Hřib pružný

Hřib pružný (Aureoboletus gentilis (Quél.) Pouzar[1] 1957) je vzácný druh hřibovité houby. Patří k drobným hřibům teplých dubových lesů a hrází. Vyznačuje se růžovobéžovým kloboukem, jasně žlutými rourkami a dužinou neměnící barvu. Chutná nakysle, voní po ovoci. Je zapsán v Červeném seznamu hub ČR jako zranitelný druh, takže by neměl být sbírán pro kuchyňské použití.

Hřib pružný
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
PododděleníAgaricomycotina
TřídaAgaricomycetes
Řádhřibotvaré (Boletales)
Čeleďhřibovité (Boletaceae)
RodHřib (Aureoboletus)
Binomické jméno
Aureoboletus gentilis
(Quél.) Pouzar (1957)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Synonyma
  • hřib pružný[1]
  • hřib Rigellové[6]
  • hřib zlatoporý[3]
  • hřib žlutoporý
  • suchohřib zlatoporý[5]

Taxonomie

Ve starší literatuře je možné narazit na označení hřib krvavý (Boletus sanguineus), které však bylo této houbě přiřazeno omylem - záměnou s hřibem červeným (Xerocomellus rubellus).[3] Zejména v dílech některých francouzských autorů byl hřib pružný pod názvem Boletus sanguineus uváděný.[3] Velenovský jej nazýval hřib Rigellové (Boletus Rigelliae)[3] podle posluchačky slečny Aloisie Rigellové, která jej sbírala v dubinách u Chlumce nad Cidlinou, odkud jej Velenovskému v září 1917 přinesla k popsání.[6]

Vzhled

Makroskopický
Třeň může být v poměru ke klobouku výrazně prodloužený
Povrch plodnic bývá obzvlášť za vlhka slizký, lepkavý

Klobouk dosahuje průměru 20-50 (70) milimetrů. Pokožka je světle narůžověle krémová až okrově načervenalá. Povrch bývá charakteristicky žíhaný a obzvlášť za vlhka slizký, za sucha lesklý.[2]

Rourky a póry jsou zářivě žluté, tuto barvu si zachovávají i po usušení.[2]

Třeň je válcovitý, na bázi ztenčený, někdy pokroucený[7], povrch má zářivě žlutý až zlatožlutý, v dolní polovině nahnědlý.[2]

Dužnina je bílá, pod pokožkou klobouku zarůžovělá a barevně neměnná.[2] Voní houbově[2], slabě ovocně[8] nebo nevýrazně[7], chutná nakysle.[2] Názory na jedlost se různí, podle některých pramenů je jedlý[8], podle jiných není jedlost této houby doložena.[2] Vzhledem k vzácnému výskytu nemá praktický význam[8] a měl by být chráněn.

Mikroskopický

Výtrusný prach je olivový.[3] Pod mikroskopem mají výtrusy žlutou barvu a dosahují 15 - 17 (20) × 5 - 7 μm.[3] Jsou elipsovitě vřetenovité s tukovými kapkami.[3]

Výskyt

Vzácný teplomilný druh nižších poloh, který se vyskytuje ve smíšených i listnatých lesích a na hrázích rybníků.[2] Vázaný je na duby[2], řidčeji na buky.[8] Pilát jej uvádí jako typický druh xerotermních dubohabrových hájů na vápenci, vzácnější výskyt udává v kyselých doubravách, oligotrofních habrových doubravách a druhotných smíšených lesích na nevápenatých půdách.[5] Počet nálezů v posledních letech klesá. Plodnice se objevují od července do poloviny října.[2]

Rozšíření

Hřib pružný roste v Evropě a Americe. V Evropě je znám z následujících zemí: Andorra, Belgie, Česká republika, Dánsko, Francie, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Norsko, ostrov Man, Rakousko, Slovinsko, Spojené království, Španělsko a Švédsko.[9] V Americe byl objeven v těchto zemích: Kolumbie, Kostarika a USA.[9] Dále je rozšířený v severní Africe a v Japonsku.[1]

V rámci chráněných území České republiky byl popsán mimo jiné v lokalitách:

Roku 2008 byl objeven u obce Holany poblíž rybníků u severní hranice CHKO Kokořínsko.[17]

Záměna

Charakteristicky zářivě žluté rourky a povrch klobouku umožňují snadné odlišení od ostatních druhů.[2] Přesto bývá některými praktickými houbaři zaměňován za klouzky, případně některé babky (rod Xerocomellus).

Ochrana

Pro svoji vzácnost je zařazen do Červeného seznamu hub České republiky jako zranitelný (VU)[10], takže by neměl být sbírán pro kuchyňské využití.[2] Jeho nálezy je vhodné hlásit nejbližšímu mykologickému pracovišti.[2]

Odkazy

Reference
  1. DERMEK, Aurel; PILÁT, Albert. Poznávajme huby. Bratislava: Slovenská akadémia ved, 1974. Kapitola Zlatohríb úhľadný, s. 144. (slovensky)
  2. ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. Kapitola Hřib pružný, s. 96.
  3. PILÁT, Albert. Naše houby II. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1959. 345 s. Kapitola suchohřib zlatoporý.
  4. ŠMARDA, František. Příspěvek k mykocenologické charakteristice panonské oblasti v okolí Brna. In: Albert Pilát. Česká mykologie 18 (1) 1964. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1964. Kapitola Habrové doubravy, s. 7–15.
  5. PILÁT, Albert. Houby Československa ve svém životním prostředí. Praha: Academia, 1969. 267 s. S. 53, 70, 80.
  6. VELENOVSKÝ, Josef. České houby. Praha: Česká botanická společnost, 1920. 950 s. Kapitola B. Rigelliae, s. 717.
  7. PAPOUŠEK, Tomáš; BERAN, Miroslav; VLASÁK, Josef. Velký fotoatlas hub z jižních Čech. 2. opravené vydání. vyd. České Budějovice: tiskárna Josef Posekaný, 2010. 819 s. Kapitola Hřib pružný, s. 708.
  8. HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Houby. Praha: Aventinum, 2005. 416 s. Kapitola Hřib pružný, s. 364.
  9. Aureoboletus gentilis [online]. Gwannon.com [cit. 2012-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
  10. HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav. Červený seznam hub (makromycetů) České republiky [online]. Praha: Příroda, 2006. Dostupné online.
  11. Ministerstvo životního prostředí České republiky. NPR Karlštejn [online]. ochranaprirody.cz [cit. 2012-10-25]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
  12. Česká mykologická společnost. Krátká prezentační elektronická zpráva o plnění projektu č. DAG/54/11/005396/2009 [online]. Praha: Česká mykologická společnost, 2010 [cit. 2014-07-08]. Dostupné online.
  13. VIŠŇÁK, Richard. Plán péče pro přírodní rezervaci Jílovka na období 2010-2019 [online]. 2010 [cit. 2015-03-24].
  14. BERAN, Miroslav; ŠPINAR, Pavel. Mykoflóra hráze rybníka Luční na Táborsku. In: Sborník Jihočeského muzea v Českých Budějovicích - Přírodní vědy. České Budějovice: Jihočeské muzeum, 1996. S. 35–58.
  15. ALBRECHT, Josef. Chráněná území ČR VIII. - Českobudějovicko. Praha: AOPK ČR, 2003. 808 s. ISBN 80-86064-65-4. Kapitola Vrbenské rybníky, s. 145.
  16. MIKESKA, Miroslav, Romana Prausová, Světlana Vránová, Lukáš Řádek. Plán péče pro přírodní rezervaci Žernov na období 2010 - 2019 [online]. pardubickykraj.cz, 2004-10-30, rev. 2010-02-23 [cit. 2012-11-24]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
  17. POLÁK, Michael. Mykolog objevil na Českolipsku unikátní houby. IDNES.cz [online]. 2008-07-27 [cit. 2012-09-21]. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.