Gangrenózní dermatitida drůbeže

Rozsáhlá nekróza svalů a podkožní tkáně byla poprvé popsána v roce 1930 po intramuskulární aplikaci C. perfringens izolovaného ze srdce a jater dvou nemocných kuřat.[1] V následujících letech byly klostridiové dermatitidy popsány u kuřat uhynulých po odběru krve na testaci pulorové nákazy, u krůt uhynulých v důsledku traumatizace a ranné infekce nebo z podkožního edému u kura domácího. Od roku 1963 pak přibývají další zprávy o výskytu gangrenózní dermatitidy (často pod odlišnými názvy) z různých částí světa včetně Argentiny, Evropy, Indie, Nového Zélandu a USA. Označení „gangrenózní dermatitida“ pravděpodobně poprvé použili Frazier et al.[2]

Původcem GD jsou klostridie (Clostridium perfringens typ A, C. septicum aj.), často v kombinaci se stafylokoky a E. coli. Druhová diferenciace klostridií se provádí morfologicky, kultivačně, biochemicky, sérologicky a v pokusech na zvířatech.

C. septicum je pohyblivé, spory jsou oválné a lokalizované subterminálně. Fermentuje glukózu, maltózu, laktózu a salicin, nikoliv ale sacharózu a mannitol. Na žloutkovém agaru netvoří lecitinázu ani lipázu. Intramuskulární aplikace C. septicum izolovaného z kuřat způsobuje změny kolem místa vpichu a úhyn krůt během 24 hodin po infekci.

Inkubační doba po experimentální infekci je 3-24 hodin.

Diagnóza gangrenózní dermatitidy se stanovuje laboratorním vyšetřením, izolací a identifikací příčinného agens. Výsledky izolace se musí hodnotit opatrně, protože klostridie i stafylokoky se na kůži ptáků vyskytují normálně. Jelikož se GD zpravidla vyskytuje sekundárně při jiných infekcích postihujících imunitní systém, je nutné také diagnostikovat infekční burzitidu, adenoviry, infekční anémii a reoviry, které představují predispoziční faktory pro vznik gangrenózní dermatitidy. Pitevní nález je většinou typický.

Diferenciální diagnostika. Odlišit je nutné různé dermatitidy a kožní nemoci. Dermatitidy způsobované plísněmi Rhodotorula mucilaginosa, R. glutins, Candida albicans nebo Aspergillus fumigatus se odlišují od GD průkazem plísní v otiskových preparátech nebo v histologických řezech, a izolací a identifikací agens. Kontaktní dermatitida u brojlerů a pododermatitida u krůt jsou charakterizované erozemi a ulceracemi, které jsou doprovázeny akutními zánětlivými změnami na prsou, hleznu a plantárním (chodidlovém) povrchu končetiny. Za příčinu je považována vlhká a špatná podestýlka. Obtížné je diferencovat karcinom skvamózních buněk kůže u kura domácího, jehož příčina není známa a který způsobuje ulceraci pokožky s následnou bakteriální infekci. Zde napomáhá mikroskopický průkaz neoplastických epiteliálních buněk v kůži. Také různé nutriční deficience a geneticky podmíněné pomalé opařování kohoutů mohou někdy připomínat dermatitidu.

Ptáky postižené gangrenózní dermatitidou lze ošetřit antibiotiky. Vzhledem k poměrně komplikované (multifaktoriální) etiologii nemusí být ale léčba antimikrobiálními látkami vždy úspěšná, zejména v případech primární virové infekce.

Preventivní opatření spočívají v zoohygieně chovu a odstranění predispozičních faktorů – dobrá kvalita podestýlky, redukce vlhkosti vzduchu, snižování bakteriální zátěže v prostředí, zamezení traumatizace zvířat, nepřeskladňování chovných prostorů a imunoprofylaxe infekční burzitidy a dalších imunosupresivních infekcí.