Horní Blatná

Část Krušných hor v okolí Horní Blatné patřila k schwarzenberskému panství, které roku 1459 dostala jako věno Zdenka Česká, dcera Jiřího z Poděbrad, když se ve svých deseti letech formálně provdala za saského vévodu Albrechta III. Od té doby panství patřilo k Sasku.[3] V roce 1532 stála na místě města u cínových dolů jen malá hornická osada.[4] O rok později schwarzenberské panství koupil kurfiřt Jan Fridrich od pánů z Tetova a osadě povolil vlastního perkmistra, čímž získala nezávislost na hornické správě saského Schneebergu.[3]

V roce 1534 začalo na místě osady vyrůstat město Horní Blatná. Jádrem města se stalo náměstí obdélné náměstí s rozměry 110 × 96 metrů, na které navazovala šachovnicovitá síť ulic. Vyměřeno bylo 199 parcel, na nichž bylo do roku 1535 postaveno padesát domů.[4] Zároveň se založením dostalo město v roce 1534 vlastní horní řád, právo týdenního trhu a bylo mu povoleno postavit dřevěný kostel, dokončený roku 1542, a špitál.[3]

Měšťanský dům čp. 4 na náměstí

Měšťanský dům čp. 6 na náměstí

Dne 14. října 1546 uzavřel král Ferdinand I. dohodu s Mořicem Saským, kterou Mořic postoupil část schwarzenberského panství s městy Horní Blatná a Boží Dar zpět českému království. O dva roky později panovník povýšil Horní Blatnou na královské horní město a udělil mu znak. Město v té době prosperovalo díky těžbě cínu a koncem šedesátých let šestnáctého století v něm žilo asi 2 000 obyvatel, z nichž se několik stovek živilo hornictvím. Kromě cínu se v blízkém okolí těžilo také stříbro a železná ruda.[3]

Ve druhé polovině šestnáctého století začala těžba upadat. Snížila se poptávka po cínu, snadno dostupná ložiska byla vyčerpána, a náklady na provoz dolů vzrůstaly. Zároveň se rozvíjela zpracovatelská výroba zastoupená mlýny a sklářskými hutěmi zaměřenými na výrobu kobaltové modři. V roce 1608 tak v dolech pracovalo jen 47 horníků, ale na Blatenském potoce fungovalo pět mlýnů a šestý stál v Luzích. V roce 1570 povolil císař Maxmilián II. zřídit na Blatenském potoce u hranice se Saskem městský hamr.[3]

Během třicetileté války město upadalo a velmi těžce ho postihlo vystěhování přibližně sta nejbohatších obyvatel, kteří odmítli přestoupit na katolickou víru.[5] Koncem šestnáctého století totiž byla většina obyvatel města evangelického vyznání. V době pobělohorské bylo trestné číst nebo vlastnit bratrskou Bibli kralickou, která byla na indexu zakázaných knih.[6] V dobách násilné rekatolizace si prozíraví měšťané z Horní Blatné připravovali svá útočiště na saské straně hranice. Když v roce 1653 rekatolizační komisař Schönfeld z obce vykázal pro výstrahu dvacet protestantských rodin, tak pět z nich už mělo postaveno domy na nedalekém kopci Fastenbergu. Tam v roce 1654 položilo 39 exulantských rodin základy nového horního města Johanngeorgenstadt. V témže roce je následovaly rodiny z Abertam, Perninku, Božího Daru, Kraslic i odjinud.[7]

Kostel svatého Vavřince

Obnovit doly se po třicetileté válce nedařilo a většího významu nabylo rýžování cínovce ze sekundárních ložisek. Nové doly byly otevřeny až v osmnáctém století, ale dřívějších výnosů nedosáhly. Většího významu nabylo dobývání kobaltové rudy v opuštěných stříbrných dolech v údolí Černé. K dalším zdrojům příjmů v té době patřilo lesnictví, výroba krajek a od poloviny devatenáctého století také rukavičkářství. V roce 1799 založil Franz Kerl manufakturu na výrobu lžic a plechového nádobí. Podnik, který se z ní vyvinul, fungoval až do roku 1949.[5]

Vlastní poštovní úřad měla Horní Blatná od roku 1837 a od roku 1850 byla sídlem soudního okresu.[8] V roce 1898 byl zprovozněn úsek železniční trati Karlovy Vary – Johanngeorgenstadt z Karlových Varů[8] a o rok později byla trať prodloužena do německého Johanngeorgenstadtu.[9]

Po druhé světové válce byla v letech 1945–1946 většina německých obyvatel vysídlena. Město se podařilo částečně dosídlit a noví obyvatelé začali pracovat v lesním závodě, v podniku na výrobu kuchyňského nádobí a v malé textilní továrně.[8]

Horní Blatná je výchozím bodem pro pěší turistiku, cyklistiku a běh na lyžích. Od 23. ledna 2007 byl obci vrácen status města.[8]

Hlavní surovinou dobývanou v okolí Horní Blatné byl cín, ale těžily se také rudy železa, manganu a v menším množství stříbra, kobaltu a uranu.[10] Nejstarší doklady o rýžování cínu v okolní krajině pochází z poloviny čtnáctého století. Po založení města vznikla řada dolů v jeho sousedství i přímo ve městě, ale k hornickému revíru patřily také doly u Pískovce, Luhů, Bludné, Hájů, Pily, Podlesí a Stráně. Ložiska byla otevírána malými doly, v nichž zpočátku pracovali dva až čtyři horníci. Teprve později docházelo k jejich spojování do větších děl, která zaměstnávala deset až patnáct lidí.[11]

Haldy Segen Gottes

Zatímco v roce 1541 revír vyprodukoval 21 tun cínu, o šest let později to bylo 38 tun.[11] Celková produkce revíru v období 1535–1621 se odhaduje na 4 000 tun cínu.[12] Těžbě stříbra se ve druhé polovině šestnáctého století soustředila do údolí Černé. Nejspíše už tehdy byl zároveň se stříbrem získáván i kobalt, jehož výnosy v osmnáctém a devatenáctém století převyšovaly zisky z cínu.[11]

V roce 1660 fungovalo jen jedenáct cínových dolů a stejný počet rýžovišť. V osmnáctém století byly otevírány nové doly, z nichž mezi velké podniky patřil důl Konrád založený roku 1719. Dosáhl hloubky až 160 metrů a jen v něm se mezi lety 1740–1773 vyprodukovalo osm set tun cínu. Opuštěn byl v roce 1790 a během dalších šesti let došlo k jeho celkovému zatopení. O něco déle fungoval důl Gabriel (do roku 1809) a obecní důl Vavřinec na Blatenském vrchu. V jejich místech se těžilo už v šestnáctém století, ale starší doly dosáhly jen hloubky 35 metrů. V osmnáctém století byl důl Vavřinec prohlouben do hloubky 85 metrů a v letech 1781–1817 poskytl 226 tun cínu. Definitivně byl uzavřen v roce 1837.[12]

• Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří

• Galerie Horní Blatná na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Horní Blatná na Wikimedia Commons
• Blatno ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
• Encyklopedické heslo Blatno v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Oficiální stránky
• Horní Blatná v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)