Hluboká (zámek)

Ve 13. století byl na místě dnešního zámku založen ze strategických důvodů hrad Fronburg, jehož zakladatelem pravděpodobně byl český král Václav I. Hrad Froburg vlastnil v druhé půli 13. století Čéč z Budivojovic, kterému dal král Václav I. hrad do zástavy. Král Přemysl Otakar II. hrad Čéčovi odebral a začlenil jej opět mezi královské hrady. Dalším držitelem hradu byl Vítek z Krumlova, který zde původně byl purkrabím. Od roku 1289 král Václav II. usiloval o to, aby Vítek vrátil hrad královské komoře. Po popravě Vítkova bratra Záviše z Falknštejna na louce pod hlubockým hradem dne 24. srpna 1290 se hrad opět dostal do držení královské komory.[2]

Císař Zikmund hrad se vsí zastavil Mikuláši z Lobkovic, od jehož potomků hrad vykoupil v roce 1454 Jiří z Poděbrad a dal jej zapsat jako věno své druhé ženě Johance z Rožmitála. Po smrti krále Jiřího se hradu zmocnil Jindřich Roubík z Hlavatec a královně Johance ho vrátil až poté, co mu byly zaplaceny válečné škody. Až na tuto epizodu byla tedy Hluboká v držení Johanky 21 let, z toho 17 let ji držela jako česká královna. Po smrti královny 12. listopadu 1475 přešla Hluboká do držení jejího bratra Jaroslav Lev z Rožmitálu a na Blatné. V roce 1490 bylo panství Hluboká zastaveno Vladislavem II. Vilémovi z Perštejna. Pernštejnové se na hlubockém panství intenzivně věnovali hospodářské činnosti a v okolí zakládali rybníky. Po smrti Viléma z Perštejna patřila Hluboká na krátký čas jeho bratru Janovi, který v roce 1534 Hlubokou postoupil svému švagrovi Ondřeji Ungnadovi ze Suneku. V roce 1561 vykoupila hlubocké panství od Suneků královská komora, od které panství v roce 1562 koupil Jáchym z Hradce († 1565). Páni z Hradce nechali přestavět starý gotický hrad na renesanční zámek. Zadlužený Jáchym Oldřich z Hradce († 1604) v prosinci 1598 prodal Hlubokou Bohuslavovi Malovcovi z Malovic († 1608). V roce 1622 byl Malovcům za jejich účast na stavovském povstání majetek zkonfiskován a hlubocké panství získal španělský aristokrat, císařský polní maršál Baltasar Marradas,[2][3] který v letech 1620–1638 nechal stavebně upravit předhradí.[4]

Zámek v roce 1810, malba Johanna Zieglera

Po jeho smrti v roce 1638 panství zdědil jeho synovec Francesco de Salant y Marradas, od jehož syna Bartoloměje panství Hluboká v roce 1661 koupil Jan Adolf I. ze Schwarzenbergu, zakladatel jihočeské větve rodu, která pak zde sídlila po téměř tři století. Z iniciativy knížete Adama Františka byl zámek počátkem 18. století přestavěn v barokním slohu podle plánů stavitele Pavla Ignáce Bayera a jeho následovníka Antonína Erharda Martinelliho.[2][3]

Za válek o rakouské dědictví byla při francouzsko-bavorském tažení Hluboká obsazena, a v roce 1742 ji proto opakovaně obléhalo rakouské vojsko. Při dobývání byl zničen most a poškozeny věžní hodiny. I přes zastaralé opevnění, jehož stáří dosahovalo dvou set let, se posádka ubránila a kapitulovala až pro nedostatek potravin. Vzápětí poté bylo opevnění zbořeno a nahrazeno hospodářskými budovami.[5]

Ve třicátých letech 19. století se rozhodl kníže Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu[6] Hlubokou strhnout a na jejím místě vybudovat nový zámek v romantickém stylu. V červenci roku 1838 se vrátil z korunovace britské královny Viktorie okouzlen anglickou gotikou a přál si zámek právě v tomto stylu.[7] Projekt pro něj roku 1839 vypracoval vídeňský architekt Franz Beer (1804–1861), jemuž byl tento styl blízký (vypracoval v něm také projekt zámku Hrádku u Nechanic). Beer také od roku 1840 dvacet let, až do své smrti, vedl stavební práce. Nové budovy, které stojí dodnes, byly postaveny ve stylu tudorovské gotiky podle vzoru anglického královského zámku Windsor. Náročné exteriéry a interiéry byly dokončeny až v roce 1871 pod vedením Damasia Deworezkého.

Snaha o napodobení anglických gotických hradů v 19. století byla již v této době kritizována a některými odborníky vnímána jako kýč. Český malíř a kritik umění Eduard Herold přestavbu hodnotil slovy: „Vpravo z lesního temna vyniká Hluboká, nový zámek knížete ze Švarcenberka, z daleka rovněž tak nemalebný jako z blízka, předce jen padělaný.“[8]

Posledním soukromým majitelem zámku byl Adolf Schwarzenberg, který štědře financoval výstavbu československého opevnění a také Benešovu exilovou vládu. V roce 1939 byl Adolf nucen se svou manželkou emigrovat do zahraničí, jelikož odmítl spolupracovat s nacisty. V roce 1947 byl jeho majetek zkonfiskován prostřednictvím zákona č. 143/1947 Sb, tzv. Lex Schwarzenberg.

1. Reprezentační pokoje - Během prohlídky je návštěvníkům představeno tzv. piano nobile, tedy nejhonosnější pokoje zámku. Součástí trasy jsou apartmány kněžny Eleonory ze Schwarzenbergu, Ranní salon, Čítárna, Kuřácký salon, Malá a Velká jídelna, Knihovna a také zámecká Zbrojnice.
2. Soukromé apartmány - Tato trasa, procházející pokoji přízemí a prvního patra zámku, se soustřeďuje zejména na život posledního majitele JUDr. Adolfa ze Schwarzenbergu. Zpřístupněna je například Lovecká jídelna, Přípravna jídel, Mramorový sál, Adolfova pracovna a rovněž soukromé apartmány jeho manželky Hildy.
3. Kuchyně - Kuchyně s autentickým vybavením překvapí návštěvníka především svou rozlohou, jelikož součástí zdejšího kuchyňského provozu je tzv. Velká teplá kuchyně, Malá studená kuchyně, Vinotéka, Cukrárna, Přípravna cukrárny a kancelář. Na trase je k vidění rovněž osobní a jídelní výtah.
4. Hostinské pokoje - V říjnu 2017 byla otevřena nová prohlídková trasa v druhém patře zámku, která představí pokoje pro ubytování významných hostů a přátel Schwarzenbergů. Součástí trasy je i tzv. Stříbrnice.
5. Zámecká věž měří od nádvoří 52 metrů a na její vrchol vede 245 schodů. V případě špatného počasí je ovšem věž zavřena
6. Zimní trasa - zámek Hluboká je otevřen celoročně a během zimního období je návštěvníkům zpřístupněna Zimní trasa, která je temperovaná.

Zámek se objevil v následujících filmech a pohádkách:

• Pyšná princezna (1952, režie Bořivoj Zeman)
• Pan Tau to zařídí (1972, režie Jindřich Polák)
• Šípková Růženka (1990, režie Stanislav Párnický)
• Jezerní královna (1998, režie Václav Vorlíček)
• Tři Bratři (2014, režie Jan Svěrák)
• Underworld: Krvavé války (2016, režie Anna Foerster)
• Nejlepší přítel (2017, režie Karel Janák)