Eduard Paar

Generální pobočník Eduard Paar (zcela vpravo) doprovází císaře Františka Josefa na návštěvě v Bavorsku (1909)

Pocházel ze starého šlechtického rodu Paarů,[2] narodil se jako třetí syn knížete Karla Paara (1806–1881), matka Ida Leopoldina (1811–1884) patřila ke knížecí rodině Lichtenštejnů. Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídni a do armády vstoupil v hodnosti poručíka. Sloužil u jezdectva, v roce 1866 se v hodnosti rytmistra stal císařským pobočníkem, téhož roku obdržel titul c. k. komořího. V roce 1874 v hodnosti plukovníka převzal velení dragounského pluku č. 4. V roce 1879 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem 4. jezdecké brigády. V roce 1884 obdržel hodnost c.k. polního podmaršála a od té doby působil trvale přímo u císařského dvora, byl jmenován též c. k. tajným radou (1887). V letech 1887–1916 byl generálním pobočníkem císaře Františka Josefa a patřil k důležitým osobnostem dvorního aparátu. Jako důstojník měl vliv na císařova rozhodnutí v oblasti armády, častým poradcem byl ale také v politických otázkách. Z titulu své funkce byl také osobním účastníkem dramatických momentů života Františka Josefa. V roce 1898 mu předal telegram o zavraždění císařovny Alžběty a v roce 1914 informoval císaře o atentátu na následníka trůnu Františka Ferdinanda.

Eduard Paar na projížďce s císařem Františkem Josefem (1900)

V roce 1891 dosáhl hodnosti c. k. generála jezdectva a nakonec byl krátce před smrtí Františka Josefa povýšen do hodnosti c. k. generálplukovníka (1916). Funkci generálního pobočníka vykonával ještě krátce pro nového císaře Karla I., ten si ale brzy vybral mladší spolupracovníky a ke konci roku 1916 byl Paar uveden do stavu disponibility. Do výslužby odešel formálně až k 1. prosinci 1918.[3] Krátce po zániku monarchie zemřel ve Vídni, pohřben byl v rodové hrobce v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Bechyni. Během své kariéry získal Řád železné koruny I. třídy (1889), velkokříž Leopoldova řádu (1896), Vojenský záslužný kříž s brilianty (1898), v roce 1900 obdržel Řád zlatého rouna[pozn. 1] a nakonec v roce 1907 velkokříž uherského Řádu sv. Štěpána. Kromě toho získal také vyznamenání od zahraničních panovníků (srbský Řád bílého orla, pruský Řád černé orlice nebo bavorský Řád sv. Huberta). Během dlouholeté služby v blízkosti císaře dostal řadu darů, jimiž obohatil umělecké sbírky na zámku v Bechyni.[4]

Jeho nejstarší bratr Karel Jan Václav Paar (1834–1917) byl jako hlava rodu od roku 1881 knížetem a majitelem velkostatků v Čechách, další bratr Alois (1840–1909) dosáhl hodnosti c. k. generála jízdy. Jejich švagry byli významní představitelé šlechty a velkostatkáři v Čechách a na Moravě, například Jaromír Černín z Chudenic (1818–1908) nebo Leopold III. Podstatský-Lichtenštejn (1840–1902).