Dobrošov (Hrazany)

Vznik nynějších osad (Hrazan, Hrazánek, Dobrošova a Klisince) lze datovat do 10.–11. století. tj. mezi lety 901 až 1099. O tom kdy a jakým způsobem vznikala ves Dobrošov není dochovaných pramenů. J. Kytka ve své knize “Milevsko a jeho kraj” uvádí, že název Dobrošov vznikl od patrně jednoho ze stálejších prvních osadníků tohoto prostoru a to Dobroše. Podobně jako třeba Kojetín od Kojaty či Mašov od Máši. Po těchto osadnících byly vesnice identifikovány a později přijaly tyto jména někdy však i po značném zkomolení.

Nejstarší archeologicky doložené osídlení obce je z přibližně z doby železné (r. 900–100 př. n. l.). Severovýchodně od silnice Petrovice - Milevsko v oblasti samot Šumava byly nalezeny střepy a zjištěny stopy spálenišť. Střepy pocházejí právě s tohoto období. V různých pramenech se rovněž autoři zmiňují o pohanském žárovišti mezi obcemi Ratiboř a Obděnice, což je v blízkém okolí výše zmiňovaného naleziště v naší obci. O docela hojném osídlení našeho bezprostředního okolí svědčí i nález z roku 1939, kdy bylo vpravo od silnice petrovické severovýchodně od Přeborova při odbočce cesty vedoucí ke Zbislavi bylo nalezeno žárové pohřebiště z doby Hallstattské. Nalezená hallstattská keramika, zbraně či nástroje (železná sekyrka, bronzový kroužek) můžeme zhlédnout v městském muzeu v Milevsku.

V roce 1216 byla o Dobrošovu provedena smlouva, kterou se potvrzovala dohoda z roku 1184 mezi panem Jiřím z Milevska a biskupem pražským o směně vzdálených obcí za vesnice Milevsku bližší. Je jisté, že po smrti Jiřího někdy okolo roku 1200, přešel jeho majetek církvi a tím se i Dobrošov stává majetkem milevského premonstrátského kláštera.

Král Zikmund Lucemburský zastavil pro své peněžité nesnáze v roce 1421 dvůr Kovářovský a jisté vesnice kláštera milevského Matěji Brusovi z Kovářova za jeho pomoc při obraně královského hradu Karlštejna proti husitům. Mezi vesnice kláštera patří i Dobrošov a je doslovně jmenován na listině uložené v Orlickém archivu. Od kláštera Zikmund zastavil Brusovi ještě tyto vesnice: Hrejkovice, Dmýštice, Jedlí, Pechovu Lhotu a Vladyčín. Brus však náhle v roce 1431 na Zvíkově umírá zanechávaje po sobě sirotky a jejich poručníkem se stává spolubojovník Brusův od Karlštejna Kunát Kaplíř ze Sulevic, purkrabí Zvíkova.

Vesnice po Matěji Brusovi zdědila jeho dcera Machna, která Kovářov i s okolními vesnicemi (s Dobrošovem) odevzdala v roce 1455 svému strýci Předborovi z Radejšína. Ten pak prodal v roce 1461 klášterní část kovářovskou Janu z Rožmberka pána na Zvíkově. Od této doby patří Dobrošov pod panství zvíkovské a pod dům rožmberský. V roce 1488 se Dobrošov stal součástí tzv. hrazanské rychty spolu s osadami Hrazánky, Hrazany, Klisín, Mašov, Kojetín a Skoronín. V čele rychty stál rychtář, kterého si vrchnost vybrala jako zástupce, který se u poddaných domáhal plnění povinností.

Do roku 1574 měli Švamberkové majetek panství zvíkovského v zástavě. Král a císař Maxmilián II. byl ve finanční tísni a zdála se mu zástavní suma za panství zvíkovské malá a žádal dalších 10 000 kop gr. pražských a zároveň nabídl Kryštofovi ze Švamberka, aby zvíkovsko – orlicko – milevský majetek od něho koupil. Kryštof si vyžádal komisaře na ocenění majetku a ti po „ošacování“ 4. října 1574 ustanovili cenu kupní na 47 993 kop grošů. Ves Dobrošov je přímo jmenována ve výčtu vesnic, které jsou v tomto majetku. Na kolik byl ohodnocen v té době nevíme, ale komisaři museli tudy projíti. 14. září 1575 byl majetek zapsán Kryštofovi II. ze Švamberka do desk zemských. Kryštof poté měl za majetek zaplatit ve třech splátkách nicméně po složení jistoty (či zálohy), měl problémy s placením ostatních splátek a placení se oddalovalo až byl pohnán před soud a odsouzen k zaplacení o něco vyšší částce. Žádal o úlevu, ale i po této úlevě nedostál svých závazků. Proto byl císařem Rudolfem II pozván na osobní audienci. Kryštof, však odprodával některé kusy panství, aby závazku dostál. Jeho účty z té doby však dokládají, že za prodaná panství utržil daleko více než byl jeho závazek. Švamberkové vlastnili Dobrošov v rámci Zvíkovského panství postupně 150 let.

Život sedláků v pahorkatinám kraji kamenů s nepříliš úrodnou písčitou půdou nebyl nikdy lehký. O tom jak poddaní žili na panství v 16. století dokládají účty a povinnosti poddaných vůči vrchnosti z roku 1574. Sedláci platili plat stálý z gruntů, roboty ženné, dodávali slepice, sýry, vejce, platili mýto, clo, berně vánoční, poddýmné a některé vsi odváděli zvláštní dávky (vyráběli pro vrchnost např. vědra, bečky a jiné nepotravinové komodity). Plat stálý byl vyměřován dle úrodnosti půdy 2x do roka na sv. Jiří a na sv. Havle. Platilo se i z pustin a chalup.

Petr ze Švamberka se účastnil stavovského povstání a majetek jim císař Ferdinand II. po bitvě na Bílé Hoře 1620 zkonfiskoval a prodal Janu Oldřichu z Eggenberga. V tomto období dochází k počátku výrazné rekatolizace obyvatel. V průběhu třicetileté války (1618-1648) došlo k ničení a drancování vesnic, k razantnímu úbytku obyvatelstva, přesouvající vojska císařská i švédská vojska plenila kraj, některé vesnice úplně zanikly. V sousedství Dobrošova takto zanikly osady Skoronín a Jedlí. V oblasti operovala kolem roku 1643 švédská vojska generála Torstensona. Po válce vrchnost zabrala na panství některé opuštěné usedlosti a zřizovala tzv. „panské statky“. Po válce robota značně stoupla a někteří sedláci opouštěli své grunty. V roce 1740 řádil v oblasti hladomor a šířily se nakažlivé nemoci cholera a mor.

Po vymření Eggenbergů roku 1719 se obyvatelé Dobrošova stali poddanými jejich příbuzných pánů ze Schwarzenberga. Od roku 1802 pak jejich orlické větve. Od roku 1848 po zrušení poddanství je Dobrošov začleněn zprvu do obecní c.k. správy. V roce 1896 byla v sousedních Hrazánkách postavena obecní škola.

V roce 1914 museli narukovat mladíci z Dobrošova i okolních vesnic na bojiště 1. světové války a uvádí se, že z obce se jich na 20 nevrátilo. Na počest těmto padlým vojákům byly postaveny pomníky v Kovářově a Petrovicích. Od roku 1918 patří Dobrošov do správního začlenění Československé republiky. V době první republiky se život vesnice točil okolo hospodaření na gruntech. V této době byl také založen Sbor dobrovolných hasičů jako nutnost pro sdružování občanů při boji proti požárům a také plnil funkci kulturní.

Následné období okupace od roku 1939 bylo pro sedláky těžké, protože valnou většinu své produkce byli nuceni dávat na dodávky okupantům. Probíhali tzv. hospodářské kontroly, které zjišťovali zda si lidé nenechávají víc než bylo dovoleno. Pamětnici vypráví, že za porušení byl i trest smrti.

Oblast obce Hrazany osvobodil sbor Rudé armády pod velením generála Malinovského. V padesátých letech byli sedláci donuceni v násilné kolektivizaci vstoupit do družstev. V Dobrošově vzniklo JZD v roce 1956. Toto se v roce 1961 sloučilo do JZD Hrazany a v roce 1977 se stalo součástí JZD „Rozkvět“ Hrejkovice, to se v roce 1990 transformovalo na ZD Hrejkovice. Postupně se v těchto letech postavilo: asfaltové silnice, víceúčelová budova (kulturní dům, restaurace, knihovna, prodejna, obecní úřad), veřejné osvětlení, kanalizace, mateřská škola. Ve všech 4 osadách obce vznikly požární zbrojnice. V Dobrošově počátkem sedmdesátých let spolu s požární nádrží. V této době část obyvatel pracovala v zemědělství a část dojížděla do zaměstnání v blízkém Milevsku (ZVVZ Milevsko - v lidové mluvě místních občanů označované jako „Janka“, Koh-i-noor, Jitex aj.)

• J. Kytka: Milevsko a jeho kraj (1940)
• J. Růžička: Vývoj města Milevska od pravěku až do r. 1939 (1939)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dobrošov na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Dobrošov v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Stránky obce
• Stránky dobrovolných hasičů