František Jaromír Rubeš

František Jaromír Rubeš pocházel se sedmi dětí sládka malého pivovaru V Čížkově. Po smrti otce se s matkou přestěhovali do Kolína. Gymnázium vystudoval v Německém , dnes Havlíčkově Brodě. Poté odešel do Prahy, kde začal studovat filozofii, a po dvou letech vstoupil do semináře. Příprava na kněžství mu však nevyhovovala, a tak se po odchodu stal vychovatelem, nejprve v Bystřici u Benešova a pak v Praze. Při tomto povolání studoval práva. Po jejich absolvování (v roce 1847) odešel jako syndikus do Načeradce (v bouřlivém revolučním roce 1848 ukrýval ve svém bytě v Načeradecké radnici J. V. Friče, stíhaného rakouskými policejními úřady). V roce 1850 se stal auskultantem zemského soudu v Kutné Hoře a koncem roku 1851 byl jmenován adjunktem ve Skutči.

Svůj veřejný literární debut si odbyl v roce 1834 v Českých Květech. Spolu s přáteli Hajnišem a Filípkem založili humoristický časopis Paleček, který se stal základem Rubešovy tvorby, především jeho Deklamovánek. Jeho díla byla kritikou přijímána velmi dobře. Současníci jej nazývali českým Dickensem. Jeho nejslavnější dílo Pan Amanuensis na venku, aneb putování za novelou, se dočkalo zatím dvanácti vydání. Známé jsou i jeho "Deklamovánky".

Už od roku 1851 trpěl zřejmě dědičnou plicní chorobou. Působil na skutečském okresním soudu jako soudní úředník. Zemřel ve Skutči 10. srpna 1853 ve věku devětatřiceti let a na tamním starém hřbitově je i pochován (hrob s litinovým náhrobkem je dobře udržován). Pamětní desky věnované památce Františka Jaromíra Rubeše lze najít v Načeradci, Kolíně a ve Skutči.

• Deklamovánky
• Deklamovánky a písně
• Dlouhá předmluva ku krátké povídce
• Dvě pověsti
• Harfenice
• Humoresky
• Humoristické novelky. Dostupné online.
• Novely a humoresky
• Ostří hoši
• Paleček, milownjk žertu a prawdy
• Pan Amanuensis na venku, aneb putování za novelou. Popisuje život na venkově ve 30. letech 19. století. Jako zápletka slouží cesta mladého, právě vystudovaného právníka Antonína Prášila (amanuensis = nižší soudní úředník). Přítel Dubský mu domluví práci u svého strýce Kašpara Štiky, ale strýc má podmínku, že se mu musí Antonín představit s již hotovou novelou. Antonín vyráží na venkov pro inspiraci a už po cestě zažívá příhody s tamějšími lidmi (např. jízda v dostavníku, kradení hrachu, návštěva hospody). Dostane se do venkovské hospody, k bohatým, do vězení, na posvícení do přátelského mlýna. Prášil je vybízen, aby psal, co uvidí, ale vzápětí mu zase radí, aby si vymýšlel; rozpor: na jedné straně prožívání cesty a na druhé literární reflexe - jakým způsobem přetvořit tuto cestu do určitého žánru – sentimentální novely.
• Povídky, pověsti a obrazy ze života
• Stoletý kalendář
• Tři humoresky
• Veselá předmluva k smutné povídce o jistém nešťastném bačkoráři, z něhož si nepříznivý osud ke vší jeho bídě naposledy ještě blázna udělal, ale přece to zas trochu napravil
• Vrabec a kůň

• Pamětní deska Františka Jaromíra Rubeše je umístěna ve Skutči, v domě, ve kterém žil a zemřel.[2]
• Rubešova ulice je v Praze 2, Kolíně, Kralupech n. Vlt. a Plzni