Hana Autengruberová-Jedličková

Otec Hany byl JUDr. Bedřich Jedlička (15. 10. 1857 Hoříněves) z Prahy, matka Johanna Jedličková-Danešová z Malešova (7. 12. 1864), vzali se 4. 6. 1887. Měla dva mladší bratry JUDr. Bedřicha Jedličku (28. 12. 1891) a Vladimíra Jedličku (23. 9. 1896).

Po absolvování vyšší dívčí školy studovala v letech 1904–1909 na Umělecko-průmyslové škole v Praze ve třídě všeobecného a ornamentálního kreslení. Současně chodila na hodiny kresby k Janu Benešovi. Pro její umělecký vývoj byl zásadní odchod do Mnichova, kde do roku 1911 navštěvovala soukromé malířské učiliště Heinricha Knirra.[3] Ve výuce byl kladen důraz na využití výrazových možností barvy, což je patrné na jejích raných obrazech, například Zátiší s porcelánovým králíkem a opicí (kolem roku 1915) nebo Čtenář 1913). Práci s barvou a světlem pak rozvinula na akvarelech vzniklých během několika studijních cest do Itálie v letech 1906 až 1913. Pro zachycení přírody často používala kresby tužkou, v nichž dokázala spojit optickou zkušenost s jejím odrazem v lidské mysli.   Zaujala především jako citlivá krajinářka, ale měla mimořádný smysl i pro figurální a žánrové motivy. Byla výborná portrétistka, často kreslila svou dceru během dětství i dospívání. Těsně před první světovou válkou vytvořila cyklus kreseb i obrazů ze sázavských skláren, jejichž námětem byli sklářští mistři a dělníci při práci v huti.

V roce 1917 pomáhala založit výtvarný odbor Ústředního spolku českých žen (později přejmenovaného na Kruh výtvarných umělkyň). Zúčastnila se jeho první výstavy v Obecním domě v Praze i dalších akcí pořádaných doma i v zahraničí.[4] Členkou Kruhu zůstala až do jeho nucené likvidace v roce 1951.[3]

V červnu 1919 se provdala za malíře Jana Autengrubera, v březnu 1920 se jim narodila dcera Jana (1920–2016). O čtyři měsíce později zemřel Jan Autengruber na zápal plic po prodělané španělské chřipce.[3]

V následujících letech se Jana Autengruberová–Jedličková z ekonomických a praktických důvodů se věnovala hlavně plenérové kresbě tužkou nebo perem, akvarelu a příležitostně litografii. Námětem jejích drobných prací na papíře jsou domácí motivy, městské scenérie ( cyklus Zmizelá Praha) a především česká krajina a historická místa. Pro zajištění existence dávala soukromé hodiny kresby a na objednávku vyráběla různé předměty užitého umění (stínidla, koše na noviny, malé oltáře). Věnovala se také užité grafice (ex libris) a knižní ilustraci.

V padesátých letech výtvarně spolupracovala s nakladatelstvím Orbis, které vytisklo její Vánoční omalovánky a sérii pohlednic města Pacova. V roce 1962 vytvořila ilustrace pro osvětovou knihu o zelenině vydanou Státním zdravotnickým nakladatelstvím.[3] V rámci volné tvorby vznikly temperové a olejové obrazy s květinami, ovocem a zeleninou.  

V Praze II bydlela na adrese Palackého 5. Hana Autengruberová-Jedličková zemřela v nemocnici Pod Petřínem v Praze dne 18. února 1970. Pohřbena je společně se svým manželem na hřbitově v Pacově.

V září 2016 byla v na zámku Pacově uspořádána první souborná výstava díla Hany Autengruberové-Jedličkové. Ve sbírkách městského muzea Antonína Sovy se nachází podstatná část malířčina díla i archivních materiálů.[4]