Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská

Eleonora Magdalena se narodila jako nejstarší ze sedmnácti dětí pozdějšího falckého kurfiřta Filipa Viléma z falcko-neuburské větve rodu Wittelsbachů a jeho druhé manželky, hesensko-damstadtské princezny Alžběty Amálie. Všechny čtyři její sestry, jež se dožily dospělosti, usedly na některý z evropských panovnických trůnů: Marie Žofie se stala portugalskou královnou, Marie Anna královnou španělskou, Dorotea Žofie parmskou vévodkyní a Hedvika Alžběta měla za manžela syna polského krále. Sama Eleonora si však jako mladá velmi přála vstoupit do kláštera. Byla na svou dobu velmi vzdělaná: naučila se italsky, latinsky a francouzsky, učila se hře na hudební nástroje, hudební kompozici, skládala hudbu a psala básně.

Svatba Leopolda I. a Eleonory

Přes toto své přání podlehla usilovnému naléhání rodičů a v prosinci roku 1676 se provdala za Leopolda I., císaře římského, krále uherského a českého. Svatba se konala v dómu v Pasově. Leopold byl o 15 let starší než ona a Eleonora byla jeho již třetí manželkou. Sňatek s ní mu měl přinést vytouženého dědice (předchozí manželky mu sice kromě dcer daly i syny, ti však záhy zemřeli), což se také stalo. Po roce a půl se manželům narodil syn Josef I. a posléze Karel VI.; dále měli ještě jednoho syna a sedm dcer, z nichž však otce přežil jen syn a dvě dcery.

Leopoldovi přinesl tento sňatek také spojence ve válkách proti Francii a Osmanské říši – Eleonořiny sestry se provdaly do Portugalska, Španělska, Polska a Parmy.

Eleonora se velice vlivně zapojila do zahraniční politiky země, svému manželovi radila a hájila zájmy své původní rodiny. Roku 1689 byla korunována uherskou královnou a roku 1690 císařovnou.

Eleonora pocházela z méně bohaté rodiny a i na vídeňském císařském dvoře si zachovala skromný životní styl (odmítnutí korunovace českou královnou). Pečovala o chudé a nemocné a denně se účastnila pobožností. Svého manžela doprovázela na nebezpečných cestách, jako například při útěcích z Vídně roku 1680 před morem do Prahy (jediná návštěva města) a roku 1683 před Turky.

Roku 1688 obnovila dámský Řád hvězdového kříže, který založila císařovna Eleonora Magdalena Gonzagová.

I když Leopold I. zemřel, Eleonora stále zůstávala důležitou osobností na vídeňském dvoře a podporovala své syny, Josefa I. i Karla VI. Po smrti Josefa I. dokonce spravovala celou říši až do návratu Karla VI. Na začátku soupeřila o moc s manželkou Karla VI. Alžbětou Kristýnou a manželkou zemřelého Josefa I. Amálií Vilemínou.

Eleonora se dožila šedesáti pěti let a zemřela ve Vídni roku 1720. Byla prodlužovatelkou rodu Habsburků o jednu generaci.

• FIDLER, Jiří. České královny. Havlíčkův Brod: Fragment, 2004. ISBN 80-7200-849-8. S. 90–91.
• HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: BRÁNA, Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 88–89.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská na Wikimedia Commons
• (anglicky) Stručný životopis na stránkách The Peerage