Hřib pružný
Hřib pružný (Aureoboletus gentilis (Quél.) Pouzar[1] 1957) je vzácný druh hřibovité houby. Patří k drobným hřibům teplých dubových lesů a hrází. Vyznačuje se růžovobéžovým kloboukem, jasně žlutými rourkami a dužinou neměnící barvu. Chutná nakysle, voní po ovoci. Je zapsán v Červeném seznamu hub ČR jako zranitelný druh, takže by neměl být sbírán pro kuchyňské použití.
Hřib pružný | |
---|---|
Vědecká klasifikace | |
Říše | houby (Fungi) |
Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
Pododdělení | Agaricomycotina |
Třída | Agaricomycetes |
Řád | hřibotvaré (Boletales) |
Čeleď | hřibovité (Boletaceae) |
Rod | Hřib (Aureoboletus) |
Binomické jméno | |
Aureoboletus gentilis (Quél.) Pouzar (1957) | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Synonyma
- Aureoboletus gentilis (Quél.) Pouzar[2] 1957
- Aureoboletus cramesinus („Secr.“ ex E.-J. Gilber) Watling[2] 1965
- Boletus cramesinus Secr. 1833
- Boletus elasticus Smotl. 1930[3]
- Boletus gentilis (Quél.) Sacc. 1888
- Boletus granulatus var. tenuipes Cooke 1883
- Boletus Rigelliae Velen. 1922[3]
- Boletus sanguineus subsp. gentilis (Quél.) Quél. 1883
- Boletus sanguineus var. gentilis Quél. 1884
- Boletus tenuipes (Cooke) Massee 1892
- Ixocomus gentilis (Quél.) Quél. 1888
- Pulveroboletus gentilis (Quél.) Singer[1] 1945
- Pulveroboletus cramesinus (Secr. ex Watling) M. M. Moser ex Singer 1966
- Xerocomus cramesinus[4]
- Xerocomus gentilis (Quél.) Sing.[1][5] 1942
Taxonomie
Ve starší literatuře je možné narazit na označení hřib krvavý (Boletus sanguineus), které však bylo této houbě přiřazeno omylem - záměnou s hřibem červeným (Xerocomellus rubellus).[3] Zejména v dílech některých francouzských autorů byl hřib pružný pod názvem Boletus sanguineus uváděný.[3] Velenovský jej nazýval hřib Rigellové (Boletus Rigelliae)[3] podle posluchačky slečny Aloisie Rigellové, která jej sbírala v dubinách u Chlumce nad Cidlinou, odkud jej Velenovskému v září 1917 přinesla k popsání.[6]
Vzhled
Makroskopický
Klobouk dosahuje průměru 20-50 (70) milimetrů. Pokožka je světle narůžověle krémová až okrově načervenalá. Povrch bývá charakteristicky žíhaný a obzvlášť za vlhka slizký, za sucha lesklý.[2]
Rourky a póry jsou zářivě žluté, tuto barvu si zachovávají i po usušení.[2]
Třeň je válcovitý, na bázi ztenčený, někdy pokroucený[7], povrch má zářivě žlutý až zlatožlutý, v dolní polovině nahnědlý.[2]
Dužnina je bílá, pod pokožkou klobouku zarůžovělá a barevně neměnná.[2] Voní houbově[2], slabě ovocně[8] nebo nevýrazně[7], chutná nakysle.[2] Názory na jedlost se různí, podle některých pramenů je jedlý[8], podle jiných není jedlost této houby doložena.[2] Vzhledem k vzácnému výskytu nemá praktický význam[8] a měl by být chráněn.
Mikroskopický
Výtrusný prach je olivový.[3] Pod mikroskopem mají výtrusy žlutou barvu a dosahují 15 - 17 (20) × 5 - 7 μm.[3] Jsou elipsovitě vřetenovité s tukovými kapkami.[3]
Výskyt
Vzácný teplomilný druh nižších poloh, který se vyskytuje ve smíšených i listnatých lesích a na hrázích rybníků.[2] Vázaný je na duby[2], řidčeji na buky.[8] Pilát jej uvádí jako typický druh xerotermních dubohabrových hájů na vápenci, vzácnější výskyt udává v kyselých doubravách, oligotrofních habrových doubravách a druhotných smíšených lesích na nevápenatých půdách.[5] Počet nálezů v posledních letech klesá. Plodnice se objevují od července do poloviny října.[2]
Rozšíření
Hřib pružný roste v Evropě a Americe. V Evropě je znám z následujících zemí: Andorra, Belgie, Česká republika, Dánsko, Francie, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Norsko, ostrov Man, Rakousko, Slovinsko, Spojené království, Španělsko a Švédsko.[9] V Americe byl objeven v těchto zemích: Kolumbie, Kostarika a USA.[9] Dále je rozšířený v severní Africe a v Japonsku.[1]
V rámci chráněných území České republiky byl popsán mimo jiné v lokalitách:
- Český kras[10] (Středočeský kraj)
- Chuchelský háj[12] (Praha)
- Jílovka[13] (okres Česká Lípa)
- Luční[14] (okres Tábor)
- Poodří[10] (Moravskoslezský kraj)
- Vrbenské rybníky[15] (okres České Budějovice)
- Třeboňsko[5] (jižní Čechy)
- Žernov[16] (okres Pardubice)
Roku 2008 byl objeven u obce Holany poblíž rybníků u severní hranice CHKO Kokořínsko.[17]
Záměna
Charakteristicky zářivě žluté rourky a povrch klobouku umožňují snadné odlišení od ostatních druhů.[2] Přesto bývá některými praktickými houbaři zaměňován za klouzky, případně některé babky (rod Xerocomellus).
Ochrana
Pro svoji vzácnost je zařazen do Červeného seznamu hub České republiky jako zranitelný (VU)[10], takže by neměl být sbírán pro kuchyňské využití.[2] Jeho nálezy je vhodné hlásit nejbližšímu mykologickému pracovišti.[2]
Odkazy
Reference
- DERMEK, Aurel; PILÁT, Albert. Poznávajme huby. Bratislava: Slovenská akadémia ved, 1974. Kapitola Zlatohríb úhľadný, s. 144. (slovensky)
- ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. Kapitola Hřib pružný, s. 96.
- PILÁT, Albert. Naše houby II. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1959. 345 s. Kapitola suchohřib zlatoporý.
- ŠMARDA, František. Příspěvek k mykocenologické charakteristice panonské oblasti v okolí Brna. In: Albert Pilát. Česká mykologie 18 (1) 1964. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1964. Kapitola Habrové doubravy, s. 7–15.
- PILÁT, Albert. Houby Československa ve svém životním prostředí. Praha: Academia, 1969. 267 s. S. 53, 70, 80.
- VELENOVSKÝ, Josef. České houby. Praha: Česká botanická společnost, 1920. 950 s. Kapitola B. Rigelliae, s. 717.
- PAPOUŠEK, Tomáš; BERAN, Miroslav; VLASÁK, Josef. Velký fotoatlas hub z jižních Čech. 2. opravené vydání. vyd. České Budějovice: tiskárna Josef Posekaný, 2010. 819 s. Kapitola Hřib pružný, s. 708.
- HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Houby. Praha: Aventinum, 2005. 416 s. Kapitola Hřib pružný, s. 364.
- Aureoboletus gentilis [online]. Gwannon.com [cit. 2012-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav. Červený seznam hub (makromycetů) České republiky [online]. Praha: Příroda, 2006. Dostupné online.
- Ministerstvo životního prostředí České republiky. NPR Karlštejn [online]. ochranaprirody.cz [cit. 2012-10-25]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- Česká mykologická společnost. Krátká prezentační elektronická zpráva o plnění projektu č. DAG/54/11/005396/2009 [online]. Praha: Česká mykologická společnost, 2010 [cit. 2014-07-08]. Dostupné online.
- VIŠŇÁK, Richard. Plán péče pro přírodní rezervaci Jílovka na období 2010-2019 [online]. 2010 [cit. 2015-03-24].
- BERAN, Miroslav; ŠPINAR, Pavel. Mykoflóra hráze rybníka Luční na Táborsku. In: Sborník Jihočeského muzea v Českých Budějovicích - Přírodní vědy. České Budějovice: Jihočeské muzeum, 1996. S. 35–58.
- ALBRECHT, Josef. Chráněná území ČR VIII. - Českobudějovicko. Praha: AOPK ČR, 2003. 808 s. ISBN 80-86064-65-4. Kapitola Vrbenské rybníky, s. 145.
- MIKESKA, Miroslav, Romana Prausová, Světlana Vránová, Lukáš Řádek. Plán péče pro přírodní rezervaci Žernov na období 2010 - 2019 [online]. pardubickykraj.cz, 2004-10-30, rev. 2010-02-23 [cit. 2012-11-24]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- POLÁK, Michael. Mykolog objevil na Českolipsku unikátní houby. IDNES.cz [online]. 2008-07-27 [cit. 2012-09-21]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu hřib pružný na Wikimedia Commons
- Taxon Aureoboletus gentilis ve Wikidruzích
- BioLib.cz – Aureoboletus gentilis (hřib pružný) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
- Naše houby – hřib pružný[nedostupný zdroj]