Eduard Herold

Eduard Herold též Edvard Herold, křtěný Jan Eduard Herold (16. září 1820 Praha – 5. srpna 1895 Praha[1]) byl český malíř, ilustrátor, kritik umění a spisovatel.

Eduard Herold
Eduard Herold
Narození16. září 1820
Praha
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí5. srpna 1895 (ve věku 74 let)
Praha
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
NárodnostČeši
Povoláníspisovatel, malíř, ilustrátor, kritik a kreslíř
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v Praze jako nemanželský syn, nejstarší ze tří dětí chudého herce Německého divadla Jana Christiana Herolda († 1837) a jeho ženy, herečky Terezie Ringelmannové.[2] Studoval na piaristickém gymnáziu, kde se mu příliš nevedlo, proto odešel do učení na rukavičkáře. Ani tam se mu nedařilo, zajímal se více o loutkoherectví. Roku 1836 učení opustil, protože složil zkoušku na Akademii do malířské školy, kde byl žákem Františka Tkadlíka, Antonína Mánesa a Christiana Rubena. Školu dokončil roku 1844, byl ovlivněn nejvíce Mánesem a profiloval se jako krajinář – realista. Od roku 1849 byl členem Jednoty umělců výtvorných (JUV), od roku 1863 také Umělecké besedy.

Po studiu se stal učitelem kreslení dětí ve šlechtických rodinách, až se dostal k hraběti Jindřichu Chotkovi (1802–1864); jeho tři děti vyučoval na zámcích Nové Dvory (okres Kutná Hora) a Kačina, kde zůstal do roku 1856. Během pobytů na Kačině využíval ke studiu bohatou zámeckou knihovnu jako jeden ze zdrojů inspirace ke své budoucí tvorbě historických povídek a ilustrací.

V letech 1868–1877 spolupracoval příležitostně s Prozatímním divadlem jako malíř jevištních dekorací, například pro hru Nevěsta husitská Karla Šebora. Maloval dekorace i pro ochotnické spolky např. z Jaroměře a Mladé Boleslavi.[3]

Od roku 1868 otiskoval ilustrace, veduty a jiné kresby v časopisech Erinnerungen (vydavatele Karla Bellmanna, Květy, Světozor, Lumír (časopis), Zlatá Praha, ve sborníku Osvěta a dalších. Tam přispíval i statěmi z dějin umění, básněmi a povídkami. Napsal také román Čertova krčma. Ke konci života vyučoval kresbu.

Zemřel roku 1895 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Rodina

Byl dvakrát ženat.[4] S první ženou Antonií, rozenou Siegelovou (1824–1873) měl syna Jindřicha/Heinricha († 1857) a dceru Boženu († 1859), obě děti zemřely brzy po narození. Rok po smrti první ženy uzavřel sňatek s Johannou Joppovou (* 1852), dcerou českobrodského poštmistra, která byla o 31 let mladší než on. Také jejich jediná dcera Marie († 1875) zemřela jako nemluvně. Takřka celý život bydlel na Novém Městě pražském, vystřídal čtyři podnájmy, z nichž nejvýznamnější byl ve Vodičkově ulici 10 v domě U Řečických.

Dílo

Galerie
  • Eduard Herold – Partie na Malši
  • Eduard Herold – Černé jezero (kol.r.1860)
  • Eduard Herold – Chrám Panny Marie bývalého kláštera cisterciáckého v Sedlci (1865)

Odkazy

Reference
  1. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském
  2. Archiv hl.m.Prahy, Policejní pobytové přihlášky
  3. Kolektiv autorů. Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha: Academia, 1988, s. 140
  4. Matriční záznam o sňatku Jana Edvarda Herolda s Johannou Joppovou farnosti při kostele sv.Havla na Starém Městě pražském

Literatura
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění I., ed. Anděla Horová. Praha 1995, s. 257
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8.
  • HEROLD, Eduard. Malebné cesty po Praze. Praha: Grégr, 1866. Dostupné online. Staré Město pražské.
  • HEROLD, Eduard; HERAIN, Jan. Malebné cesty po Praze : Malá Strana. Praha: Topič, 1896. Dostupné online.
  • HEROLD, Eduard. Malebné cesty po Praze : Vyšehrad. Ilustrace Viktor Oliva. Praha: Topič, 1894. Dostupné online.
  • HEROLD, Eduard. Malebné cesty po Praze : Královský hrad pražský. Praha: Grégr, 1884. Dostupné online.
  • Kolektiv autorů. Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha: Academia, 1988, str. 140
  • Vojtěch Volavka, České malířství a sochařství 19. století, SPN Praha, 1968 (s. 137)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.