Hlemýžď kropenatý

V České republice byl výskyt živých jedinců hlemýždě poprvé zjištěn v roce 2008 na ruderálních stanovištích v Holešovicích, kam byl pravděpodobně zavlečen při mezinárodním obchodu s rostlinnými komoditami, a dále v roce 2011 v Mariánských Lázních, kde došlo k úniku hlemýždě z nezabezpečeného chovu. O předcházejících průnicích hlemýždě na území Čech a Moravy, při nichž nedošlo k jeho usídlení, svědčí nález jedné prázdné ulity před padesáti lety v Praze a dvou živých jedinců před více než třiceti lety v Mohelně.[1]

Údaje jeho o malé schopnosti odolávat mrazu jsou však v rozporu se situací v ČR v zimě 2011–2012, kdy bylo území ČR zasaženo výjimečně mrazivým počasím v prvních čtrnácti dnech února. V tomto období se denní teploty na většině území pohybovaly okolo -10 °C a noční teploty klesaly i v Praze k -20 °C. Průměrná únorová teplota vzduchu pro území ČR byla -5,3 °C. Jak potvrdilo pozorování Státní rostlinolékařské správy v roce 2012, české populace hlemýždě přežily tyto mrazy, a to i ve stadiu dospělce.[1]

Vzhledem k tomu, že se nepotvrdil předpoklad, že hlemýžď v České republice nepřežije silné mrazy v zimním období, Státní rostlinolékařská správa jej považuje za potenciální hrozbu pro zemědělce a zahrádkáře a věnuje tomuto druhu zvýšenou pozornost. Státní rostlinolékařská správa v roce 2012 kromě sledování schopnosti přezimovat provádí i průzkum k namátkovému ověření, neexistují-li další lokality výskytu hlemýždě na území ČR. Vzhledem k rozsahu mezinárodního obchodu a množství různých cest umožňujících šíření je velmi pravděpodobné, že hlemýžď kropenatý bude nadále pronikat na území ČR a v místech průniku může dojít k jeho usídlení.[1]

Dospělec

Hlemýžď je hermafrodit, vývoj je přímý. Při páření k sobě dva hlemýždi přilnou spodními ploskami a napřímí se do vztyčené polohy. Páření trvá dlouho. Dospělí jedinci se páří 2–6 x během jedné vegetační sezóny, ale frekvence páření, stejně jako frekvence kladení vajíček, jsou závislé na řadě faktorů, zejména klimatických. Oba pářící se jedinci fungují současně jako samec i jako samice. K rozmnožování v podmínkách mírného pásma dochází v jarním období. Dva týdny po spáření klade snůšku obsahující 80–140 vajíček. Oplodněná vajíčka jsou uzavřena ve zvláštní vápenité skořápce a jsou kladena do hnízd většinou 4–7 cm hlubokých, vyhloubených svalnatou nohou. Kupičky vajíček jsou spojeny lepkavým bezbarvým slizem a jsou pokryty exkrementy a přikryty nalepenou půdou. Stadium vajíčka trvá 14–40 dní v závislosti na okolní teplotě a vlhkosti. Teplota, vlhkost a délka fotoperiody pak ovlivňují i počet snůšek za vegetační období. Za příznivých podmínek, tzn. za vysoké teploty a vlhkosti, může hlemýžď snášet vajíčka každé 4 týdny, nejčastěji však snáší 2–3krát za vegetační období.[1]

Rozmnožování

V raném období vývoje se u hlemýždě často objevuje kanibalismus, kdy čerstvě vylíhlí hlemýždi požírají během prvních 4 dnů svého vývoje dosud nevylíhlá vajíčka ve snůšce. Dospělosti hlemýžď dosahuje zhruba po dvou letech od vylíhnutí.[1]

Hlemýžď kropenatý je aktivní především v noci, se dvěma vrcholy aktivity, tj. 2 a 6 hodin po západu slunce. Za vlhka po dešti je aktivní i přes den. Nízké teploty a nízká vlhkost obecně potlačují aktivitu, (při teplotě pod 7 °C a nad 27 °C nebo při relativní vlhkosti vzduchu mimo optimální rozmezí 70-95% upadá do dormance). V oblastech původního výskytu se obvykle zdržuje v porostech volně rostoucích živných rostlin, kde se zároveň přes den skrývá. Uzavřené ulity se nacházejí na místech, kde jsou chráněny před vyschnutím.[1]

Má tenkou ulitu, což je i jedním z důvodů, proč hůře snáší zimy. Před zimou si vyhledává úkryt v chráněných místech (škvíry, trhliny a pukliny ve zdech atd.) nebo se zahrabe pod povrch půdy nebo mezi kameny a ulitu uzavře vápnitým slizovitým víčkem.[1]

Metabolismus se v zimním období sníží na 5–30 % jeho normální hodnoty, což se týká spotřeby kyslíku, výměny vody, rytmu srdce, činnosti nervové soustavy, syntézy bílkovin. Podle literárních údajů není schopen se zahrabat tak hluboko, aby byl před mrazem dostatečně chráněn. Z hlediska odolnosti k mrazu je charakterizován jako druh plže částečně tolerující mráz. Nejnižší teploty, kterým je schopen odolávat, se nejčastěji udávají v rozmezí od -2 °C do -5 °C, pod -10 °C vydrží obecně jen několik hodin. Vajíčka jsou vůči nízkým teplotám odolnější, čemuž se hlemýžď v oblastech mírného pásma přizpůsobuje kladením vajíček jen na jaře a na podzim. Údaje o mrazuvzdornosti hlemýždě do minus pěti stupňů Celsia jsou v rozporu se skutečností zjištěnou na území ČR, kde i dospělci hlemýždě přežili silné mrazy v letech 2011 – 2012.[1]

Tvar ulity

Hlemýžď kropenatý je vysoce ceněným jedlým druhem plže, především v Evropě, ale v současné době i v Asii, Americe a Africe, a je často chován na hlemýždích farmách. Jeho chov, vzhledem k možnosti získání poměrně levného masa s vysokým obsahem bílkovin (37–51 %), je podporován v řadě rozvojových zemí. Hlemýždí farmy jsou v současné době považovány za perspektivní směr udržitelné živočišné produkce. Je také využíván k výrobě kosmetických přípravků určených k péči o kůži a k lékařským účelům. V internetových obchodech je nabízen i k zájmovému chovu v domácnostech.[1]

Sběr

Hospodářské škody působené hlemýžděm jsou známé z řady zemí, jak na zelenině (např. zelí, kapusta, salát, rajče), na ovocných plodinách a révě vinné, tak i na okrasných rostlinách. V Kalifornii (USA) působí ztráty na produkci citrusů zvláště v deštivých letech, kdy napadení může přesahovat 1000 jedinců na jeden strom a ztráty na produkci plodů 40–50 %, ojediněle i 90–100 %. Ve vinohradnických oblastech Jihoafrické republiky mohou výnosové ztráty u révy dosáhnout až 25 %. Navíc slizovité stopy na hroznech znehodnocují jejich vzhled a brání možnosti využití hroznů k vývozním účelům. Na Novém Zélandu a v USA působí problémy také producentům kiwi (Actinidia chinensis) jednak přímým poškozením plodů žírem, jednak tím, že v napadených porostech dochází k významnému zvýšení poškození plodů šedou hnilobou působenou houbou plíseň šedá Botrytis cinerea.[1]

Zavlečení hlemýždě kropenatého do nových oblastí může mít nepříznivý dopad i na původní ekosystémy a původní druhy plžů. Např. na Novém Zélandu je hlemýžď hojný v původních ekosystémech a představuje pro tyto systémy nebezpečí jednak potravními preferencemi, které mohou ovlivnit strukturu rostlinných společenstev, jednak produkcí slizu a výkalů, která může vést k ovlivnění rozkladných procesů v půdě, a dále potenciálem přenášet nové parazity, schopné napadat původní druhy plžů.[1]

Helix aspersa, noční snímek

Z prostředků biologické ochrany se v citrusových sadech v Kalifornii na ploše přes 20 000 ha úspěšně používá jihoevropský dravý plž Rumina decollata (Linnaeus, 1758). V Jihoafrické republice je studována možnost využití původního dravého plže Natalina cafra (Férussac, 1821). V menších hospodářstvích může zajistit dlouhodobou ochranu proti hlemýždi v sadech a vinohradech vypouštění drůbeže (kachny, slepice, perličky) k jejich sběru na těchto pozemcích.[1]

Ochrannou účinnost mají také pásy vysypané páleným vápnem nebo síranem měďnatým. Natření kmenů bordeauxskou jíchou k ochraně před průnikem hlemýždě do korun stromů je účinné až jeden rok. Nejobvyklejším způsobem ochrany v produkčních sadech a v dalších zemědělských plodinách je pesticidní ošetření. Ošetření moluskocidy však většinou nezajistí úplnou ochranu a je ho nutné kombinovat s dalšími metodami. V České republice jsou k ochraně proti plžům povoleny přípravky s účinnými látkami fosforečnan železitý (Ferramol, SLUXX, Zdravá zahrada přípravek proti slimákům), metaldehyd (Vanish Slug Pellets) a methiokarb (Mesurol Schneckenkorn). Přípravky s těmito účinnými látkami jsou k ošetřování proti hlemýždi úspěšně využívány v zemích, v nichž škodí.[1]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Helix aspersa na anglické Wikipedii.

• Hlemýžď zahradní

• Obrázky, zvuky či videa k tématu hlemýžď kropenatý na Wikimedia Commons