Geotrasa sudetská

Geotrasa sudetská, polsky Geostrada Sudecka, je společný česko–polský projekt, jehož výsledkem je vybudování geoturistické trasy podél horských hřbetů v oblasti Sudet, od polské Bogatyně na západě na hranicích s Německem, až po slezskou Opavu na východě.[1]

Geotrasa sudetská
Informační tabule č. 1 je umístěna před nádražím v Hejnicích na Liberecku
Základní informace
Lokalizace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie projektu

Název „Geostrada Sudecka“ navrhl v 2006 vratislavský geolog a kartograf Leszek Sawicki, jinak známý polský cestovatel a světoběžník.[2] Projekt byl v rámci Operačního programu přeshraniční spolupráce mezi Českou republikou a Polskou republikou připravován od roku 2007, přičemž jedním z hlavních cílů byla podpora cestovního ruchu v pohraničních oblastech mezi oběma zeměmi. Projekt s oficiálním názvem „Geotrasa sudetská, geologicko-turistický průvodce“, spolufinancovaný z prostředků Evropského fondu regionálního rozvoje, byl realizován společně kolektivy autorů z Państwowego Instytutu Geologicznego – Państwowego Instytutu Badawczego, Oddziału Dolnośląskiego ve Wrocławi a České geologické služby v Praze.[3] Samotná realizace v terénu spolu s vytvořením příslušných internetových stránek, včetně map a průvodce, proběhla v době od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2013.[1][4]

Popis geotrasy

Tři úseky

Geologicko–turistická trasa má celkovou délku 602 km a prochází vesměs méně známými horskými oblastmi v českém a polském pohraničí. Trasa projektu byla rozdělena na tři úseky. Západosudetská měří 161 km a vede od Bogatyně přes Frýdlant a Hejnice až po Kowary a krkonošský hraniční přechod Przełęcz Okraj. Středosudetská trasa, která je dlouhá 237 km, začíná u hraničního přechodu Okraj – Pomezní Boudy a přes Trutnov, Adršpach a Teplice nad Metují vede do Broumova, kde přes hraniční přechod Tłumaczów přechází na polské území. Zde pokračuje přes Kudowu a Długopole až ke hraničnímu přechodu Ploszczyna. Východosudetská trasa začíná po návratu na české území ve Starém Městě pod Sněžníkem. Odtud vede do Branné, Jeseníku a přes Vidnavu do polských Głuchołaz. Z tohoto lázeňského města se vrací opět na české území do Zlatých Hor. Přes Vrbno pod Pradědem a Bruntál míří do Budišova nad Budišovkou, někdejšího střediska těžby břidlice. Z Budišova se opět stáčí severovýchodním směrem a přes Vítkov pokračuje do Opavy, kde tento poslední, 204 km dlouhý úsek geotrasy končí.[1]

Turistický průvodce

Hlavním výsledkem realizace projektu je geologicko-turistický průvodce, který obsahuje popisy více než 300 lokalit na polské i české straně. Na konkrétních příkladech ukazuje různé typy hornin, vysvětluje historii jejich vzniku i procesy, kterým podléhaly v dlouhém geologickém vývoji Sudet. Jak v elektronickém průvodci, tak i na jednotlivých informačních tabulích v terénu jsou prezentována nejzajímavější místa, mezi nimž jsou nejen různé morfologické formy skalních útvarů, ale i četné pozůstatky po hornické činnosti a v neposlední řadě i vývěry minerálních vod, rašeliniště, místní vodní zdroje apod. Kromě průvodce jsou výsledkem prací na projektu také různé informační materiály a skládačky, internetová stránka www.geostrada.eu a 21 velkých dvojjazyčných informačních tabulí – 11 na českém území a 10 na polské straně.[2] První z těchto informačních tabulí se nachází v Hejnicích před železniční zastávkou na trati Raspenava – Bílý Potok pod Smrkem. Tato úvodní tabule obsahuje informace o 14 geologických lokalitách v okolí Frýdlantu, Hejnic a Jizerky.[1]

Některé méně známé lokality na geotrase

Odkazy

Reference
  1. ROUS, Ivan. Geologie Jizerských hor a Liberecka. 1. vyd. Česká geologická služba, Severočeské muzeum: Praha, Liberec, 2016. 125 s. ISBN 978-80-7075-905-9, ISBN 978-80-87266-24-3. S. 68–69.
  2. Geotrasa sudetská [online]. [cit. 2016-09-19]. Dostupné online.
  3. O projektu [online]. [cit. 2016-09-19]. Dostupné online.
  4. MRÁZOVÁ, Štěpánka. Ukončení projektu Geotrasa sudetská, geologicko-turistický průvodce [online]. Praha: Česká geologická služba, 2013-11-12 [cit. 2016-09-19]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.