Gustav Schmoranz

Gustav Schmoranz (16. září 1858 Slatiňany[1] – 21. prosince 1930 Praha[2]) byl český divadelní režisér, výtvarník a ředitel Národního divadla v Praze.

Gustav Schmoranz
Gustav Schmoranz
Narození16. září 1858
Slatiňany, Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí21. prosince 1930 (ve věku 72 let)
Praha, Československo Československo
Místo pohřbeníSlatiňany
NárodnostČeši
Alma materČeské vysoké učení technické v Praze
Povolánírežisér, architekt, scénograf, učitel, teatrolog a překladatel
RodičeFrantišek Schmoranz starší
PříbuzníFrantišek Schmoranz mladší, Jan Schmoranz a Josef Schmoranz (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Absolvoval Vysoké učení technické v Praze a stal se architektem. Studoval také na pařížské École des beaux-arts a později ve Vídni a v Londýně.[3] Od roku 1887 byl profesorem Umělecko-průmyslové školy v Praze. Zajímal se o divadlo a psal články o divadle, např. do časopisů Lumír a Zlatá Praha. Po studijním pobytu v Káhiře napsal německy psané a jím ilustrované dílo o orientálním skle.[3] V roce 1898 spolupracoval jako technický poradce se spolkem Máj a se spisovatelem a pozdějším režisérem Jaroslavem Kvapilem na založení Divadla Uranie, umístěného původně na pražském Výstavišti u příležitosti Výstavy architektury a inženýrství [4]

Jako člen Společnosti Národního divadla, která převzala správu Národního divadla po Družstvu Národního divadla, se stal na období od května 1900 do dubna 1922 ředitelem Národního divadla v Praze. Do Národního divadla přivedl Jaroslava Kvapila a Karla Kovařovice, kteří pak v dalších letech formovali činohru a operu Národního divadla.[5] V období jeho působení jako ředitele byla na scéně ND uváděna díla nových českých dramatiků, např. Fráni Šrámka, J. Mahena, V. Dyka a S. Loma.

Hrob rodiny Schmoranzů ve Slatiňanech

V Národním divadle vykonával rovněž funkci režiséra a jevištního výtvarníka. V roce 1918, po odchodu Jaroslava Kvapila, se stal i šéfem činohry. V dubnu 1920 bylo Národní divadlo převedeno pod zemskou správu a Schmoranz v roce 1922 opustil místo ředitele a jeho nástupcem se stal Jaroslav Šafařovič.[6]

Režie, výběr

Scéna, výběr

Citát
„ Hřmotný zjev Gustava Schmoranze byl pravým opakem jeho dobrácké a někdy až prostomyslné povahy. Za mládí vznosný krasavec černé brady, jenž vypadal jako by nezkrotný dobyvatel ženských srdcí, byl Schmoranz už tenkrát jenom tím předobrým synem, bratrem a strýčkem, jímž zůstal do posledka, a se vším svým neobyčejným smyslem pro život rodinný nikdy si nedovedl a také nechtěl založit vlastní domácnost. “
— Jaroslav Kvapil[7]

Odkazy

Reference
  1. SOA Zámrsk, Matrika narozených 1842-1862 ve Slatiňanech, sign.1035, ukn 8839, str.155. Dostupné online.
  2. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia : Praha, 1988, str. 440
  3. Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis : Praha, 1932, str. 490
  4. .Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis : Praha, 1932, str. 199–200
  5. František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia : Praha, 2000, str. 244, ISBN 80-200-0782-2
  6. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia : Praha, 1988, str. 479
  7. Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis : Praha, 1932, str. 489

Literatura
  • František Černý: Hana Kvapilová, Orbis : Praha, 1960, str. 123, 160, 210, 212, 288–9, 305, 309, 310, 313–4, 317, 319, 333, 352
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia : Praha, 2000, str. 241, 244, 247, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta : Praha, 1978, str. 299
  • Ljuba Klosová: Život za divadlo (Marie Hübnerová), Odeon : Praha, 1987, str. 55, 56, 69, 78, 105
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon : Praha, 1975, str. 29, 52, 55–6, 58, 62–3
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia : Praha, 1983, str. 22
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia : Praha, 1988, str. 420–441, 479
  • Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon : Praha, 1983, str. 91, 94, 98, 101, 110, 116, 132, 360, 365–6, 372, 375–6, 385, 391, 403
  • Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis : Praha, 1932, str. 69, 163, 200, 202–4, 234, 245, 248, 279, 285, 302, 316, 329, 390, 391, 438, 478, 489–492, 510–512, 533–4
  • Josef Teichman: Postavy českého divadla a hudby, Orbis : Praha, 1941, str. 209
  • Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ : Praha, 2011, str. 45, ISBN 978-80-7388-552-6

Externí odkazy
ředitelé Národního divadla v Praze
Předchůdce:
František Adolf Šubert		 1902–1922
Gustav Schmoranz		 Nástupce:
Jaroslav Šafařovič
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.