Markéta Lotrinská

Markéta se narodila v Nancy v Lotrinsku do rodiny Františka II. Lotrinského a jeho manželky, bohaté hraběnky Kristýny ze Salmu. Markéta byla jednou ze šesti dětí tohoto páru a se všemi svými sourozenci vyrůstala v Nancy, hlavním městě Lotrinského vévodství. Roku 1627 ale Markétina matka Kristýna nečekaně zemřela a Markéta byla poslána ke své tetě Kateřině Lotrinské, abatyši kláštera v Remiremont. Lotrinskému vévodství po otcově smrti vládli Markétini bratři Karel a Mikuláš.

Gaston Orleánský, budoucí manžel Markéty, často hledal útočiště před hněvem kardinála Richelieu a svého staršího bratra Ludvíka. Jedno takové útočiště našel i na dvoře Markétina bratra Karla, kde se s ní setkal a na první pohled se do ní zamiloval.[2] Vztahy mezi Lotrinskem a Francií ale nebyly příliš dobré, kvůli čemuž král Ludvík sňatek Gastona s lotrinskou vévodkyní Markétou zamítl. Gaston se bratrovi vzepřel a znovu utekl do Lotrinska, kde se v noci z 2. na 3. ledna 1632 v tajnosti s milovanou Markétou oženil.[2] Vzhledem k tomu, že manželství bylo spojeno bez požehnání francouzského krále, nemohl se pár ukázat na francouzském dvoře, proto bylo samotné manželství ještě krátkou dobu drženo v tajnosti.

Utajení skončilo již v listopadu téhož roku, kdy tajnou svatbu prozradil při cestě na popraviště vévoda Montmorency.[2] Ludvík chtěl manželství mermomocí anulovat, a to i přes papežův protest. Nakonec dosáhl svého a v září 1635 byl sňatek Markéty a Gastona oficiálně anulován. Markéta a Gaston čekali až do května roku 1643, kdy byl Ludvík na smrtelné posteli, a ten jim v posledních chvílích dal ke sňatku svolení.[2] Svatba se konala téhož roku v červenci, tentokrát před pařížským arcibiskupem a všemi příbuznými.

Novomanželé spolu nadále žili v Lucemburském paláci, tehdy ještě nazývaným Palais d'Orléans. Krátce obývali i zámek v Blois, kde se v roce 1645 narodilo jejich první dítě. Přestože se Markéta oficiálně vdala za bratra francouzského krále, ani jeden z nich nikdy u francouzského dvora nezaujímal významnější místo. To se nezměnilo ani po vřelém přivítání v Paříži. Pravděpodobně to bylo agorafobií, kterou Markéta trpěla. Měla strach z otevřených prostorů a kvůli tomu jen málokdy navštěvovala královský dvůr. Veškeré společenské události za ni zastávala Anna Rakouská nebo její nevlastní dcera Anna Marie Louisa, avšak ona a Markéta spolu vůbec nevycházely.

Gaston se zapojil do Frondy (šlechtického povstání a následné občanské války); v průběhu tohoto období ovšem neváhal přecházet z jedné strany na druhou. Po odhalení ho Mazarin poslal v roce 1652 do exilu na jeho zámek v Blois. Zde 2. února 1660 zemřel. Několik měsíců po Gastonově smrti Ludvík XIV., jeho synovec, udělil titul vévody orleánského svému mladšímu bratrovi Filipovi. Markéta proto nadále vystupovala jako "vdova-vévodkyně Orleánská" a obývala Lucemburský palác. Zde 13. dubna 1672 i zemřela přirozenou smrtí a byla pohřbena v bazilice Saint-Denis.