Jáchym Oldřich z Hradce

Byl synem Adama II. z Hradce (1549–1596) a Kateřiny z Montfortu (1556–1631). Od narození byl neduživý, měl hrb a trpěl epilepsií. V roce 1602 byl stižen těžkou padoucnicí tak, že již z postele nevstal.

I když se měl oženit s hraběnkou z rodu Öttingenů, nakonec se jeho manželkou stala patnáctiletá Marie Maxmiliána z Hohenzollern-Sigmaringen (31. října 1583 – 11. září 1649), dcera císařského rady hraběte Karla z Hohenzollernu. Svatba se konala 25. ledna 1598 v Augsburgu.[1] To již měl zkušenosti z císařského dvora u Rudolfa II., kde působil jako komorník. Politické zkušenosti získal v úřadě hejtmana Bechyňského kraje (1598–1603).^[zdroj?] Poslední dva roky života zastával úřad karlštejnského purkrabí, který byl mezi dvanácti nejvyššími zemskými úřady Českého království.

Těžce nemocný Jáchym Oldřich zemřel v noci z 23. na 24. ledna 1604. Už čtyři dny po smrti byla cínová rakev s mrtvým tělem vystavena na několik týdnů v kostele svatého Jana Křtitele v Jindřichově Hradci. Následující čtyři měsíce se zde každý den konaly mše za zemřelého a spásu jeho rodu. Na pohřeb byli kromě císaře Rudolfa II. pozváni i šlechtici a významné osobnosti ze všech zemí Koruny české, Rakous i Římskoněmecké říše. Na sestavování seznamu smutečních hostů se osobně podílel Petr Vok z Rožmberka. V předvečer pohřbu 30. května pronesl nad rakví smuteční kázání jezuita Jan Puteanus.[2]

V souvislosti s úmrtím Jáchyma Oldřicha byl vydán soubor třinácti pohřebních básní Parentalia. Mezi jejími autory byli mimo jiné Rudolf Mollart z Mollartu a Václav Vilém z Lobkovic. Při stejné příležitosti složil pohřební píseň i Šimon Lomnický z Budče.[3]

Jáchym Oldřich byl poslední muž z rodu pánů z Hradce, tím vymřel rod po meči. Jelikož neměl děti (dvě děti zemřely při porodu), zdědila celý majetek jeho sestra Lucie Otýlie z Hradce provdaná za Viléma Slavatu.