Ladislaus Szögyény-Marich

Ladislaus Szögyény-Marich s rodinou (1898)

Erb rodu Szögyény-Marich

Pocházel ze šlechtické rodiny s tradicí ve státních službách, jeho otcem byl László Szögyény-Marich (1806–1893), předseda uherské panské sněmovny a rytíř Řádu zlatého rouna. Ladislaus, označovaný jako mladší, vystudoval práva na vídeňské univerzitě a původně působil jako státní úředník v Székesfehérváru, kde rodina vlastnila statky. Od roku 1869 byl poslancem říšské rady, kde byl zároveň členem výboru pro zahraniční záležitosti, politicky patřil ke stoupencům Ference Deáka. Od mládí byl přítelem uherského politika Benjamina Kállaye a v roce 1882 jej nahradil ve funkci sekčního šéfa na rakousko-uherském ministerstvu zahraničí. Po odchodu L. Hoyose do Paříže byl od roku 1883 byl na ministerstvu zahraničí prvním sekčním šéfem, téhož roku byl jmenován tajným radou. V této době se stal jedním z blízkých přátel korunního prince Rudolfa, který s ním často konzultoval své politické názory. Rudolfovou poslední vůlí byl Szögyény-Marich pověřen delikátním úkolem uspořádat soukromé písemnosti v následníkově psacím stole.[1] V uherské vládě Julia Szápáryho zastával v letech 1890–1892 funkci ministra a latere, tedy zástupce uherské vlády ve Vídni.[2] V letech 1892–1914 byl rakousko-uherským velvyslancem v Berlíně a v rámci upevňování spojeneckých vztahů s Německem patřil k významným osobnostem diplomacie. V celoevropském kontextu se také jednalo o jedno z nejdelších funkčních období na jednom diplomatickém postu. Odvolán byl na vlastní žádost ze zdravotních důvodů na jaře 1914 krátce před první světovou válkou. Zemřel o dva roky později na rodovém sídle Csór poblíž Székesfehérváru.

V roce 1900 obdržel Řád zlatého rouna, dále byl nositelem Řádu železné koruny (1886), velkokříže Leopoldova řádu (1896). Při odchodu do penze mu byl udělen Řád sv. Štěpána (1914). V roce 1910 byl povýšen do hraběcího stavu a stal se členem uherské panské sněmovny.

Jeho manželkou byla baronka Irma Gerambová (1848–1926), s níž měl pět dětí. Jediný syn Zikmund Maria (1874–1880) zemřel v dětství, dcery se provdaly do uherských šlechtických rodin. Nejmladší dcera Ilona (1879–1950) byla manželkou hraběte Karla Ferdinanda Chorinského ze staré moravské rodiny Chorinských z Ledské.