Hášimovci

Mezi Hášimovci bylo několik chalífů (a imámů). S výjimkou Muhammada, který je prorokem, a Husajna ibn ʿAlího, který se jím v moderní době sám prohlásil, byla většina tzv. volenými chalífy nebo imámy.

• prorok Muhammad – zakladatel islámu, jeho příslušnost ke klanu Hášimovců není dodnes prokázána

• ‘Alí – také 4. chalífa, Mohamedův zet´ a bratranec
• Hasan ibn ‘Alí – 2. imám, měl se stát 5. chalífou, syn Alího
• Husajn ibn ‘Alí – 3. imám, syn ‘Alího
• Zajn al-ʿÁbidín – 4. imám, syn Husajna
• Muhammad al-Bákir – 5. imám, syn Zajna
• Džaʿfar as-Sádik – 6. imám, syn al-Bákira
• Músá al-Kázim – 7. imám, syn Džaʿfára
• ‘Alí ar-Ridá – 8. imám, syn Músi
• Muhammad at-Taqí – 9. imám, syn ar-Ridy
• ‘Ali al-Hádí – 10. imám,
• Hasan al-ʿAskarí – 11. imám,
• Muhammad al-Mahdí – 12. imám, syn al-ʿAskaríího

• Husajn ibn Alí (al-Hášimí) – v roce 1924 se sám prohlásil chalífou a králem všech Arabů, nebyl však uznán ostatními sunnitsko-muslimskými vládci.

Synové šarifa Husajna (sedící): Alí, Abdalláh I., Fajsal I.

Hidžázu a s ním svatým místům Mekce a Medíně vládly v letech 967–1201 různé šarifovské rody. Arabské slovo šarif znamená urozený. Potomci "krále" Hasana ibn Alího (syn Fátimy a Alího) získali město Mekku s okolím zhruba okolo roku 1201 a vládli jí až do roku 1925, kdy byli z Hidžázu vyhnáni Saúdovci pod vedením Abdula Azíze al-Saúda kterého podporovala islámská sekta wahhábovců.

Rodokmen Hášimovců

V roce 1517 uznali šarífové z Mekky suverenitu osmanské říše, pod níž Mekka a přilehlé okolí zůstalo až do roku 1916, kdy se šaríf a emír Mekky Husajn ibn Alí al-Hášimí prohlásil (s podporou Britů) králem Hidžázu a zahájil arabský odpor vůči osmanským turkům. V roce 1924 po zrušení chalífátu v Turecku a jeho prohlášení republikou se Husajn bin Alí prohlásil chalífou (a také králem všech Arabů), nebyl však uznán ostatními sunnitsko-muslimskými vládci. V roce 1924 abdikoval ve prospěch nejstaršího syna Alího. Během let 1201–1916 Hášimovci několikrát o vládu nad svatým městem Mekkou přišli, definitivně však až právě v roce 1925. V témže roce byl hlavní protivník Hášimovců ʿAbd Azíz al-Saúd z rodu Saúdú korunován ve velké mešitě v Mekce, králem Hidžazu.[2]

Pro Hášimovce to však neznamenalo konec jejich vlády, Husajnův syn Alí ibn Husajn však o Hidžáz přišel, ale jeho další syn Abdalláh I. se stal panovníkem Jordánska, syn Fajsal I. získal Sýrii (o kterou ale přišel) a Irák. Poslední ze synů Zejd se po roce 1958 stal hlavou rodu a také titulárním iráckým králem.

Znak iráckého království

Po první světové válce připadla oblast Iráku Velké Británii jako mandátní území. Roku 1921 byla ustanovena monarchie pod vládou Hášimovců a králem Iráku byl vybrán Abdalláh, kterého vzápětí připravil o trůn jeho bratr Fajsal (Abdalláh byl odškodněn vládou nad Jordánskem), kterým se ujal vlády pod britským protektorátem. Formální nezávislost Iráckého království byla vyhlášena 3. října 1932. Roku 1933 jen rok po vyhlášení nezávislosti zemřel král Fajsal a na trůn nastoupil jeho syn Gházi, který však vládl jen do roku 1939, kdy zemřel při autonehodě. Roku 1939 po smrti krále Gházího se králem stal jeho tehdy čtyřletý syn Fajsal, za kterého ale do jeho plnoletosti vládl jako regent jeho strýc Abdalláh. V roce 1953 dosáhl král Fajsal II. plnoletosti, ale regent princ Abdalláh se pořád snažil ovlivňovat vládu nad zemí. V roce 1958 byl proveden vojenský převrat vedený Abdem al-Karim Qasimem při němž byli na nádvoří královského paláce zastřeleni král Fajsal II., bývalý regent princ Abdalláh a několik žen z královské rodiny.

• Fajsal. (1921–1933)
• Gházi I. (1933–1939) – zemřel při autonehodě
• Fajsal II. (1939–1958) – zastřelen při státním převratu
  • Abdalláh – regent (1939–1953) za nezletilého Fajsala II.

Znak jordánského království

V 16. století území Jordánska zabrala Osmanská říše, která ovládala území do konce první světové války, kdy ho dobyli Britové. Roku 1921 Britové zřídili na tomto území protektorát a emirát Zajordánsko, nad nímž svěřili vládu hášimovskému vládci Abdalláhovi, který byl zvolen králem Iráku, ale byl připraven o vládu svým bratrem Fajsalem. Období britského protektorátu nad Zajordánskem skončilo v roce 1946 vyhlášením nezávislosti Zajordánského království. V roce 1949 byl změněn název státu na Jordánsko.

• Abdalláh I. (1921–1951), emír, od roku 1946 král (Za)Jordánska
• Talál I. (1951–1952), jeho syn, abdikoval ze zdravotních důvodů
• Husajn I. (1952–1999), jeho syn
• Abdalláh II. (od 1999), jeho syn, ve 43. generaci údajný přímý potomek proroka Muhammada

Následník

• Husajn, jordánský korunní princ, syn krále Abdalláha II.