Hans Kudlich

Narodil se 1823 v Úvalnu (Lobenstein ve Slezsku) jako nejmladší z 11 dětí robotou povinného sedláka Johanna Kudlicha a jeho ženy Eleonory Marie, rozené Ulrichové, kteří drželi dva selské dvory. V letech 1834 až 1842 navštěvoval gymnázium v Opavě, na kterém byl ve stejném čase žákem také pozdější objevitel zákonů dědičnosti Johann Gregor Mendel. Učitelem obou byl zemský historik Faustin Ens. Studoval nejprve filozofii (1840–1842) a pak práva (1842–1845) na Vídeňské univerzitě.[2] Bydlel u tchána svého nejstaršího bratra, vídeňského notáře Dr. Augusta Eltze, jehož syny vyučoval jako domácí učitel.

Jeho bratr Josef Hermann Kudlich byl poslancem na prvním zasedání celoněmeckého parlamentu roku 1848 v kostele sv. Pavla ve Frankfurtu nad Mohanem.[2]

Jeho synovec Hans Kudlich (1849–1928) byl na počátku 20. století poslancem Slezského zemského sněmu a rakouské Říšské rady.[3]

Při demonstraci 13. března 1848 byl před sídlem dolnorakouských stavů (Niederösterreichisches Landhaus) ve Vídni zraněn bajonetem. Přesto zůstal ve Vídni a jako člen studentské legie tu pokračoval v boji za svobodu.[2] V květnu odjel do domovského Úvalna, aby se zde doléčil ze svého vážného zranění a zde byl navržen jako kandidát pro volby do rakouského ústavodárného Říšského sněmu.[2] Ve volbách roku 1848 byl pak skutečně zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Horní Benešov ve Slezsku. Uvádí se jako doktorand práv.[4] V užší volbě 24. června uspěl v Horním Benešově v okrese Bruntál. Ve druhém kole voleb obdržel také hlasy zástupců českých sedláků, kteří svého kandidáta před tímto druhým kolem odvolali.

Patřil ke sněmovní levici.[5] Jako nejmladší poslanec ústavodárného říšského sněmu podal Kudlich již na 3. parlamentní schůzi 24. července 1848 návrh na zrušení poddanských vztahů včetně všech z toho vyplývajících povinností jako roboty a desátků. Návrh zákona byl projednáván zrychleně (pilný návrh) od 8. srpna. Sám Kudlich svůj návrh obšírně znovu zdůvodnil v pěti bodech: 1. zrušení poddanství, 2. zrušení roboty a desátku, 3. rychlé vyřešení případného odškodnění, 4. prozatímní ponechání činnosti patrimonálních soudů, 5. vydání oficiální státní proklamace k venkovskému lidu. Věc vyvolala širokou debatu. Podáno bylo 73 pozměňovacích návrhů a v rozpravě vystoupilo 50 poslanců. 26. srpna ještě jednou Kudlich pronesl závěrečné slovo. Jeho návrh byl nakonec přijat v lehce pozměněné podobě (otázka se vedla zejména o náhrady za zrušení poddanství) 31. srpna, respektive 1. září, a 7. září vstoupil v platnost.[6][2]

Během říjnové revoluce 1848 ve Vídni se účastnil snah o zachování moci ústavodárného Říšského sněmu. Vyjednával bez výsledku s vojenskými představiteli, aby zrušili plán přesunout vojska k potlačení revoluce v Uhersku. Od 12. října do 4. listopadu cestoval po rakouském venkově a marně agitoval mezi horno- a dolnorakouskými sedláky, aby je získal pro ozbrojený zákrok a byl jako buřič krátce pronásledován státními úřady. Již v listopadu 1848 se ale opět zapojil do práce parlamentu, když s ústavodárným Říšským sněmem přesídlil z Vídně do Kroměříže.[2]

Poté, co byl sněm v Kroměříži rozpuštěn vládou, uprchl do pruského Slezska, Lipska a dále ke svému bratrovi do Frankfurtu nad Mohanem. Následně se účastnil povstání ve Falci (Pfälzischer Aufstand) a stal se členem prozatímní revoluční vlády. Nakonec utekl přes jihoněmecká města Donaueschingen a Freiburg v červnu 1849 do Švýcarska.[2]

V Bernu byl Kudlich přijat v domě liberálního profesora medicíny Philippa Friedricha Wilhelma Vogta. V letech 1849 až 1853 studoval medicínu v Bernu. Pak byl ale vykázán z tohoto kantonu a pokračoval ve studiích v Curychu, kde byl v březnu 1853 promován na doktora lékařství.[2] K tomu se oženil s Vogtovou dcerou Luise.

Na základě účasti na povstání ve Falci byl Kudlich 15. října roku 1851 v nepřítomnosti odsouzen v Rakouském císařství k smrti, přičemž 10. března 1854 byl odsouzen rakouskými úřady k smrti podruhé, za účast na říjnové revoluci ve Vídni v roce 1848. V dubnu 1853 byl na nátlak rakouského vyslance vyhoštěn ze Švýcarska.[2]

Poté odcestoval přes Le Havre do USA. Nejprve žil v Greenpointu, pak ve Williamsburgu a od roku 1854 se usadil v Hobokenu v New Jersey, kde provozoval lékařskou praxi. Brzy se stal zástupcem Němců v Hobokenu, pomáhal založit četné německé spolky a školy. Během americké občanské války se přiklonil k Republikánské straně. Zasazoval se o zrušení otroctví a podporoval volbu Abrahama Lincolna prezidentem USA.[2]

Poté, co Kudlicha císař František Josef I. roku 1866 omilostnil a rozsudek smrti byl zrušen, navštívil se svými devíti dětmi několikrát svou starou vlast, poprvé v letech 1871–1873.[2]

Kudlich udržoval se svou původní vlastí čilý dopisní kontakt, v němž se – i přes své americké státní občanství – hlásil k němectví, ohrazoval se však proti každému projevu antisemitismu, protože podle Kudlicha oslaboval síly němectví. Politicky byl orientován liberálně (ale nikoliv marxisticky), antiklerikálně, všeněmecky a antihabsbursky.[2] Ottův slovník naučný ovšem upozorňuje, že Kudlich byl v závěru 19. století stoupencem německého nacionálního hnutí. Když se v Rakousku ujala moci vláda Eduarda Taaffeho, podporovaná německými konzervativci, Čechy a Poláky, Kudlich měl vyzývat Němce v Rakousku k odporu proti slovanskému režimu Eduarda Taaffeho.[7] České národní hnutí bylo vůči odkazu Hanse Kudlicha v 19. století ještě značně zdrženlivé. Když Národní listy v roce 1888 informovaly, že Kudlich přicestuje z USA do Brna na oslavy výročí zrušení poddanství, nazvaly článek Kudlicháda v Brně („... bylo znáno, že na Moravě byla robota již zrušena, když Kudlich počal si hráti na osvoboditele rolnictva.“) a akci interpretovaly spíše jako demonstraci moravského Němectva.[8] Příslušné heslo v Ottově slovníku naučném z roku 1900 uvádí, že Kudlichovi je zrušení poddanství přičítáno neprávem, protože skutečnou iniciativu v tomto ohledu měl vyvinout český poslanec František August Brauner.[7] Historik Otto Urban k tomu uvádí, že Brauner skutečně byl uznávaným znalcem robotní otázky, ale v době, kdy se Kudlichův návrh začal projednávat v parlamentu, byl ještě ve vyšetřovací vazbě. Později se Brauner do rozpravy o návrhu zapojil, nicméně Urban ho za hlavního iniciátora zrušení poddanské povinnosti neoznačuje.[9]

Ve dnech 7. až 8. září 1888 se uskutečnilo odhalení pomníku zrušení roboty v Teplicích na vrchu Jalovčiny, jehož se zúčastnil i Hans Kudlich.[10]

Roku 1917 zemřel Kudlich ve věku 94 let v Hobokenu. Kdysi nejmladší poslanec ústavodárného sněmu zemřel jako poslední žijící z 383 poslanců. Protože jeho poslední přání znělo: „Chci domů“, byla jeho urna roku 1925 převezena do Úvalna a slavnostně uložena do rozhledny na vrchu Strážiště (nazývána též rozhlednou Hanse Kudlicha) nad obcí.

• Österreichische Gesellschaft für Land- und Forstwirtschaftspolitik uděluje každoročně cenu, která nese jméno osvoboditele sedláků.
• Univerzita Johanna Keplera v Linci uděluje stipendium Hanse Kudlicha.
• Řada ulic, náměstí, pamětních tabulí a pomníků v Německu, Rakousku a Česku připomíná jeho životní dílo; pamětní deska je umístěna na hrobě rodiny Kudlichů v Úvalně[11]
• Rakouská pošta vydala v roce 1998 známku připomínající 175 let od narození osvoboditele sedláků.
• První prezident Spolkové republiky Německo, Theodor Heuss, věnoval Kudlichovi esej ve své knize Schattenbeschwörung - Randfiguren der Geschichte.
• Viktor Heeger napsal divadelní hru „Hans Kudlich“ v roce 1914.

• POKLUDOVÁ, Andrea; KLADIWA, Pavel. Hans Kudlich : (1823-1917) : cesta života a mýtu. 1. vyd. Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, 2012. 376 s. ISBN 978-80-7464-159-6.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hans Kudlich na Wikimedia Commons
• Ottův slovník naučný – heslo Hans Kudlich
• Životopis
  • Pomníky
• Statutární město Opava, Osobnosti – životopis Kudlicha
• Rozhledna Hanse Kudlicha na vrchu Strážiště v obci Úvalno
  • Úvalno – oficiální stránky obce, rozhledna Hanse Kudlicha
  • Rozhledna H. Kudlicha, Úvalno
  • Hrady.cz – Úvalno, rozhledna
• Pomník Hanse Kudlicha nad Teplicemi
  • Hrady.cz, Pomník H. Kudlicha nad Teplicemi
  • Severní Polabí - obce Teplicka, Kudlichův pomník na Jalovčinách^{[nedostupný zdroj]}
  • Zpravodajství z Teplicka, Kudlichův pomník nad Teplicemi
• Pomník Hanse Kudlicha v obci Bulovka
  • Malé památky - pomník H. Kudlicha v obci Bulovka
• Pomník Hanse Kudlicha ve Žluticích
• Opravit pomníky pomohla státní dotace
• Památník Hanse Kudlicha - Fürwitz bei Weseritz / 349 53 Vrbice u Bezdružic