Lex Schwarzenberg

Zákon navrhl 22. února 1947 poslanec Ústavodárného Národního shromáždění republiky Československé za Československou sociální demokracii Blažej Vilím a vydán byl ve Sbírce zákonů 13. srpna 1947.[1]

Tímto zákonem přešel veškerý v Československu se nacházející nemovitý majetek zemědělský, lesní, rybniční, průmyslový, obchodní a živnostenský (v to počínaje všechny budovy a zámky s jejich zařízením, se všemi právy i závazky), dále živý i mrtvý inventář se zásobami a konečně veškeren provozní kapitál Josefa Adolfa knížete ze Schwarzenbergů, Jana knížete ze Schwarzenbergů a dr. Adolfa Schwarzenberga k 13. srpnu 1947 ex lege na zemi Českou a to bez náhrady (vlastníkům měl pouze být zemí Českou poskytnut zaopatřovací důchod ve výši, kterou určí vláda).

Důvodem této konfiskace nebyla spolupráce s nacisty, neboť Schwarzenbergové vždy aktivně vystupovali proti nacismu[2] a byli za vystupování proti nacismu oficiálně ocenění^[zdroj?] Adolf Schwarzenberg mj. štědře finančně podporoval Benešovu exilovou československou vládu a spolufinancoval výstavbu československého opevnění.[2] Právě z toho důvodu jim byl ostatně majetek poprvé zabaven už na počátku druhé světové války.[2]

Roli mohl hrát i obrovský rozsah majetku [p 1] a koncentrace v rukách jediného majitele.[3] Důvodem, proč byl majetek vyvlastněn jako celek, a ne pouze částečně, bylo příkladné fungování[4], a to nejen z hlediska ekonomického, ale také ve vztahu k sociálnímu zabezpečení zaměstnanců, vztahu ke krajině atp.^[zdroj?] Vedle znárodněných podniků, připravovaných JZD a dalších podobných, levicí, především komunisty prosazovaných aktivit, by bylo údajně výborné fungování soukromého schwarzenberského hospodářského majetku nepříjemnou konfrontací.[5]

Uváděnými důvody byl kromě faktu velikosti majetku, dále jeho vznik v době monarchie a německý původ Schwarzenbergů. V rámci parlamentního projednávání bylo dále zmíněno nevyjasněné postavení Adolfa Schwarzenberga z hlediska tzv. Benešových dekretů, když byl v roce 1930 za své nepřítomnosti při sčítání lidu přihlášen k německé národnosti; jakož i potřeba odčinění křivdy, kterou páchali Schwarzenbergové na této jihočeské oblasti od toho okamžiku, kdy se spojili na pomoc s císařem Zikmundem proti jihočeským Husitům.[6]

Zákon je výjimečný především tím, že postihuje konkrétní osoby způsobem, vysvětlovaným rozhodnutím československého lidu o cestě k socialismu, obtížně však akceptovatelným z hlediska tradičních právnických principů, respektujících nedotknutelnost vlastnictví a úlohu zákona jako obecného normativního právního aktu, kterého by nemělo být užíváno k úpravě právních vztahů konkrétně identifikovaných jednotlivců.^[zdroj?]

Ve druhé polovině 90. let 20. století usilovala neúspěšně Alžběta Pezoldová (roz. Schwarzenbergová; praneteř výše uvedeného Adolfa) před českými soudy o restituci uvedeného majetku resp. o zrušení Legis Schwarzenberg.^[zdroj?] Její stížnost v této věci k Evropskému soudu pro lidská práva byla v roce 1996 odmítnuta jako nepřípustná.^[zdroj?] Dosud zaznamenala úspěch pouze ve věci žádosti o navrácení Schwarzenberské hrobky, kdy český Ústavní soud počátkem roku 2009 rozhodl, že zabavení hrobky představovalo porušení práva na ochranu rodinného života.[7]

Komunista Vojtěch Filip, právník, poslanec KSČM její předseda v letech 2005 až 2021, se v roce 2003 o tomto předpisu vyjádřil v tom smyslu, že se jedná o darovací smlouvu převedenou do zákona.[8] Ačkoli se o darování majetku za určitých podmínek vskutku vyjednávalo, byl tento zákon explicitně přijat proti těmto jednáním a bez přihlédnutí k dojednávaným podmínkám.