Ismáíl Haníja

Izrael po těchto volbách uvalil na Palestinskou autonomii řadu trestních opatření, včetně hospodářských sankcí. Úřadující premiér Ehud Olmert oznámil, že Izrael nepřevede Palestinské autonomii přibližně 50 milionů dolarů měsíčně z daňových příjmů, které vybral jménem Palestinské autonomii. Haníja sankce odmítl a prohlásil, že Hamás neodzbrojí a také neuzná Izrael.

Haníja vyjádřil lítost nad tím, že byl Hamás vystaven represivním opatřením, a dodal, že „na demokracii vyjádřenou palestinským lidem měl (Izrael) reagovat jinak“.

Spojené státy americké požadovaly vrácení nevyčerpané zahraniční pomoci pro Palestinskou autonomii o hodnotě 50 milionů dolarů, s čímž palestinský ministr hospodářství Mazen Sonokrot souhlasil.[12] Ke ztrátě zahraniční pomoci od USA a Evropské unie se Haníja vyjádřil takto: „Západ vždy využívá své dary k nátlaku na palestinský lid“.[13]

Několik měsíců po volebním vítězství Hamásu v roce 2006 zaslal Haníja dopis americkému prezidentovi George W. Bushovi, v němž vyzval „americkou vládu k přímému jednání se zvolenou vládou“, nabídl dlouhodobé příměří s Izraelem a zároveň souhlasil s vytvořením palestinského státu s hranicemi z roku 1967 a vyzval k ukončení mezinárodního bojkotu s tím, že tento bojkot „podporuje násilí a chaos“. Vláda USA nereagovala a nadále pokračovala v bojkotu.[14]

Dne 14. června 2007 Abbás odvolal Haníju a na jeho místo jmenoval Saláma Fajáda. Následovala akce ozbrojených sil Hamásu, které převzaly kontrolu nad místy Palestinské autonomii, jež byly pod kontrolou milicí Fatahu, které byly vyzbrojeny a podporovány Spojenými státy a Izraelem.[15] Jmenování Fajáda na místo Haníji bylo napadeno jako nezákonné, protože podle palestinského základního zákona může prezident Palestinské autonomie odvolat úřadujícího premiéra, ale nemůže jmenovat nástupce bez souhlasu Palestinské legislativní rady. Podle zákona stojí do jmenování nového premiéra v čele vlády odstupující premiér. Fajádovo jmenování nebylo nikdy předloženo ani schváleno Palestinskou legislativní radou. Z tohoto důvodu Haníja nadále působil Pásmu Gazy a velký počet Palestinců ho uznával jako legitimního úřadujícího premiéra. Anís al-Kasem, palestinský ústavní právník, který vypracoval základní zákon, byl jedním z těch, kteří veřejně prohlásili, že je jmenování Fajáda nezákonné.[16]

Mělo být dosaženo dohody s Abbásem, která by zastavila Abbásovu výzvu k zahájení nových voleb. Dne 20. října 2006, v předvečer této dohody o ukončení bojů mezi Fatahem a Hamásem, se Haníjův konvoj dostal v Gaze pod palbu a jedno z aut bylo zapáleno.[17] Haníja nebyl při útoku zraněn. Zdroje Hamásu uvedly, že se nejednalo o pokus o atentát. Bezpečnostní zdroje Palestinské autonomie uvedly, že útočníci byli příbuzní muže z hnutí Fatah, který byl zabit při střetech s Hamásem.[18]

Během konfliktu mezi Fatahem a Hamásem byl Haníjovi 14. prosince 2006 na hraničním přechodu u města Rafah zamítnut vstup do Pásma Gazy z Egypta. Hraniční přechod byl uzavřen na příkaz ministra obrany Amira Pereca. Haníja se zde vracel ze své první oficiální zahraniční cesty ve funkci premiéra. Měl u sebe přibližně 30 milionů dolarů v hotovosti určených na platby Palestinské autonomie. Izraelské úřady později prohlásily, že umožní Haníjovi překročit hranici, pokud nechá peníze v Egyptě, kde budou údajně převedeny na bankovní účet Ligy arabských států. V reakci na tento návrh byla na hraničním přechodu u města Rafah hlášena přestřelka mezi ozbrojenci Hamásu a Palestinskou prezidentskou ochrankou. Pozorovatelé EU, kteří přechod obsluhovali, byli údajně bezpečně evakuováni.[19] Když se Haníja později pokusil překročit hraniční přechod, došlo k přestřelce, při níž zemřel jeden z jeho bodyguardů a jeho nejstarší syn byl zraněn. Hamás tento incident označil jako pokus konkurenčního Fatahu o atentát na Haníju, což vyvolalo přestřelky mezi jednotkami Hamásu a Fatahu na Západním břehu Jordánu a v Pásmu Gazy. Haníja se nechal slyšet, že ví, kdo jsou údajní pachatelé, ovšem odmítl je identifikovat a vyzval k palestinské jednotě. Egypt se mezitím nabídl, že celou situaci zprostředkuje.[20]

Dne 15. února 2007 odstoupil v rámci procesu umožňujícího vytvoření jednotné vlády mezi Hamásem a Fatahem.[21] Novou vládu sestavil 18. března 2007 jako předseda nového kabinetu, který zahrnoval politiky Fatahu i Hamásu.[22]

Dne 14. června 2007 oznámil palestinský prezident Mahmúd Abbás rozpuštění jednotné vlády z března 2007 a vyhlášení výjimečného stavu.[23][24] Haníja byl odvolán a Abbás vládl Pásmu Gazy a Západnímu břehu Jordánu prezidentským dekretem.[2]

Právní výbor Palestinské zákonodárné rady schválil 13. října 2016 žádost o návrat Haníjovy vlády do Pásma Gazy poté, co 2. června 2014 rezignoval. Schválení proběhlo v reakci na přezkoumání studie, kterou předložili členové Hamásu, rozzlobení údajnými nedostatky vlády po Haníjově rezignaci. Podle slov Hamásu, který odsoudil vládu konsensu, „došlo k nedodržení vnitřní dohody mezi Hamásem a frakcemi Organizace pro osvobození Palestiny o vytvoření vlády konsensu z roku 2014 a k nahrazení řady ministrů z Fatahu“. Navzdory doporučení Palestinské zákonodárné rady a prosbě Hamásu konsensus i Fatah žádost odmítly s odkazem na její nezákonnost a riziko dalšího rozdělení mezi Hamásem ovládaným Pásmem Gazy a Západním břehem Jordánu.[25]

V únoru 2020 se Haníja setkal s tureckým prezidentem Recep Tayyip Erdoğanem. Ministerstvo zahraničí USA uvedlo: „Pokračující kontakty prezidenta Erdogana s touto teroristickou organizací slouží pouze k izolaci Turecka od mezinárodního společenství, poškozují zájmy palestinského lidu a podkopávají celosvětové úsilí o zabránění teroristických útoků z Pásma Gazy.“[31]

Proti kritice islámu ze strany Benedikta XVI. v roce 2006 se Haníja ostře ohradil: „Jménem palestinského lidu odsuzujeme papežovy výroky o islámu. Tyto výroky jsou v rozporu s pravdou a dotýkají se srdce naší víry.“ Papež odsoudil také palestinské útoky na kostely na Západním břehu Jordánu a v Pásmu Gazy.[32]

V srpnu 2006 při své první návštěvě Íránu ve funkci premiéra Haníja prohlásil: „Nikdy neuznáme uzurpátorskou sionistickou vládu a budeme nadále pokračovat v našem hnutí džihádu až do osvobození Jeruzaléma“.[33] V prosinci 2010 na tiskové konferenci v Gaze prohlásil: „Přijímáme palestinský stát v hranicích z roku 1967 s Jeruzalémem jako hlavním městem, propuštění palestinských vězňů a vyřešení uprchlické otázky.“ Dále uvedl, že pokud palestinští voliči takovou mírovou dohodu s Izraelem schválí, bude ji palestinská vláda dodržovat bez ohledu na předchozí postoje Hamásu k této otázce.[34]

Dne 2. května 2011 odsoudil zabití vůdce Al-Káidy Usámy bin Ládina americkou armádou a prohlásil, že je tato operace „pokračováním amerického útlaku a prolévání krve muslimů a Arabů“. Dále prohlásil: „Odsuzujeme atentát a zabití arabského svatého bojovníka.“[35] Vláda Spojených států odsoudila jeho výroky jako „pobuřující“.[36]