František Hajniš

František Hajniš (31. března 1815 Vamberk[1] – 27. prosince 1885 Praha)[2] byl český básník a humorista. Ve 40. a 50. letech 19. století publikoval populární vtipy, humorné básně a deklamace v časopisech i knižně. Společně s Rubešem a Filípkem je řazen mezi přední české humoristy a národní buditele před rokem 1848.

František Hajniš
František Hajniš
Narození31. března 1815
Vamberk, Rakouské císařství
Úmrtí27. prosince 1885 (ve věku 70 let)
Praha, Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povoláníbásník, humorista
Národnostčeská
StátRakouské císařství Rakouské císařství
Vzděláníprávník
Alma materUniverzita Karlova
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se 31. března 1815 ve Vamberku. Studoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou[3] a právnickou fakultu v Praze.[4] V roce 1840 získal zaměstnání na poště, které vykonával až do důchodu. Poslední dva až tři roky života byl kvůli nemoci upoután na lůžko.[3] Zemřel na marasmus[5] (sešlost stářím)[6] jako poslední představitel „předbřeznového“ humoru (tj. z doby před revolucí 1848), k jehož druhům a současníkům kdysi patřili František Jaromír Rubeš, Václav Filípek, František Ladislav Čelakovský, Šebestián Hněvkovský, Josef Jaroslav Langer a Karel Sudimír Šnajdr.[7]

Zemřel roku 1885 v Praze a byl pohřben na Olšanských hřbitovech[8].

Dílo

Pro Hajniše byl typický lehký humor bez trpkosti a ostré satiry.[3] Jeho snahou bylo bavit, obveselovat, ale také nenásilně probouzet národní uvědomění.[7]

První literární pokusy otiskl v časopisech Květy a Vesna.[7] Společně s Rubešem a Filípkem vydával v letech 1842–47 časopis Paleček, milovník žertu a pravdy. Lidé dychtivě čekali na nové vydání, z něj pak předčítali, vypravovali vtipy a obkreslovali obrázky. Autorská trojice byla v té době velmi populární.[3]

Hajniš publikoval i pod pseudonymy Paleček První, Starý Švingulant a František Zdobnický. V nejstarších tiscích bývá jeho příjmení psáno Hagniss.[9]

Knižně vydal:

  • Trnky (1841)
  • Kopřivy (1853)
  • Krotké znělky didakticko-humoristického obsahu od Františka Zdobnického (1859)
  • Povídálek, Štěbetálkův kamarád (1863)

Roku 1849 také napsal Besední čtení, v roce 1862 se uváděla jeho divadelní hra Chorista, adaptovaná z francouzského originálu.[3] Poté s literární tvorbou skončil a jeho jméno i dílo upadlo do zapomenutí. Jen v roce 1885 přispěl do obnoveného časopisu Paleček,[7] a to vzpomínkou Staří formanové, otištěnou deset dní před jeho smrtí.[10]

Ukázka díla

(bez nadpisu)[11]
„Jak pak se vede tvému muži?" ptala se sousedka sousedky. „I děkuju ti, že se ptáš! já nevím, já mám s mužem velké starosti, on ti vůčihledě slábne a chřadne. Pomysli si, je tomu už čtyry neděle, co mě naposled bil, a to už nestálo za mnoho. Je to pravý kříž s ním."

Dlouhé uši, krátké uši[12]

„Aj, aj! věru, na mou kuši,
Máš ty, brachu, dlouhé uši!“
Pravil Vojta k Jirkovi.
Načež tento k Vojtovi:
„Pro člověka, bohužel!
Kratší bych je míti měl,
Nežli je ve skutku mám.
Ty však jsi co osel znám:
K tomu však máš, na mou kuši,
Trochu příliš krátké uši."

Rodina

Jeho syn Ladislav Hajniš (1849–1889) byl technik, odborný spisovatel a popularizátor vědy.[13]

Reference
  1. SOA Zámrsk, Matrika narozených 1814-1844 ve Vamberku, sign. 168-8, ukn. 10231, str.9. Dostupné online
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Štěpána, sign. ŠT Z10, s. 113. Dostupné online.
  3. František Hajniš. Humoristické listy. 1885-02-13, roč. 27, čís. 7, s. 52. Dostupné online [cit. 2011-07-02].
  4. František Hajniš. Národní listy. 1885-12-28, roč. 25, čís. 356, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-07-02].
  5. Zemřelí v Praze. Národní politika. 1885-12-31, roč. 3, čís. 359, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-07-02].
  6. MAIXNER, Emerich. Marasmus. In: OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1900. Dostupné online. Svazek 16. S. 818–819.
  7. František Hajniš. Světozor. 1886-02-05, roč. 20, čís. 9, s. 141. Dostupné online [cit. 2011-07-02].
  8. Prague Guide Olšanský hřbitov 2. Portal Triobo.com [online]. [cit. 2020-10-29]. Dostupné online.
  9. Autoritní záznam v NK ČR. Viz též bratrský pravopis.
  10. František Hajniš. Paleček. Roč. 13, čís. 51, s. 408. Dostupné online [cit. 2011-07-02].
  11. HAJNIŠ, František. Povídálek, Štěbetálkův kamarád, čili, Ještě sto žertovných anekdot pro ukrácení chvíle a obveselení mysli na světlo poslaných od Palečka Prvního. Praha: K. Jeřábková, 1863. 79 s. Dostupné online. S. 16.
  12. HAJNIŠ, František. Kopřivy. Praha: K. Jeřábková, 1853. 162 s. Dostupné online. Kapitola Dlouhé uši, krátké uši, s. 20.
  13. Ladislav Hajniš, inženýr a spisovatel †. Národní politika. 1889-05-03, roč. 7, čís. 121, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-08-27].

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.