Jindřich Benedikt Stuart

Jindřich Benedikt Stuart (celým anglickým jménem Henry Benedict Thomas Edward Maria Clement Francis Xavier Stuart, Cardinal Duke of York čili kardinál vévoda z Yorku; 6. března 1725, Řím – 13. července 1807, Frascati) byl římskokatolický kardinál a zároveň čtvrtý a poslední jakobitský pretendent, který si veřejně nárokoval trůny Anglie, Skotska, Francie a Irska. Na rozdíl od svého otce Jakuba Františka a bratra Karla Eduarda Jindřich uznal politickou realitu, nepokusil se nikdy zmocnit se trůnu a místo toho si vybral církevní kariéru, k níž se cítil povolán. Po Karlově smrti v lednu 1788 Řím neprohlásil Jindřicha za zákonného vládce Anglie, Skotska a Irska, ale označoval ho dál jako kardinála vévodu z Yorku.[1]

Jindřich Benedikt Stuart
Narození	6. března 1725
	Řím
Úmrtí	13. července 1807
	Frascati
Pohřben	Vatikánská krypta
Otec	Jakub František Stuart
Matka	Marie Klementina Sobieská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V mládí Jindřicha jeho otec jmenoval vévodou z Yorku (v rámci jakobitské hierarchie), a právě tímto titulem bývá nejčastěji uváděn. Po smrti jeho bratra Karla Eduarda v roce 1788 ho jakobité i jeho osobní okolí označovalo jako Jindřicha IX. Anglického a Irského a jako Jindřicha I. Skotského, ačkoli on sám se veřejně tituloval jen jako kardinál-vévoda z Yorku nuncupatus (tj. dědic). V očích jakobitů po Jindřichově smrti jeho nárok na vládu nad Britskými ostrovy zdědil Karel Emanuel IV., král Sardinie a vévoda savojský.

Jindřich Benedikt strávil svůj život v Papežském státě a sloužil jako významný duchovní katolické církve, v níž nakonec dosáhl hodnosti děkana kardinálského sboru a kardinála-biskupa Ostie a Velletri. V době své smrti byl (a stále je) jedním z nejdéle sloužících kardinálů v historii církve s 60 lety strávenými v této vysoké funkci.