Mořský led

Na severu se nalézá v Severním ledovém oceánu, v oblastech těsně pod ním a v jiných studených oceánech, mořích a zálivech. Na jihu se vyskytuje v různých oblastech navazujících na Antarktidu a v okolním Jižním oceánu. Ledové kry, z nichž se skládá převážná část objemu mořského ledu, absolvují výrazné roční cykly ve změně rozlohy (viz změna klimatu v Arktidě). Jde o přirozený proces, na kterém závisí ekologie Arktidy, včetně mořských ekosystémů. Vzhledem k působení větrů, proudům a teplotním výkyvům je mořský led velmi dynamický, což vede k široké škále typů ledu a jeho vlastností. Plochý mořský led, vzniklý mrznutím vody přes zimu, dosahuje tloušťky jen kolem jednoho metru. Tam, kde se poté kry navrší na sebe, nebo se při srážce dvou ker jejich okraje vztyčí do výšky, může tloušťka mořského ledu v takových oblastech a liniích dosahovat až deseti metrů.[2]

Z ploch mořského ledu mohou vyčnívat i mnohem tlustší icebergy, bloky ledu odlomeného z ledovců či z šelfových ledovců, tedy vzniklé stlačením sněhu pod tíhou nadložních vrstev. K mořskému ledu může nicméně sníh, který na něj napadá, též přispívat.[3]

Mořský led nejen roste a taje. Během svého života je velmi dynamický. Vzhledem ke kombinovanému působení větru, proudů a kolísání teploty vzduchu podstupují pláně mořského ledu obvykle značné deformace. Mořský led je klasifikován podle toho, zda je či není schopen cestovat a v závislosti na svém věku.[3]

Sezónní variace objemu arktického ledu.

Sezónní variace plochy antarktického ledu.

Změny podmínek mořského ledu se nejlépe dokládají mírou tání v průběhu času. Složený záznam v Arktidě ukazuje, že ústup ker začal kolem roku 1900[4] a že dochází k rychlejšímu tání během posledních 50 let.^[zdroj?] Satelitní měření mořského ledu začalo v roce 1979 a stalo se mnohem spolehlivějším měřítkem tání ledu a změn klimatu v polárních oblastech. Ve srovnání s dlouhodobými záznamy byla rozloha arktického mořského ledu v polární oblasti v září 2007 jen polovinu hmotnosti, která byla odhadnuta pro období 1950 až 1970.[5]

Plocha arktického ledu dosáhla historického minima v září 2012, kdy led pokrýval pouze 24 % Severního ledového oceánu, což překonalo předchozí minimum 29 % v roce 2007. Předpovědi říkají, že letní mořský led by mohl úplně zmizet už v roce 2020.[6]

Zatímco zářijová hodnota pokrytí ledem v Arktidě ubývá přibližně o 13 % za desetiletí, celoroční průměrná hodnota pokrytí ledem přibližně jen o 3 % za 10 let.[7] Antarktický mořský led o srovnatelné ploše naopak mírně přibývá přibližně o 1 % za 10 let.[8] Srovnání trendů u obou pólů viz [9].

Objem arktického mořského ledu klesá průměrně přibližně o 3000 km³ (tj. přibližně o 15 %) za desetiletí.[10] Ovšem sezónní variace mohou takovouto změnu ledu vyvolat i za méně než měsíc.

Mořský led slouží jako ekosystém pro různé polární druhy živočichů, zejména lední medvědy, jejichž prostředí je ohroženo tím, že led taje stále více vlivem rostoucí teploty Země. Mořský led sám je přitom složkou, která pomáhá udržet polární klima studené, protože led se vyskytuje na dostatečně rozsáhlé ploše, aby snížil únik tepla z moře a odrážel sluneční záření. Vztah mořského ledu s globálním oteplováním přestavuje zesilující negativní zpětnou vazbu. Úbytek světlého ledu vlivem oteplení se výrazně podílí na oteplování Arktidy, které je alespoň dvakrát rychlejší než globální průměr. Led pomáhal udržovat chladné podnebí, ale jak globální teplota roste, led taje a je méně účinný v udržování podnebí chladného. Světlý, zasněžený povrch ledu slouží také k udržování chladnější polární teploty tím, že odráží většinu slunečního světla, které se vrací zpět do vesmíru. Když sníh roztaje a v ledu se utvoří vodní tůně, albedo ledu velmi klesne. A jak se zmenšuje rozloha ledu, tak se zmenšuje velikost odrazné plochy, což způsobuje, že Země absorbuje stále více slunečního tepla. Ačkoliv velikost ledových ker je ovlivněna především ročním obdobím, i malá změna globální teploty může výrazně ovlivnit množství mořského ledu. Výsledkem je, že polární oblasti jsou na Zemi jsou místy, kde se současná změna klimatu projevuje zvláště výrazně.[11]

Kromě toho mořský led ovlivňuje pohyb oceánských vod. V procesu mrznutí je hodně soli vytlačeno pryč z formací zmrzlých krystalů, i když část soli zůstává v ledu zamrzlá. Sůl vytlačená vytváří pod mořským ledem vyšší koncentraci soli ve vodě v oblasti ledových ker. Tato koncentrace soli přispívá k hustotě slané vody, a tato chlanější, hustší voda se propadá ke dnu oceánu. Tato studená voda se pak pohybuje po dně oceánu směrem k rovníku, zatímco teplejší voda na povrchu oceánu se pohybuje směrem k pólům. To se označuje jako termohalinní pásový výměník a jde o pravidelně se vyskytující proces.[11]

Úbytek mořského ledu v Arktidě má rozsáhlé dopady na klima od severního pólu až po rovník, zejména na vpády arktického vzduchu do našich zeměpisných šířek.[12]

Tání ale zvyšuje srážky, takže systém je složitější.[13] Mořský led je zajímavý i v dalších ohledech, např. bakterie v antarktickém ledu mohou převádět rtuť do zvláště jedovaté sloučeniny, neurotoxinu v mořích.[14]

• 
  Antarktický mořský led v roce 2012.
• 
  Změna v rozsahu ledu v Severním ledovém oceánu mezi březnem a zářím.
• 
  Mořský led okolo Baffinova ostrova.
• 
  Mořský led kopíruje pobřeží podél poloostrova Kamčatka.
• 
  Výhled na Antarktický poloostrova, na Larsenův ledový šelf a mořský ledem pokryté vody po celé oblasti.