stran: 2:3 - Kampánie
Poměr stran: 2:3 - Lazio
Poměr stran: 2:3 - Ligurie
Poměr stran: 2:3 - Lombardie
Poměr stran: 2:3 - Marche
Poměr stran: 2:3 - Molise
Poměr stran: 2:3 - Piemont
Poměr stran: 2:3 - Sardinie
Poměr stran: 2:3 - Sicílie
Poměr stran: 2:3 - Toskánsko
Poměr stran: 2:3 - Tridentsko-Horní Adiže
Poměr stran: 2:3 - Údolí Aosty
Poměr stran: 2:3 - Umbrie
Poměr stran: 2:3
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vlajka Talianska na slovenské Wikipedii.