Daniel Ricciardo

Od devíti let startoval na motokárách. V roce 2005 přestoupil do šampionátu Západní Austrálie Formule Ford, kde skončil osmý. V roce 2006 získal stipendium u týmu Eurasia Motorsport, se kterým se zúčastnil asijského mistrovství Formule BMW, během sezony si vyjel pole position a dvakrát zvítězil. V poháru jezdců skončil třetí s 231 body, 59 bodů za mistrem. V srpnu 2006 odjel jeden závod v britské sérii Formule BMW, dojel osmý a obdržel 3 body. V závěru roku získal pátou příčku ve Světovém finále F BMW v týmu Fortec Motorsport.

V roce 2007 se přesunul do Evropy, kde startoval v evropském a italském šampionátu Formule Renault. V italské verzi se 196 body a jedním pódiem obsadil sedmou příčku. V evropské mutaci odjel pouze několik grand prix. Ve stejném voze zůstal i v roce 2008, působil v šampionátech Evropy a západní Evropy, kde si vyjel titul a v Eurocupu získal druhou pozici.

Uprostřed sezony 2008 debutoval ve formuli 3 na Nürburgringu. Kvalifikoval se osmý a dojel šestý.

V roce 2009 si vybral za své působiště tým Carlin Motorsport v britské formuli 3. Také absolvoval svou premiéru ve World Series by Renault. Britský šampionát F3 vyhrál díky 87 bodům jako první Australan po Davidu Brabhamovi, který to dokázal v roce 1989. S týmem pokračoval i ve slavné Grand Prix Macaa, kde po šestém místě v kvalifikaci závod nedokončil.

30. října 2009 podepsal smlouvu se stájí Tech 1 pro sezonu 2010 v sérii Formule Renault 3.5. V celkovém pořadí skončil druhý s 8 pole position a čtyřmi výhrami. V roce 2011 jezdil pro tým ISR Racing.

Po desátém místě v kvalifikaci na Grand Prix Austrálie obsadil devátou příčku a získal své první dva body ve formuli jedna. Po patnáctém místě v kvalifikaci obsadil v malajsijské velké ceně dvanáctou příčku. Sedmnáctý skončil v kvalifikaci na Velkou cenu Číny a v závodě obsadil stejnou příčku. V kvalifikaci na GP Bahrajnu si vyjel 6. pozici, což bylo jeho nejlepší dosavadní kvalifikační výsledek v kariéře.[1] Závod dokončil patnáctý. Z patnáctého místa v kvalifikaci Grand Prix Španělska získal 13. místo. GP Monaka po startu z 16. příčky nedokončil, když měl v 65. kole poruchu řízení. Se dvěma body držel 18. příčku.

Po druhém místě v kvalifikaci na Grand Prix Austrálie dokončil druhý za Nicem Rosbergem, po závodě byl však diskvalifikován, protože jeho vůz porušoval pravidlo omezujícího průtoku paliva. V Malajsii Ricciardo kvůli mnoha problémům ze závodu odstoupil. Při Grand Prix Bahrajnu a Grand Prix Číny získal 24 bodů za dvě 4. místa. Poprvé se na stupních vítězů objevil ve Španělsku, kde skončil za oběma Mercedesy na 3. místě, úspěch na stupních vítězů opakoval při Grand Prix Monaka. V Grand Prix Kanady přišel zlom v jeho kariéře. Těsně před koncem závodu se dostal před Sergia Péreze a následně před vedoucího muže Nica Rosberga. Závod dokončil první za safety carem kvůli nehodě Felipeho Massy a Sergia Péreze. V Rakousku měl Red Bull smůlu, Ricciardo dojel až na osmém místě. V Grand Prix Velké Británie se opět postavil na stupně vítězů, když dojel třetí. V Německu dojel až šestý za Fernandem Alonsem. V Grand Prix Maďarska se uskutečnila v posledních zatáčkách bitva o vítězství, kterou vedl Fernando Alonso na Ferrari, Lewis Hamilton na Mercedesu a Daniel Ricciardo na Red Bullu. Ricciardovi se povedlo oba předjet a s dostatečným náskokem dojel do cíle na prvním místě. Kvůli kolizi obou Mercedesů při Grand Prix Belgie dokázal získat své třetí vítězství v této sezoně a také třetí v jeho kariéře. Daniel Ricciardo se dostal do boje o titul mistra světa roku 2014, byl na třetím místě v poháru jezdců se 156 body.